Živá morfologie

Živá morfologie - její achretyp nacházím mimo jiné i v Chladniho zvukových křivkách...každá zvuková vlna vytváří na povrchu blány bubnu v jemného písku či vodě obrazce, odpovídající udanému tónu. Přitom obrazce se ke každému konkrétní vibraci vytváří vždy stejné....jsou čisté, goemetrizující....a jejich různé varianty nacházíme v umění celé planety.
Kupříkladu Rudgley (1998) naznačuje, že geometrické vzory na kobercích mohly být inspirovány právě těmito obrazci přijímanými ve stavech rozšířeného vědomí, navozenými syrskou routou (díky harminu a harmalinu). Ve své práci Rudgley zmiňuje legendy o "létajících kobercích" a klade si otázku, zda by v těchto spojeních mohl jít dál1). Není pohyb, že změněné stavy vědomí inspirovaly nejrůznější textilní vzory v různých kulturách. Jeden příklad za všechny: extatická zobrazení šamanů a Okřídlených na textiliích z Paracasu a Mazda. Také Andrew Sherratt (1995) zkoumal, zda se vzory na kobercích ze Střední Asie a představa létajících koberců nedají odvozovat od halucinačních vizí. Nebojí se dodat svou navazující myšlenku. Jsme tvořeni z energie, která odráží všechny vibrace, které nás zasáhnou a jako projev života ji samozřejmě nějak "morfuje" a odráží. Jedním z těchto odrazů jsou i geometrizují vzory v umění - i vzory koberců. A umění je projevem rozšířeného stavu vědomí a nazírání na něj opětovně tyto stavy navozuje.
Vše je tvořeno z energie, která různě rychle tvrdne - stává se jinovou - negativní. Tento pohyb od jangového pole směrem do jinového je zcela zjevný - vidím jak kdysi žhavý povrch naší matky-Země se stahuje do svého centra - termínus technikus hovoří o žhavém zemském jádře. Vidím ovšem i pružné kosti svých dětí, jejich rychlou regeneraci, jejich jangový žhavý potenciál, ale také vidím zcela osifikovanou kostru svých prarodičů, jejich ztuhlou regeneraci, jejich jinový pasivní způsob existence. Vše vychládá a opět se obrozuje. Naprosto samozřejmě - cyklicky. Rodíme ze sežehnutí láskou a pozvolna chladneme, jak naše "vrozená" energie ulpívá na věcech, kterých se dotýkáme, v situacích, ve kterých svou emoci - svůj "vnitřní oheň" vyvěráme do prostředí. Sežeháme láskou a tvoříme děti, umění, tvoříme objektivní svět...Je to velkolepý proces toto tvoření, tato živá morfologie, protože není řízena ničím jiným než láskou.

1) - SHAH, T. Křídla nad džunglí. Praha: nakladatelství Jiří Buchal - BB/art, 2004. ISBN 80-7341-187-3