Živelnost a Archetyp

Další reaktualizační dílny probíhající v rámci výzkumu na Katedře výtvarné výchovy (PdF MU v Brně) probíhali v roce 2003. Výtvarné dílny byly koncipovány jako rozšiřující forma (tématické řady) předmětu Výtvarné vyjadřovací prostředky - kresba. Je patrná pozoruhodná shoda ve výtvarném symbolistním a abstraktním vyjádřením esence jednotlivých živlů a jejich projekce vyjádřená v archetypových dvojicích. Duální povaha veškerenstva může být označena jako evoluční dynamický aspekt. „Jak nahoře, tak dole“. Na základě výtvarných reflexí studentů a studentek vzniklo následující schéma.

Voda a její kvality byla vyjádřena také jako déšť, melancholie, smutek, lenost.
Vzduch a jeho kvality se projevily v analogii cesty, moudrosti, sen, vzlet.
Oheň a jeho kvality byl postižen obrazy závist, nenávist, spor (konflikt), záře.
Země a její kvality se odrazily v metaforách zrození, život, krajina, cesty (cesty se objevily také u archetypu/živlu vzduchu, tím byl zřejmě myšleny cesty duševní a cesty tělesné, které nakonec vedou v sepjetí obou intencí)

ŠEPOT RUN

článek pro nezávislou revue pro duchovní kulturu Proměny/květen 2009

Runa je ve staré angličtině a příbuzných jazycích slovo, které znamená záhadu, tajemství. Původní význam se dochoval až dodnes a znamená šeptání - round nebo rown. Tento prastarý výklad samotného slova RUNA je velmi podstatný pro správné porozumění celému systému znaků. Tak, jak věděl nejen celý antický starověk, který byl mimo jiné vrcholem ledovce dávné moudrosti, znali tuto moudrost civilizace předcházející. Ono šeptání by mohlo být náznakem, pouhým vánkem, mohutného duchovního hnutí, které se vším skrývá a dává vniknout, rozvíjet se, ale i zaniknout veškerému vezdejšímu dění. Dech Boží…ale zpět k samotným runám. Runy se ryly do dřeva, kosti, kovu, kamene a to ve více či méně ustálených formách – jako runové systémy znaků neboli futhorky nebo futharky. Přesto jako u každého písma prošla v průběhu staletí původní podoba nejrůznějšími změnami. Podobně jako názvy ostatních abeced, jsou vytvořeny z několika prvních písmen (latinské abeceda nebo řecká alfabeta atd.) Runový znakový systém je tedy nazván podle zvukových podob prvních písmen F U, Th, A, R, K (v pozdějších podobách F, U Th, O, R, K). Až mnohem později se prastaré písmo severských národů stalo písmem magie. Runy se čtou z ruky, nosí a nosily se nejen jako magické amulety a talismany. Dá se podle nich věštit i budoucnost. Malují se, vyrývají, píší - na kameny, papír, ale i sebe, dům, dveře, dopis, magické pomůcky - meč, hůlku, nebo na magický šat, zvonek, kalich… Jsou také vynikajícím prostředkem k získání magických kosmických sil pomocí meditace spojené s intonací jednotlivých run, jak to známe u východních kulturních a náboženských systémů (Om aj.). Co lze uvést na několika následujících příkladech jejich přednesu. Meditace, prostřednictvím následujícího vibračního hlasového cvičení, je výtečnou duševní přípravou před samotným věšteckým výkladem run.
F, Fa - Runa, kterou začínalo německé slovo Fa-tor - otec (německy Vater [fater]). Znamení plození, duchovní i hmotné. Je runou ohně. Ohněm zplozenou tvůrčí magickou silou, věčným Otcovým návratem, čistou láskou, která neustále hoří. Intonujeme ff-a-a.
U, Ur - Ur je stará germánská předpona vyjadřující původ, počátek. Odpovídá české předponě pra/. V germánské mytologii je sudička Ur-dh personifikovaná minulost. U kořenů kosmického stromu Yggdrassilu vytéká pramen Urd, prvotní zdroj života. Runa Ur je runou prvotního ohně, prvotního plození, prvotního zrození, prvotního ducha, světla stavu prvotního vznikání, bytí zanikání atd. Prapůvodem všech věcí ve vesmíru i na zemi je Ur. Intonace u-u-r-r.
Th, Thor - Runa hromu, znějícího Slunce. Runa osudu života. Nordický Thor, staroněmecký Donar (Don-Ar = znějící Slunce), zobrazovaný s kladivem, byl bohem bouře, blesku a hromu, odtud německy Donner, hrom. Ale od stejného kořene je německé Dorn, trn, osten. Znamená tedy také osten osudu, osten života, ale také osten smrti, jenž vede ke znovuzrození. Není života bez smrti, není smrti bez života. Jiná etymologie původního výrazu Thor je německy Tor, brána. Intonujeme d-a-a.
O, Os - Tuto runu nacházíme v německém slově Osten - východ a Ostern - Velikonoce. Germánská bohyně Ostara byla bohyní jara, totéž co slovanská Vesna. Os runa je runou duchovního i tělesného plození, duchovní řeči, moci. Duchovním plozením přemáhá člověk všechno násilí. Je lůnem, připraveným k početí. Plod ducha a lásky se stává skutečností. Intonujeme o-o-o.
R,Rit - Je to runa spravedlnosti a poctivosti kosmického rytmu. Je obsažena v německých slovech Recht - právo, Rat - rada, Rad (latinsky rota) - kolo, symbol svatého nezranitelného práva. Patří sem také slova: rytíř, řeka, Ararita, zákon a německá slovesa: raunen - šeptat, rasen - zuřit, rollen - rachotit, reiben - třít, dřít, rauschen – šumět, hučet. Intonace r-r-r.
K, Ka - Je to runa příčiny a následku, vyrovnávající spravedlnost. Hláska, k’ ukazuje na duševní a tělesné schopnosti, kralování, umění (německy Können, König, Kunst). Sem patří také staroněmecké kano (novoněmecky Kahn), člun – ženský symbol. Intonace k-a.
H, Hagal - Původní význam slova Hagal, novoněmecky Hagel, byl asi hradiště, kořen hag, znamená místo ohrazené živým plotem. Hagal je runou světa, kolem jejího středu se otáčí celý tělesný i duševní svět. Je runou harmonie se všehomírem, runou posvátné sedmičky - smyslů, tónů, barev, harmonie vůbec, věčné moudrosti a zákonitosti v božském, všeobjímajícím Já. Je klíčem ke všem runám, ke svatému, velikému Kosmu. Intonace h-a.
N, Not - Jinak také Naut či Nit runa. Jak už název napovídá, je runou nouze (= Not) a smrti, runou sudby. Je osudovou nutností, která pomáhá snášet zkoušky nouze, jíž jsme sami původci. Nouze působí obrat k vyšší duchovní astrální pláni, jakož i znovuzrození. Jejím zvládnutím člověk roste nad nouzi a smrt. Intonace n-n-n.
I, Is - Starogermánské Is znamená současné německé Ich – já. Je tedy runou vědomého Já, runou sebeovládání, bílé magie. Odpovídá jedničce, jednotce, veliké Jednotě. Jednička je nejdokonalejší z čísel, představuje tedy vědomého božského člověka. Is runa je devátou runou v pořadí a ukazuje na magickou devítku završení, na opravdového, energického, vědomého vůdce a mága. Jejím symbolem je světová osa, sloup Irmin, Irminsul. Intonace je i-i-i.
A, Ar - Germánské Ar je německé Aar (Adler) – Orel, vlastně Sonnenaar - zlatý orel. Proto je runou Slunce, duchovního Slunce, ohně. Je však také runou lékařství a léčitelství. Myslíme - medituje na očištění od astrálních a mentálních usazenin, očištění a zbavení se veškerých nemocí a nečistot. Intonujeme a-a-a.
