Dovolte mi zamyšlení nad touto silou, která „hory přenáší“. Láska je zákon (Zákon), je nad vůlí - prosím a toto je velice důležité si uvědomit.
Toto vědomí a poznání sdílí a cítí velmi mnoho lidí, někteří jsou schopni tyto pocity zachytit do slov, knih. Jednou z nich je i Kosmická kniha od Jiccahka Bentova a Mirtaly (nakladatelství Pragma), ze které jsem čerpala i při psaní této úvahy. Pokusme se zaposlouchat.
Každé centrum vyzařuje jinou vibraci, potažmo světlo jiné barvy, která vyjadřuje kvalitu energie každého jednotlivého centra: Zlaté je pro Lásku, modré pro Vůli a červené pro Stvoření (když zapojíme imaginaci, bude nám toto zcela jasné, vynoří se to jako cit pravdy; je jedno jestli z DNA nebo z jiného zdroje). Alef vyzařuje jasné bílé světlo, které je kombinací těchto tří barev (jako malá sledovala jsem rozklad světla skrzeva krystal – tátův popelník, jako větší jsem dostala darem tarotové karty, ve kterých se o rozkladu světla psalo takto). Dohromady tyto čtyři barvy nebo frekvence představují čtyři energie, které tvoří interferenční struktury hebrejských písmen. Kořeny mnoha hebrejských slov lze číst dvěma směry, zprava doleva a zleva doprava, přičemž tvoří opačné významy. Není tento fakt klíčem k chápaní celého mystéria Stvoření? Totiž, jestliže jsou písmena zastupující centrum Vůle, čtena zprava doleva, směrem k centru Lásky, vytvoří dohromady výraz znamenající zničení, vyhlazení. Pak ale – jsou-li čtena opačně, od centra Lásky k centru Vůle, vytvoří výraz znamenající „kráčet dál“.
Kráčejme tedy dál na naší cestě způsobem, který je jakýmsi zákonem, Kosmickým zákonem, Životem. Jděme od lásky kvůli, je to dobré a bezpečné. Někdy ale (vlivem nedostatku síly) kráčíme od vůle k lásce, pak ničíme, neznaje lásky. Celý systém tedy funguje díky lásce, ona je tím kosmickým zákonem. Je to tak prosté, jasné a bílé jako světlo.
Pokračujme dále. Písmena centra Stvoření, znamenají pevně doufat, toužit. Znamenají také Začne. Čteme-li je pozpátku, dostanou význam Život. Při čtení oběma směry se zkombinují ve význam toužit, aby začal život. Tato touha vyústila v proces stvoření, symbolizovaný svastikou uvnitř centra Stvoření, která znázorňuje čtyřrozměrný otáčející se vesmír (odbočme na skok ke křesťanskému mýtu a vzpomeňme na Boha a svatou trojici). Budu-li dále pokračovat a uplatňovat tyto formy i na stvořeného člověka (nutno pominout přístupy materialisticko-vědecké), vychází nám rozčlenění na tělo fyzické, éterné (životní energie), astrální (citové) a Já. Člověk je mikrokosmem. Je zajímavé poznamenat, že když necháte splynout své vědomí s vědomím Stvořitele, objevíte v něm rotující svastiku. Jinými slovy, svastika zastupuje Stvořitele i Stvoření – jsou neoddělitelné.
Příběh Stvoření pokračuje dále. Mimochodem stejné schéma – podobenství - použila i Elizabeth Haich ve své knize Zasvěcení. Imaginujme; když jste si prohlédli a pochopili podrobnosti této struktury, chcete vidět, kde končí, a když se od ní vzdalujete, přijdete náhle ke stěně, která jakoby měla střídavě rovné a zakulacené části. Divíte se proč, a když se pohybujete podél této stěny, zjistíte, že jste polapeni v obrovské kouli. Říkejme jí vesmír. Pohybujete se uvnitř kosmu dál, až nakonec proniknete jeho světelným zlatým obalem. Ke svému údivu zjistíte, že je obklopen dalšími kosmy, z nichž každý obsahuje alef a spirálu devětačtyřiceti vesmírů a tiskne se na ostatní nesčetné vesmíry jako žabí vajíčka.