S, Sig - Germánské Sig je německy Sieg - vítězství, je to tedy runa vítězství, vítězství světla, sluneční síly, zapalujícího blesku. Je runou bojovníka a vítěze, propůjčuje vítězství. Kromě kořene Sieg - sem patří i slova Sieb - síto, Siebner – sedmička (hlava obce), Sippa, got sibja – pokrevní příbuzenstvo. Intonace s-s-i-g.
T, Tyr - Je runou štěstí, duchovního vítězství, znovuzrození, plození, ale také zničení a věčné přeměny. Znamená také skrývání. Je kořenem slova ‚tři‘, proto v ní působí také trojice Vznikání - Bytí - Zanikání. Následuje nový vznik, proto točení, snaha jít vzhůru. Jí náleží trojitá síla, spirálovité proudění, kosmický rytmus. Její podoba je hrotem šípu a kopí. Intonace je t-y-r.
B, Bar - Je v ní skryto několik významů, ale původní je zachován v německé příponě ‘bar‘ = přinášející, nesoucí. Například fruchtbar = plodný. Zachoval se také v německém gebären – rodit, geburt - narození, ale také Bahre - nosítka, máry. Přídavné jméno bar znamená odkrytý, obnažený.
Offenbarung, zjevení, je možné vyložit oběma uvedenými významy. Patří sem i německé Bor, studnice, léčivý pramen. A konečně v názvu keltského pěvce bard jsou vlastně ukryty všechny předchozí významy. Bar runa je tedy runou plození, zrození, skrývání a skrytosti. Bar-bar-bar znamená třikrát znovu-zrozený. Bar runa nám zjevuje zrození z,praskrytosti‘. Intonace je b-a-r.
L, Laf - Také lagu, laun runa, lagu – moře, laug - louh). Sem spadá mnoho německých slov tohoto kořene, jako Labe – občerstvení, Laub – listí, Lache – louže, Loch – otvor, díra, ale také Leben - život, Leber - játra, Liebe - láska, Luft – vzduch, Lohe - plápol. Znamená tedy život, životodárné světlo. Zákon, hluboký pohled do života. Laf runa je proto runou zasvěcení do vyššího života, runou zasvěcovací, ale také runou zkušeností a zkoušek. Patří sem jméno sudičky Budoucnosti Kala – tajemství, zahalení ale i překroucení. Intonace l-a-f .
M, Man - (něm. Mann = muž) Jméno ukazuje na samého Manna, syna germánského boha Tuista, který Manna zplodil sám ze sebe. Tato runa nás svým šepotem v nitru napomíná, abychom si uvědomili svou vlastní jiskru. Je runou dechu pravdy, moci a pozitivní síly muže, runou ducha, duše, těla probuzení, vlády, zániku duchovního zmrtvýchvstání, což ukazují i její tři, vzhůru směřující ramena. Je oním tajemným Amen, omen, om, které znamená božího člověka, a tím také osvícení. Intonace je m-a-n-n.
Y, Yr – Znamená německy Irr, Irrtum – blud, omyl. Rovněž sem patří Iris, bohyně duhy - duha, tedy přelud. Tato runa znamená omyl, bloudění, zmatek, šílenství, obrácení, popírání, zničení, převrat, pokušení, poblouznění v lásce. Je to pobloudilý člověk, stojící na hlavě. Je runou zbloudilé lásky, bolesti a rozkoše, radosti a žalu, smíchu a pláče. Intonace je i-r-r.
E, Eh – Je runou německého slova Ehe = manželství, související se staroněmeckým Ewe - zákon (přídavné jméno ewig = věčný). Je symbolem přirozené zákonitosti vztahů mezi mužem a ženou, dvěma, já‘, dvěma životy, které se spojily čistou láskou a splynuly v manželství a duševním i tělesným vzájemným přepólováním dosahují vyššího života. Eh runa je runou lásky. Intonace je e-e-e.
G, Gibor - Najdeme ji v německých slovech Gott (= bůh), Gabe (= dar), Gebor/Gibor (= dárce) a také ve známém řeckém geos – země. Je to runa hákového kříže, svastiky, ohně lásky, stálého plození a znovuzrozování. Giboraltar je oltář OTCE - Dárce Všehomíru. V této runě je obsažen kříž. Je tedy i runou ukřižování, sloučení dvou, Já‘, dvou sil, je runou vysoké runové moudrosti, harmonického chvění ve vesmíru, splynutí s Otcem, obrácení v sebe sama. Gibor – věčný v lidském srdci. Gibur - Arahari znamená: Člověče buď jedno s Bohem, nebo: Dej nám svou prasílu, duše Slunce Arahari. Intonace ga-go-gi-gu.
Přednes samotné runy, její energetické kvality, by mohl být přirovnán s tajemstvím skrytých pravých jmen, které se ve všech mytologiích i v projevech lidové slovesné tvořivosti vyskytují – od elfů, mágů a čarodějů, po zednáře a alchymisty. Toto velké tajemství má úzkou souvislost také se specifickým tělesným cvičením – zaujímání runových pozic. Každá runa představuje svým tvarem jeden z kanálů kosmické energie. Tím, že své tělo jako jistý druh média rekonfigurujeme do vodivé formy, vytvoříme cestu, řečiště, kanál nebo most pro přivedení jiného druhu energie. Znovu se napojíme z pramene vesmírné energie, uhasíme žízeň, kterou nedokážeme běžným všedním způsobem života nikdy zažehnat. Obnovíme svůj energetický potenciál. Přitom jednoduchost těchto tvarů nám umožňuje s nimi dobře pracovat. Techniky runových póz velmi dobře popisuje ve své knize Reinhard Florek (Kniha o runách: jak získat poznání a životní sílu z tajemných slov a znaků. Praha: EB, 2004). V principu jde o to, že celým tělem znázorníme tvar určité runy, doslova se onou runou staneme.
Jako příklad uvádím pózování runy Man (Mannaz), přičemž východiskem k provedení runy Man je runa Is (Isa). Vytvoříme ji tak, že se obličejem obrátíme k severu nebo východu a postavíme se do stoje spatného. Stojíme zpříma, v kříži lehce prohnutí, bradu zlehka přitáhneme, ruce připaženy, paty k sobě, špičky od sebe. Samotné provádění pozice je nenásilné. Poté třikrát zhluboka vdechneme. Cvičení této pozice zprostředkovává člověku duševní očistu a otevření k přijetí božských sil (božských runových proudů). Poté upažíme stranou nahoru, tak, že svým tělem vytvoříme podobu runy Man. Semknuté dlaně jsou obráceny nahoru. Za hlubokého dýchání si začneme zpívat m-m-m. Tón nasadíme potichu a zhluboka, pak tón zesilujeme až do nejvyšší tóniny a opět pomalu klesáme až k nejhlubšímu tónu. Doporučená délka cvičení za hlubokého dýchání je půl hodiny. Pokud pociťujeme silové vypětí v pažích příliš silně, odpočineme si zpětným zaujetím runové pozice Is. Cvičení je jistou kontemplací (soustředěnou meditací, kdy své tělo na éterných úrovních transformujeme v představovaný objekt, v našem případě runový znak) a přijímáním jemných magických sil. Při cvičení Man runy je možné použít i intonační formule: ma -- me -- mi -- mo – mu nebo také am -- em -- im -- om – um. Důležité je neopomenout ke konci cvičení odvést ze svého těla příliš silný příliv energií, které nám mohou být nepříjemné, a to tak, že v pozici Man runy zazpíváme m v nejvyšší tónině a pak klesáme až k nejnižšímu tónu. Přitom se koncentrujeme na myšlenku, že všechny vlny škodící duchu, duši i tělu se spojují s tónem kmitajícím v těle, procházejí tělem a při nejhlubším tónu odcházejí chodidly do země. Takto provedené cvičení může být také vhodnou přípravou před započetím výkladu runových karet či jiných výkladových systémů. (Florek, 2004)

Věštecká interpretace run
Runové karty obsahují 24 karet stejně jako je písmen Futharku . Toto orákulum používáme tak, že si vytáhneme jednu nebo více karet a pak pracujeme s jejich energií, buď meditací, nebo čtením a cvičením výkladu. Ke každé kartě je již zanesena možnost výkladu. Toto orákulum Vám bude užitečné, jen pokud se pokusíte rezonovat s energií, zakódovanou v jednotlivých znacích. Při čtení či výkladu je nezbytná meditační atmosféra, oproštění mysli od všedních problémů a to přesto, že radu, kterou se snažíme nazřít prostřednictvím karty, můžeme zacílit praktickým způsobem. Oddělení posvátného a profánního jen umělá hráz, vyvolaný dualitou vtělení ve hmotě, tedy i členění našeho mozku na intuitivní a pragmatickou polovinu. Přesto právě naladění našeho vědomí na jinou, změněnou, hladinu vědomí, nám umožní nazřít náš problém z jiné perspektivy. K tomuto přeladění mnohdy stačí uvolnění, chvilka ticha, zapálení svíčky či jiné narušení našich kognitivních stereotypů, prostě řečeno – oslavení podstaty života drobným rituálem. Čistý stůl ozdobený květinou, oblíbená barva hořící svíčky, vůně kadidla nebo jiné přírodní esence. Tyto přípravy není radno podceňovat, pomáhají nám naplnit náš životní prostor čerstvou energií. Je přece nad slunce jasné, že s jakým očekáváním, potažmo energií, kterou vyšleme spolu se svým dotazem do prostoru nestvořena, alternativní reality, zkrátka tam, kde vše je jasné a zřejmé, odpověď s tou samou energií si přitáhneme do své blízkosti, do našeho života. Po vytvoření vnějšího prostředí dojde částečně i k nalezení prostředí vnitřního. Důležité je vytvořit klidný, receptivní prostor s otevřeným srdcem, v němž můžeme prožít silnou rezonanci se svým bytostným Já a s Duchem.
Při práci s runovými kartami není třeba klást otázky. Většinou sama otázka čeká v podvědomí na energii vnější situace, aby se v pravý čas dala do pohybu z hloubky naší duše na povrch – na světlo bdělého vědomí. Vaše energie vás tedy přirozeně povede ke kartám, které nejlépe ukážou moudrost okamžiku. Pokud máte nějakou konkrétní otázku, soustřeďte se na ni a v duchu ji jasně formulujte, aniž byste se přitom uzavřeli jakékoli možné odpovědi. Většinou neočekáváme odpověď typu „ano“ či „ne“, ale nastínění jakéhosi algoritmu celé situace – tedy vedení, a to i případě, že se karta odkryje v negativní pozici –„vzhůru nohami“, jejíž výklad je opačný.
Pokud jste připraveni i vnitřně, zamíchejte karty a jednu, dvě nebo tři vyberte. Potom si vyberte kartu, která s vámi nejvíce rezonuje, která vás přitahuje, a porovnejte doporučovaný výklad karty s vaší otázkou a komplexní situací. Nebojte se rady vaší intuice, která jako tenký hlásek hovoří z vašeho nitra. Pozornost věnujte slovům nebo výrazům, které ve vás rozhýbají vody vaší duše, podvědomí, vyvolají vzpomínky, city. Nejjednodušší m způsobem práce s kartami je vytáhnout po zamíchání jednu, jako například radu do nového dne. Meditujte či jen přižijte nějaký čas ve stavu otevřeného vědomí ve společnosti této karty. Vyvarujte se přílišné horlivosti, protože chtění se vztahuje k naší první pozornosti, zacílené na hmotné nebo jinak řečeno „zvnějšnělé“ formy energie. Pravý význam karty by vám mohl zůstat utajen. Jistě není tajemstvím, že v mnoha kulturních mytologických systémech volbu karet, následné vedení a získávání vize je úlohou určité formy Elementálů neboli přírodních bytostí nebo také Ducha či Anděla, jako je to mu v případě Crowleyho tarotu. Důležitá je také trpělivost, protože vězte, že poučení, které vám mají runové karty přinést, může být odryto až později, během snu, náhlého vzhledu, vize, obrazu či pocitu.
Výkladové systémy, týkající se konkrétně práce s kartami, nabízejí mnoho možností. Obecně lze začít tím, že karty zamícháme a polovinu karet obrátíme dolní části vzhůru a baliček znovu dobře promícháme – při tom myslíme na naši otázku. Při zdánlivě jednoduché manipulace se mohou objevit skutečně závažná sdělení, které k nám přinese jakoby náhoda. Jsou to karty s vlastním životem, tedy ty, co vypadnou s balíčku nebo se přichytí k jiné kartě. Těmto kartám je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Dále můžeme rozložit karty vedle sebe a vytahovat ty, které na nás jakoby promlouvají nebo můžeme pracovat tak, že podržíme balíček v levé ruce, sejmeme dvakrát směrem doleva a vytvoříme tři hromádky. Potom balíček znovu posbíráme zprava doleva, takže bude nahoře hromádka, která byla před tím vespod. Pak vykládáme kartu, která je vždy navrchu.
Brigitin kříž: karty jsou vyloženy ve tvaru starého keltského kříže sv. Brigity, určeného k festivalu Imbole. Tento festival se odehrával 1. Února, přičemž se kříž ze slámy nebo rákosu věšel ke krbu, aby přinesl štěstí domovu. Karty jsou rozdány lícem dolů. Přičemž s každou další kartou získáváme jasnější vhled, který umožňuje najít střed/srdce problému či situace.
Pentagram: starý symbol síly, ochrany, léčení a celistvosti. Například druidská nauka ho používá k označení člověka, coby pátého elementu - karty, přičemž předcházející čtyři karty jsou označením základních elementů vody (oheň/intuice, voda/emoce, vzduch/myšlení, země/tělo, hmat, pátý element - člověk/duch).
První pozice: Vnitřní plamen: odhaluje intuici v našem životě, jak si stojí a jak ji dále rozvíjet.
Druhá pozice: Vnitřní pramen: odhaluje naši citovost, ukazuje jak emoce rozvíjet správný směrem.
Třetí pozice: Meč: hovoří o pozice rozumu v tvém životě, odhaluje slabá místa intelektu a vnější vměšování, radí, jak ho co nejlépe užívat.
Čtvrtá pozice: Kámen: hovoří o hmotě - těle, smyslech, zdraví, materiálním zázemí.
Pátá pozice: Duch: doplňuje, integruje a harmonizuje předcházející pozice-elementy v jediný, oživuje náš střed dary, radami, správnými vnuknutími.