Vzpomeňme na biologii či pouhé pozorování v živé přírodě. I zde se nachází semknutá struktura buněk, kde se kolem jedné buňky uprostřed vejde pouhých šest buněk, které vytvářejí těsnou strukturu sedmi buněk v jedné rovině. Když se buňky tisknou k sobě navzájem, jejich strany se v místě doteku zplošťují. To také vysvětluje střídavě rovná a zakulacená místa ve stěně kosmu.
Pak nás napadne logická otázka: „Kolik že to koulí lze umístit na těchto sedm koulí tak, aby stabilně seděly?“. Je tu místo pro tři. Na tyto tři koule lze umístit pouze jednu. Tím vznikne trojrozměrný modul založený na tetraedru, který znázorňuje čísla koulí v každé vrstvě: 1-3-7. Spojím-li dva takové moduly, vytvořím buňku nebo krystal.
Vím, je to náročné na představivost, udržet v pozornosti takto složitý děj, vždy cítím brnění od temene hlavy až do konečků prstů, když pouhým pozorování v okamžicích vnitřního ticha, všudypřítomné lásky k životu, objevuje se přede mnou z ničeho nic toto předivo…živá morfologie. Tento slovní obrat je původní, tak jsem si to alespoň myslela, do té doby, než jsem narazila na knihu Dveře šamanů Stephena Larsena. Překročme sebe ještě o kousek – ve fyzice je číslo 1/137 známo jako konstanta určující velikost atomů, krystalů, hor nebo čehokoli strukturálního. Celý systém (vzniku hmoty z ducha a opětovného zduchovnění hmoty) je založen na modulárních útvarech, přičemž tetraedr je základní strukturou vesmíru. Vědomí je reprezentováno celou řadou abstraktních archetypických symbolů.
Chápat to mystérium, tohoto světového ducha, tak jak říká například Kniha knih - znamená chápat sebe jako jeho emanaci, vyžaduje to jisté zasvěcení. Bylo již vyřčeno mnoho otázek, hledajících význam tohoto více než slova – zasvěcení. Již v slově samotném lze vycítit ten rozdíl od běžné reality. Připusťme jako pracovní hypotézu, že již prosté položení ruky na hlavu či na srdce by mohlo předat zasvěcení. V tomto případě by iniciační obřad (jak se také dá slovem antropologa říci) znázorňovalo jasně mnoho fresek a reliéfů, aniž by tento nehybný obraz mohl odhalit cokoli tajného. Tisíckrát již mohl každý z nás vidět „ruku, která žehná“. Osobně považuji za největší požehnání dar „stát se vidoucím“.
Moderní člověk a jeho způsob myšlení, oproštěný od všeho spirituálního, špitne : „Ano, při zasvěcení nemusí nutně dojít ke kontaktu z mozku do mozku. Může k němu apriori docházet pozorováním určitých gest.“. Stačí nakreslit křídou kruh kolem kuřete, aby byly mozkové funkce úplně paralyzovány. /Stejně tak, nakreslíme-li jednoduchou rovnou čáru pře ptákem./ Obráceně, musí také existovat určité posunky (jsou studovány ve specializovaných zednářských lóžích), jejich pouhé spatření může aktivovat mozek. Je rovněž možné, že přímí kontakt, například ruka položená na zápěstí, umožňuje maximálně rychlou komunikaci, která předává mnoho informací.
Mnozí muži zasvětí (v prostém slova smyslu) celý život výzkumu těchto „paranormálních“ schopností. Ženy a zde je možné říci – téměř všechny – tomu také zasvětí celý život, jako matky. Hned pochopíte jak to bylo myšleno.
Wolf Messing z Ruska umí takto přijímat výhradně dotykem na své zápěstí nebo rameno komplikovanou situaci ulice s velkým automobilovým provozem. Vnímá prostřednictvím smyslů jiné osoby. Podle jeho osobní analýzy jevu se nejedná o telepatii, nýbrž o signály, jež mu jsou předávány dotykem a jež dovede interpretovat. Domnívá se, že rozdíly v tlaku , jakým působí jeho pomocník na rameno nebo zápěstí, mu předávají obraz ulice plné aut v pohybu.