Airmidin plášť: Podle legendy byl léčitel Miach, zavražděný svým žárlivým otcem Diacechtem, bohem léčitelství, uložen do země, následující jaro na jeho hrobě vyrostli 365 bylin ve tvaru těla. Miahova sestra Airmid pochopila, že se jedná o léky na stejný počet nemocí lidského těla, byliny posbírala do svého pláště, aby mohla tuto moudrost uchovat, ale Diacecht tyto rostliny rozfoukal do čtyř světových stran. Od té doby se snažila nejen Airmid, ale i všichni další bylináři a duchovně hledající lidé znovu objevit léčivou sílu bylin, a další tajemné vědomosti o skrytých duchovních silách přírody.
Pozice první karty: Místo základů: u nohou, vypovídá o základech, kořenech života nebo situace, na kterou hledáme odpověď.
Pozice druhé karty: Místo tvoření: na genitáliích, odhaluje tvořivou sílu, která právě teď působí v tvém životě.
Pozice třetí karty: Místo srdce: na srdci, odpovídá o emocích, které se v současné době odehrávají v tvém nitru.
Pozice čtvrté karty: Místo vize: na čele, ukazuje vize a cíle, podílející se na přítomné situaci.
Po výkladu karet na těch čtyřech pozicích, týkajících se současnosti, žádáme o vhled či nápovědu prostřednictvím tažení dalších dvou karet – otázka zní: jak učinit posuny ve vnějším/hmotném a vnitřním/duševním. Tyto dvě karty se umísťují po obou stranách středové osy.
Pozice páté karty: Místo práce na vnitřní úrovni: na levé paži, radí jaké změny učinit v oblasti myšlení a citů, aby ses posunul dále na své cestě.
Pozice šesté karty: Místo práce na vnější úrovni: na pravé paži, radí jako kroky učinit k posunu ve hmotném světě.
Kotlík bohyně Ceridwen: Velká mateřská bohyně Ceridwen vaří ve svém kotli nápoj moudrosti, božského nadání a básnictví, může se zjevovat v podobách staré či mladé ženy. Obecně je všem těmto kouzelným kotlům společné, že ve spojení s živly - ohněm a vodou - napomáhají životním a život udržujícím procesům. Připomínají léčivý pramen Diacechta (Diana Céchta), prakotel, jímž je klín mateřské bohyně, z něhož život vychází.
Pozice první: Mořská pěna: ukazuje souvislosti nebo příležitosti, kterou jsou na dosah ruky.
Pozice druhá: Sporýš: odhaluje kde je energie ve vztahu k situaci zablokována.
Pozice třetí: Jeřabina: radí, jak docílit pocitu bezpečí v dané situaci.
Pozice čtvrtá: Orsej jarní: naznačuje cestu, kudy k nám přijde radost.
Pozice pátá: Byliny: přivádí k možnosti transformace danou situací.
Existuje opravdu velmi mnoho způsobů, jak s runovými znaky pracovat. Artefakty, nesoucími tyto znaky, podléhají divinačním metodám výkladu run. Mezi ty nezákladnější způsoby patří:
Odinova runa: Vlož runy do plátěného pytlíku a promíchej. Sáhni dovnitř a vytáhni jednu z nich. Dávej pozor, abys kartu s runou nepřevracel jinak, než byla tažena. Runa odhaluje tvoji nynější situaci, nebo je základní odpovědí na tvůj dotaz.
Tři rozprostřené runy: Vlož runy do pytlíku. Vytáhni z něj tři runy a polož je do řady před sebe. Postupuj zleva doprava. První runa: tvá přítomnost. Druhá runa: Výzva, stojící před tebou Třetí runa: nejlepší možný výsledek.
Runový kříž: Vlož runy do pytlíku. Vytáhni šest run a umísti je v tomto sledu: První runa je uprostřed a je oblastí tvé práce. Prezentuje přítomnost. Druhá runa je po pravé straně od první. Reprezentuje minulost. Třetí runa je nalevo od první. Reprezentuje budoucnost. Čtvrtá runa je dole pod první. Tato runa odhaluje základ celé situace. Pátá runa je nahoře nad první. Tato runa znamená výzvu, stojící před tebou. Šestá runa je nahoře nad pátou. Znamenává nejlepší možný výsledek.
Tři odhalené životy: Tato divinace je nejdůležitější pro odhalení smyslu inkarnací. Užívá se pěti tažených run v následujícím pořadí. První runa je na pravé straně. Vyjadřuje podmínky tvého zrození a dětství. Druhá runa je nalevo od první. Reprezentuje přítomnost. Třetí runa je nalevo od druhé. Je tvou budoucností v tomto životě. Čtvrtá runa se umístí pod druhou runu. Zaznamenává minulé vtělení. Pátá jde nad druhou runu. Je tvou budoucí inkarnací. Ze vzájemného postavení run vyplývá, co musíš získat z každé inkarnace.
Způsobů, jak rozumět skrytým sdělením runy, je mnoho. Smysl tohoto porozumění upívá kdesi za hranicemi časoprostorového kontinua, proto není v možnostech tohoto krátkého článku ‚otevřít obzory‘ někam, kam je zpočátku těžké hledět třeba i krátký okamžik. Nechť je vám tedy alespoň toto skromné minimum k užitku. Samotné porozumění je jen na nás, prohlubuje se každou kartou, kterou otočíme v dlani s pohledem upřeným do dálky, do hloubi vesmíru i našeho nitra. Neboť vezme, že co je nahoře, je i dole.

Obrazová příloha:
obálka Proměny/květen 2009 - autorkou návrhu Michaela Mach, grafický design: Gabriela Hánová
Michaela Mach, Elfí paní, suchá jehla kombinovaná s počítačovou grafikou, 2009
Michaela Mach, Paní luny, suchá jehla kombinovaná s počítačovou grafikou, 2009


Literatura:
DUANE, C. Runy. Praha: Volvox globator, 1998.
ENOKSEN, L. M. Runy: dějiny, dešifrace, výklad. Praha: BB/art, 2003.
FLOREK, R. Kniha o runách: jak získat poznání a životní sílu z tajemných slov a znaků. Praha: Eva Babická, 2004.
MOUNTFORT, P. R. Nordické runy: pochopení, používání a interpretace starověkého vikingského věšteckého systému. Tenno, 2005
SAINT-GERMAIN, J. Vykládáme z ruky podle run : hledejte runy na své dlani! Praha: Železný, 2002.

Most jménem Symbolon aneb Sférou hry, imaginace, symbolu v rituálu

příspěvek do sborníku Kolokvia doktorského studia
oboru VÝTVARNÁ VÝCHOVA
pod záštitou České sekce INSEA
s názvem: „Mezi viděním a věděním“
se konná na Katedře výtvarné kultury
PF UJEP v Ústí nad Labem
9. 9. 2009.

abstrakt A: Imaginace, hra a symbol v rituálu a uměleckých formách (také mýtu) vykazují shodný zdroj, který lze spatřovat v typicky lidské antropologické konstantě. Tento teoreticky pojatý příspěvek si klade za cíl na tuto shodu poukázat formou fenomenologicko-hermeneutického přístupu.
klíčová slova A: imaginace, hra, tvořivost, symbol, antropologická konstanta, filozofie, fenomenologicko-hermeneutická metoda
abstrakt B: Imagination, play and ritual, and symbol in art forms (the myth) show the same source, which can be seen in typical human anthropological constant. This theory, conceived contribution seeks to highlight this compliance form phenomenologically-hermeneutic access.
klíčová slova B: imagination, play, creativity, symbol, anthropological constant, philosophy, phenomenological-hermeneutic method