Jako matka, tulící se ke svému děťátku, dotýkajíc se ho, vidím pochopení v jeho očích, vidím to, co vidí vědec za jiných, často uměle vytvořených situací. Jsem smyslovým orgánem svého dítěte, i ono je celé smyslovým orgánem, doslova odezírá z mého silového pole, reaguje na základě mojí analýzy prostředí. A to naprosto přirozeně. Není potřeba provádět složité výzkumy.
Je to napojení obousměrné, často cítím o okamžik dříve, co stane se v následujících okamžicích, jsou to základní postřehy – potřeby. Jednoduše poznáte u děťátka, že vás žádá, aby jste mu zajistili prostor pro klidný spánek, že nechce být v místnosti, když se mu někdo z přítomných příliš nezamlouvá, když mu něco vadí, když…
Myslíte, že se jedná o mýty opředený šestý smysl? Říkám si proč ne? Proč je tady stále ten kárající pohled, když mluvíme o něčem, co nelze nacpat do jedné z mnoha kategorií materialistické vědy? Svět se přece neustále mění, energie věku Ryb se přelila do věku Vodnáře, vlnění je hlavní projevem tohoto nového věku. Je možné tento živel (vzduch je médium) spatřovat na každém kroku. Jdete k lékaři a žádná z diagnostik se neobejde bez ultrazvuku, chcete si odpočinout na rekreaci a letíte letadlem, celý svět je zaplaven vlnami všech délek a kvalit, i lidské vědomí se rozpíná stále neomezeněji a přizpůsobuje tomu i způsoby komunikace a tomu odpovídající přenos informací. Stále mluvím jen o informacích – potravě rozumu, ale evoluce pokračuje na všech „frontách“. I jiné kvality, zastoupené v lidské bytosti, se stávají vodivější, zesilují se schopnosti těla fyzického i éterného.
Ota Luňák, publikující na webových stránkách a periodiku Spirála, pozoruje obrovskou změnu vědomí a vnímání času. Není divu – naše planeta je bombardována stále větším množstvím fotonů (vědci se obávají možného vyhoření Slunce). Den pociťuji dlouhý spíše šestnáct hodin. A jakýmsi šestým smyslem cítím, že tento věk je věkem změny.
Je zajímavé, že tento můj pocit znali již staří Mayové. Mayská civilizace byla jednou z nejpokročilejších civilizací, co se znalosti času týče. Jejich kalendář je nejpřesnějším kalendářem této planety. Mimo jiné vytvořili dalších 22 kalendářů, zachycujících časové cykly vesmíru a našeho solárního systému. Čteme dál,zatím co se opalujeme na slunci, nabíjíme solar, protože některé z těchto kalendářů ještě čekají na své odhalení. Mayský „pátý svět“ končil rokem 1987. Stejně jako „evropský“ věk Ryb. Šestý svět začíná rokem 2012.
Nyní jsme tedy mezi světy. Apokalypsa se všichni křižují, ale to slovo značí zjevení Pravdy, znamená čas vymezený práci na zdokonalení. Zvláštní, že nejtěžší prací je oproštění, nový – šestý svět bude prázdný, teprve musíme ho zaplnit svými myšlenkami. Bylo by pěkné naučit sebe a blízké, kteří nám byli „doporučeni“ nějakou nepochopitelnou náhodou (jak by řekl nevěřící), zaplňovat ho láskou, protože ta je jediná, o které nelze pochybovat, která je nezpochybnitelná. Myslím, že to ostatní se samo posléze vyjeví. Všichni činíme malá i velká rozhodnutí, jejichž základem je vždy buď láska nebo strach. Vyberme si vždy lásku, následujme intuici, ne rozum, a nechte se vést nadšením, vnitřní hořící touhou. Plyňme s „proudem“ život. Buďte ve svém vlastním středu. Myšlenky, jsou formy budoucích skutků, učíme své děti formovat písek, zaměřujeme jejich pozornost na tvary a proces tvoření vůlí, učme je s láskou, ať není v tom jen vůle...
Myšlenky, jak jsme si ji řekli, ovlivňují náš každodenní život více než jsme v běžné denním schopnu vnímat. Celá realita (ostatně je to jen realita naše subjektivní) je tvořena pouze našimi myšlenkami. Pokud negativně o něčem/někom přemýšlíme, přitahujeme to do své reality. Stejně jako přitahujeme pozitivní události. Sami si vybíráme, jak chceme se učit, jaké zkušenosti chceme zažívat, podrobovat se jim. Říká se přece „každý svého štěstí strůjce“. Apropó – pro ty, co ještě nejsou zralí na uvědomělé učení, přeci existují tyto zkušenostní treste ve formě „lidových“ přísloví. Mysleme proto prosím pozitivně, tedy ani neposuzujme nikoho a nic.
Nerada bych nechala bez povšimnutí velmi ožehavou problematiku, velice úzce související právě s tvořením reality na základě myšlenek a očekávání. Jedná se mi o média. Jak krásné je slovo samotné – médium, je překrásné, raději bych si pod ním představovala třeba andělskou bytost, ale toto slovo bylo zneužito. Všichni si představíme hned televizní, rozhlasové vysílání, zpravodajství plná násilí, vždy mám pocit, že terorismus je běžný jev, že mám si na něho zvykat. Přitom je to jako návod předkládáno v hlavním vysílacím čase lidem, kteří nejsou tak bdělí, jsou třeba stresováni chudobou či jinou „nemožností“ se realizovat, najít se a zdravě prosadit. Nejsou tak bdělí, aby byli silní, být trpělivý, čekat právě na onen vítr nadšení…nemají sílu být pozitivní.
Většina médií je ovládána vládnoucí menšinou. Proto buďme pozorní k tomu, co nám předkládají. Hledejme skutečnou podstatu informací. Nevytváří snad někdo problémy uměle, aby mohl hned vzápětí „nabídnout“ řešení. Děsivá je tato účelovost, toto zneužití, přesto díky za ni, protože nám prozrazuje, co je skutečnou podstatou sdělení. Nezapomeňme, že nic není náhoda. Buďme opravdu velmi bdělí a zároveň se radujme, že žijeme tak vzrušující době. Odmítáním absurdních a skrytě zlých informací je můžeme k sobě přitáhnout. Odmítání je zároveň přitahováním, nevím jestli je to způsobeno naším gravitačním polem, přesto doporučuji křivé - nemocné informace ignorovat. Nechci zapomenout na to, jak krásný je to pocit být čistý a prostý veškerého záměrně negativního. Na to nechci zapomenout, proto učím se i své děti si vybírat, co si připustím z okolního informačního pole do svého hájemství.
Labyrint světa a ráj srdce….
Ještě si uvědomuji – na sofiologii Komenského, když už myslíme tímto směrem, svou prací navazuje i Emil Páleš. Sociologii jako úsilí o syntézu tří oblastí poznání ( kosmologie, antropologie, teologie), stejně jako tří pramenů poznání (zjevení, rozum a smyslové zkušenosti). V jeho poledním výzkumu má zásadní význam objev synchronního a periodického působení pravzorů v dějinách kultury a v evoluci přírody. Sám říká: „ Mnozí lidé mají tušení a pocity něčeho neviditelného, ale vyžaduje tvrdou práci, aby se tušení zušlechtila a povýšila až na objektivně pravdivé zření duchovního světa“. Jeho vlastní praxe (řekněme život) a zkušenosti mu pomohly si uvědomit, jako duchovní skutečnosti se skrývají za tradičními, ale málo říkající jmény archandělů. Získal tím zlatý klíč k dějinám lidstva. Střídání archandělů se totiž na zemi zrcadlí ve střídání kultur. Epochy jako romantismus, osvícenství, gotika, baroko či renesance se skutečně objevovaly a rytmicky vracely v časovém řádu, jaký starověcí mudrci popsali už před tisíciletími. Proroci, vědci, umělci a státníci zachycovali inspirace nového ducha času nezávisle na sobě i na vzdálených a odlehlých místech na Zemi. 
K velkému překvapení historiků a sociologů potvrzují statistické studie, ž e v dějinách se skutečně projevují právě takové tvořivé vlny a rytmy, jaké Páleš předpokládal na základě angelologie.