Působení uměleckých forem, mýtu a symbolů spočívá v tom, že spojují (sym-ballein) individuální lidský život s obecným lidským osudem. Také hra se stává kosmickým symbolem světa a zároveň prostředkem, který definuje postavení člověka v univerzu. Všechny tyto fenomény jsou projevem lidské existence, jsou tedy stejně původní, jako je smrtelnost, práce, boj, láska. Pro symbol jsou významné dva momenty: „zlomkovitost“ i „doplnění“. SYMBOLON pochází ze SYMBOLLEIN, „skládat dohromady“. V prohlubování věci směrem ke světu se věc stává symbolem – nepojmenovatelná moc vesmíru se zjevuje prostřed křehkých věcí. Ve hře se cítíme být mnohem blíže tomu, co je podstatné a vlastní. Kultovní hra (přítomná při svátcích) je velkým rituálním gestem, jež zpřítomňuje smysl života. „Podle Gadamera má být v souladu se svým původem symbol oživen vždy tím, že je zasazen do našeho života jako ‚chybějící úlomek‘ doplňující neúplnost našeho života.“ (Babyrádová, 2004)
Annick de Souzenelle ve své knize Symbolismus lidského těla (1994) uvádí: „Symbol je tím, co oba tyto světy spojuje (řec. symballein znamená spojovat); skutečné zasvěcení znamená „uvedení na cestu, která spojuje svět jevů se světem archetypů. Oddělovat tyto dva původně jednotné světy je proto přímo ďábelským počínáním, neboť diabolein (odtud lat. diabolicus) znamená řecky rozdělovat. Jestliže „člověk zdola“ – Adam ztratí spojení s „člověkem shora“ – Elohim, zbloudí (což je původní význam hříchu) a jak on sám, tak i celý jeho svět pozbývá bytnosti a stává se pouhou iluzí“. Dalo by se říci, že novým (dle Starého, 1999) – čtvrtým kulturním paradigmatem je okruh východní filosofie, která světu jevů nepřikládá již žádný reálný význam a považuje jej za iluzorní svět, jejž se duchovně vyspělý člověk snaží pomocí různých důmyslných metod opustit směrem k vyšším, tj. skutečnějším sférám bytí. Není náhodou, že nejznámější představitel fenomenologie hry - Eugen Fink ji označuje za jedinou možnost jak působit proti „kouzelné moci“. Jako tuto „kouzelnou moc“si vysvětluji dnešní působení masmédií a reklamy, která se ráda vztahuje právě ke hře, symbolu a rituálu, aby mohla poměrně snadno a „bezbolestně“ manipulovat s lidskou bytostí, devalvovanou na pouhého konzumenta. Masmédia se svou proměnlivou tváří jsou schopna použít jakékoli masky, čímž apelují na sféru imaginace, potažmo tím v podvědomí iniciují sklon ke kultovní hře a rituálu. Fink, který se vrací k presokratovské filozofii, k mýtu, rituálu, tragédii a původní zkušenosti posvátného a vychází z principů fenomenologie, se ptá, zda konstituuje maska kultovní hru tím, že vyjadřuje nějakou kolektivní představu démona a upozorňuje na to, že rituální jednání je spodobou, zpřítomněním, je souvztažností celku a části a to díky kultovní hře ve vizionářské symbolice divadla. Formování je důsledkem právě tvořivého a herního. Anebo – je to tak, že celek světa je vyložen metaforou hry? Jisté je, že jazyk kultu se uskutečňuje pomocí znaků a gest, rituálními jednáními, která jsou nadána bezprostředností, uchvacující symboličností. A neprojevuje se překonaný kult právě v nenápadnosti hry? Jisté je pouze to, že ubránit se manipulaci zasahující nás na úrovni nevědomé, je možné jen díky aktivnímu spolupodílení se na procesu tvoření samotného světa. Lidská existence, která je jako konečná, má vztah k bytí, které se domáhá aktivního tvůrčího uchopení a to prostřednictvím myšlenky, obrazu či symbolu. „Tvořit krásno v podobě uměleckého symbolu je specificky lidskou hodnotou a má-li být čitelné, je třeba, aby vyvěralo z výše uvedených antropologicky opodstatněných důvodů.“ (Babyrádová, 2004)
Hra a rituál se za bezpodmínečné účasti imaginace vyjevují bohatstvím forem a struktur. Porozumění těmto fenoménům totiž náleží k původnímu jasu vědomí a rozumění, ve kterém je člověk otevřen sám pro sebe, tvořivým silám vyvěrajícím z jeho nitra (centra), tak aby mohl být přímo účasten „hře světa“, která je symbolem a spodobou celkového pohybu skutečnosti světa. Při hře a rituálu člověk nezůstává v sobě, v kosmickém gestu vystupuje extaticky ze sebe a naznačuje celek světa s otevřeným horizontem, na který implicitně poukazuje. Hra a rituál jsou prolínáním bytí a zdání, jsou bytostným tvořením, za určitých okolností mohou být předzvěstí filozofie. Sféra hry, rituálu a imaginace se brání tomu, aby byla jednoduše zařazena do souvislosti skutečného světa, a to tím, že nás dočasně vyvazuje i z naší osobní historie – z dějin našich skutků, osvobozuje nás od následků svobody. V médiu neskutečnosti se „všepůsobící" celek vyjevuje uvnitř sama sebe. V médiu zdání je symbolem světa.
V kontextu s tímto bych ráda zmínila termín "mimesis", který je všeobecně užíván k popisu vztahu mezi uměním a realitou (přírodou) anebo k popisu vztahů ve vytváření umění samotného. Mimesis jako imitace přírody je chápána dvěma způsoby: imitace přírody jako fenoménu a imitace přírody v procesu tvoření. Lze navrhnout rozdíl mezi neimitativní - předplatonickou a imitativní - platonickou mimesis. Kaipr ve své studii uvádí, že podle Hermanna Kollera, mělo mimeisthai původní pythagorejský smysl představení či formy vyjádření a bylo striktně asociováno s tancem a hudbou. Později bylo pouze interpretováno Platonem jako imitace a bylo nesprávně aplikováno na poesii, malbu a filosofii. Tudíž původní význam mimesis mohl být blízko tomu, čemu Heidegger a Fink říkají "extatická hra (představení) světa", což je opakem imitace a každá diskuse o mimesis by měla zahrnovat diskusi o konceptu hry v naší kultuře. „Ale všechny tyto dichotomie mohou být nazírány jako dvě strany jedné mince: můžeme je stopovat zpět až k silové-podstatě ležící u základů Západní civilizace.“ (Kaipr, 2007) Na jedné straně je mimesis v rituálu a mýtu, jako neimitativní, nýbrž extaticky skutečný či "dionýský" pohyb Bytí, jako evokace, reaktualizace původního a na straně druhé, je mimesis platonická, jako imitativní, ale nedokonalý, vybledlý obraz Bytí. Energaia nejdříve vyvěrá z chaosu, představuje jako spontánní, volný či "přírodní" pohyb, aby se poté stala příčinou a ideální formou stvořena - řádu, nepřístupná, ale stále převoditelná jako nedokonalá kopie. Tento posun je v Západní kultuře reprezentován v přechodu od mýtu a poezie k filosofii a dále k vědě (autoritě).
K obhajobě zvoleného fenomenologicko-hermeneutického přístupu při psaní tohoto příspěvku lze dodat, že výsledkem tohoto přístupu je vždy stanovisko, který zní pravdivě pro toho, kdo měl zkušenost s daným fenoménem, a poskytuje vhled pro toho, kdo ji neměl. Fenomény vznikají na základě souvztažnosti (tj. na základě korespondence, amplifikace, analogie, podobenství, synchronicity) s intuitivně nazřeným prafenoménem (Goethe in Starý, 1999). U Junga má tento hermeneutický model vzájemného zrcadlení fenoménu a prafenoménu podobu vztahu mezi psychickým jevem a archetypem. Archetyp chápe Jung jako samostatně a spontánně působící preformující sílu („krystalickou mřížku“), která je sama o sobě nezjevná, ale manifestuje se v nejrůznějších metamorfózách jednotlivých jevů. Pochopit daný psychický jev předpokládá uvést jej do významové souvislosti s odpovídajícím archetypem, a z této souvztažnosti usuzovat na jeho vlastnosti. Poznání je tedy založeno na porovnávání významů, které má vždy dva póly: fainomenon a noumenon (Platón), fenomén a prafenomén (Goethe), psychický jev a archetyp (Jung). V jednom interview z 50. let označil nakonec Jung tento postup jako „srovnávací fenomenologii mysli“, resp. „srovnávací morfologii psychických obrazů“.
Hlavním rysem fenomenologicko-hermeneutické nauky je právě to, že je v zásadě neaplikovatelná: její existence je možná pouze živým, bezprostředním přístupem pouze ve skutečné interakci se světem. Symboly, které nejradikálnějším způsobem zajišťují vazbu člověka na archetypy, kromě náboženských symbolů ve vlastním smyslu se to týká především symbolů, jež mají podobu uměleckých obrazů. Je důležité zde připomenout, že hovoříme-li o uměleckých formách, máme vždy na mysli všechny čtyři základní druhy jsoucna: slovo, tón, tvar a obraz. Tyto všechny jsou zapojeny v reaktualizačních rituálech a tvůrčích činnostech. Ke spojování archetypového a jevového světa, a tedy k léčebnému, terapeutickému působení může proto docházet při čtení knihy, při vnímání výtvarných děl, architektonických výtvorů – a konečně při všech představeních profánního „divadla světa“. V duchovní a umělecké oblasti je nutno obraz zesílit, amplifikovat (potencovat), Navíc katarze jako analogie ve hmotném (projeveném) znamená pročištění od afektů. Rozhodující je přitom míra, v jaké umělec dokáže z obrazu učinit obraz numinózní (tj. obraz, který se co nejvíc blíží archetypu), a míra následné interpretace, to jak se interpret do tohoto výkladu myšlenkově a duševně „vkládá“. Výklad je zvláštním druhem kontemplace - mentálního uschopnění. V tomto smyslu je možné tvrdit, že každá skutečná terapie je hermeneutická, a každý fenomenologicko-hermeneutický výklad je terapeutický.
Literatura:
BABYRÁDOVÁ, H. Symbol v dětském výtvarném projevu. Brno: MU, 2004. ISBN 80-210-3360-6
FINK, E. Hra jako symbol světa. Praha: Český spisovatel, 1993. ISBN 80-202-0410-5
JUNG, C. G. Člověk a duše. Praha: Academia, 1995. 277 s. ISBN 80-200-0543-9.
JUNG. C. G. Duše moderního člověka. Brno: Atlantis, 2001. ISBN 80-7108-213-9
JUNG, C. G. Archetypy a nevědomí: 2. díl. Brno: Janeček, 1999. 437 s. ISBN 80-901898-8-1
JUNG. C. G. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi: 1. díl. Brno: Janeček, 1997. 436 s. ISBN 80-85880-14-8
KAIPR. J. Mihai Spariosu: Mimesis v současné tradici: Interdisciplinární přístup. Antropoweb. 2007. ISSN 1801-8793. In
SOUZENELLE, A. Slovo v našem nitru. Praha: Argo, 2000. 257 s. ISBN 80-7203-271-2
SOUZENELLE, A. Symbolismus lidského těla. Praha: Unitaria, 1994. 310 s. ISBN 80-901277-5-4
SPARIOSU, M. Mimesis v současné teorie: interdisciplinární přístup, roč. 1, filosofická a literární diskuse. Překlad J. Kaipr. In Benjamins, J: Philadelphia/Amsterdam, 1984.
STARÝ, R. Potíže s hlubinnou psychologií: Esejistická studie o analytické psychologii C. G. Junga. Praha: Prostor, 1990. 215 s. ISBN 80-85190-03-6.
STARÝ, R. O hermeneutice. In Filmová hermeneutika. Praha: Sagittarius, 1999. 243 s. ISBN 80-901898-8-1