Kdybychom chtěli nahradit slovo anděl (mimochodem je myslím nejpřiléhavější, nejpoetičtější, a jakým jiným jazykem hovořit, když milujeme život), řekli bychom, že jsou to pravzory, archetypy kolektivní psychologie, proměny světového ducha. Tyto pravzory nejsou jen dědičnou zhuštěnou zkušeností našich prapředků. Jsou to mocnosti, které utvářely celé geologické epochy země dávno předtím než se na zemi objevil člověk rozumný (jak legračně zní tento přídomek u člověka že?).
Vidím, vnímám, jaksi skrytě, neuvědoměle nějakou spojitost, co například psychologie osobnosti (typy osobnosti), sociologie dějinných období (typy kultur), evoluční biologie (biologické kruhy) se projevují tytéž pravzory se svými zákonitostmi ve stejné časovém sledu. Jaký krásný a libozvučný nástroj k hlubšímu poznání souvislostí mezi duchovním, duševním a tělesným (éterným, astrálním, fyzickým). Prameny uvádějí k pojmu éterného těla, že se jedná o silový útvar, bez obsahu látky; a astrální či pocitové tělo je postavou z pohyblivých, barevných a zářivých obrazů.
Celý svůj život hledám tuto paralelu, pamatuji si, že již v raném dětství jsem hledala slova pro pocit vyvěrající v mém nitru; a slova jsou tak důležité, když chci cokoli duchovního uchopit (pochopit), když chci to ono zhmotnit, ukázat světlu (světa). Theosofie je v tomto ohledu více nakloněna mladému člověku, zasazuje se o to, aby hledání a poznání proniklo všemi centy, aby tvořilo živou morfologií....aby se mikrokosmos a makrokosmos střetly.
„Zasvětitel“ se dozvídá mnohdy více než zasvěcovaný. Toto nechť je velkou pravdou, hierarchií vedoucí k velkému poznání. Poznání je vrcholným produktem člověka, pomáháme jím zaplnit naši planetu, pomáháme ji zduchovnit. Takovéto obrazy se vyskytují i ve slovníku Rudolfa Steinera, Zdeňka Neubauera i dalších. Jiní nazývají tento proces evolucí. Svět, tak jak je předkládán právě Steinerem, je přívětivý, je také spirituální. Spiritualita vyžaduje zasvěcení…“Tradiční informace, zdroj zasvěcení, je údajně v nás všech zapsána v genetickém kódu. Může být vytažena poměrně jednoduchou technikou z kteréhokoli mozku.“1 Toto uvádí zdroje přístupné na internetu. Nosíme v sobě paměť velmi vzdálených předků a tato může vystoupit na povrch. Z těchto podmínek by zasvěcování znamenalo jen zvědomit u člověka to, co již dávno ví.
Obrazová příloha: téma Tvořitel - vznikla během kurzu Alternativní vyjadřovací prostředky pro studenty dálkového studia - všeobecně vzdělávací předměty pro 1. stupeň základních škol, který jsem vedla na Katedře Výtvarné výchovy Masarykovy univerzity v Brně, 2004
Část článku byla již publikována:
Spiritualita. Fonomén spirituality z pohledu filozofie, religionistiky, literatury, teorie a dějin umění,
pedagogiky, sociologie, antropologie, psychologie a výtvarných umělců, Sborník transdisciplinárních esejů s mezinárodní účastí. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4206-0
Literatura:
BENTOV, J. Kosmická kniha: o vzniku života. Praha: Pragma, 2004. ISBN 80-7205-142-3
Haich, E. Zasvěcení. Praha: Aquamarin, 1994. ISBN 80- 901922-5-4
Larsen, S. Dveře šamanů: Otevření představivosti pro sílu a mýtus. Praha: Volvox Globator, 1999. ISBN 80-7207-267-6
PÁLEŠ, E. Angelológia dejin. Bratislava: Sophia, 2001. ISBN 80-968045-4-5
1)- ŠTEINER, R. Záhada člověka. Svatý Kopeček: Michael, 2004. ISBN 80- 86340-18-X
ŠTEINER, R. Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy. Praha: Baltazar, 1993. ISBN 80-900307-9-3
Žádné komentáře:
Okomentovat