Osobní mýtus * Já Stvořitel

Výtvarná kontinuální dílna K2, zaměřená na reaktualizaci mýtu, probíhala v roce 2006/07 v Domě dětí a mládeže v Jindřichově Hradci

Autor projektu: Michaela Mach

Okruhy:

Můj dům, můj hrad - kým jsem a jaký prostor obývám: velkoformátová kresba pastelem

Kaligrafie – písmo, které vychází ze mě: kresba tuší na plátno dle japonské kaligrafie

Pandořina skříňka – co v ní ukrývám já: akrylátová malba na dřevěný podklad (krabici)

Dvacet tisíc mil pod mořem – jak vidím jiné světy: velkoformátová tušová a inkoustová malba kombinovaná s kresbou "zmizíkem"

Maska – má jiná tvář?: kombinovaná technika - barevné samolepící tapety na kartovnovém podkladu

Říše pohádek – koho bych navštívil: velkoformátová kresba pastelem a fixy

Runové kameny – co nám věští: kresba runových znaků (futhark) tuší na oblázky.

Cesta do pravěku - pohlednice z doby kamenné: kombinovaná technika - reliéfní zpracování sádrového podkladu a patinování akrylátem.

Barevná tanec expresivní malby – já živel: velkoformátová malba na plátno temperou a arkrylátem

Mandala – uvnitř mě: kombinovaná technika - akrylát na lepence doplněný reliéfní stříkanou balakrylovou malbou

Krajina vzduchu – svět nad námi: kresba tuší na celofánovou fólii

Galerista – Světa strůjce: závěrečná výstava vzniklých artefaktů

Tvořitel * Egyptský mýtus Stvoření

Cyklus archetypálních obrazů motivovaných Egytským mýtem stvoření (viz. samostatný článek v části věnované mýtu) a potažmo i Tarotovou symbolikou, pocházející z tohoto kulturního kruhu, byl realizován v předmětu Výtvarné vyjadřovací prostředky na Katedře Výtvarné výchovy (PdF MU Brno) v roce 2004.

Zkusme poodhrnout oponu mystéria a pozorujme chvíli Boha při jeho práci a hře.

Kdysi dávno, kdy žili pouze bohové, ten náš se ve své bezvýraznosti a bezpohlavnosti začal nudit a napadlo ho, že by si mohl zahrát nějakou hru.

Ale jakou a kde ji hledat? Zkusil se rozhlédnout kolem a zjistil, že vidí stále totéž, že neexistuje žádný záchytný bod, kterým by mohl stanovit prostor, čas a sám sebe.

Neznal nekonečno, světové stany, lásku ani nenávist. Byl nic.

Nedefinovatelné nic bylo všude kolem něj, bylo uvnitř i venku.Jak se tak rozhlížel, zatočila se mu hlava a on usoudil, že na to musí jinak. Že v tomto nic nenajde návod k žádné hře, přestože jich má ve svém vědomí-podvědomí-nevědomí uloženy miliardy. Pochopil, že kdyby hledal sám, bude to trvat nekonečně dlouho. A tu byl první nápad. Chvíli nevěděl odkud začít a kde hledat. Jak se tak opravdově snažil, náhle začal vnímat cosi, co nazval soustředěním. Neustal ve své snaze poznat a jeho soustředění se stále prohlubovalo, směřovalo více a více kamsi do středu ničeho. A náhle se stalo – uviděl malou nulu krčící se uvnitř ničeho. Vnímal sám sebe.

Obr. 1

Trošku se zaradoval, ale ne příliš. Byl nulou – čímsi velmi nekonkrétním nebo lehoučce konkrétním nic. Pokračoval tedy dále, soustřeďoval se více a více.

Uviděl další velkou nulu, která byla miliardami jeho miniaturních nul a tvořila jeho podvědomí i jeho tělo. Z nitra malé nuly vycházela a zase se do ní vracela.

Obr. 2

Nyní se uviděl. Nově vytvořený, jemu viditelný kruh nazval jedničkou a spolu s jeho původní božskou nulou byl 01 ve Věčnosti. Když se na nový kruh zahleděl, zjistil, že miniaturní nuly, ze kterých se skládal, nejsou stejné. Lišily se velikostí i vyzařováním. Soustředěn dále, začal o tom přemýšlet. Po určité době přemýšlení a soustředění narazila jeho mysl na cosi a on zjistil, že se ocitl uprostřed velké nuly, ve svém novém vnímatelném nitru.

Obr. 3

To k němu promluvilo: „Těžko se mi tě oslovuje, protože prozatím nejsi ani muž, ani žena. Los padl na muže. Budu tě tedy prozatím oslovovat takto. Našel jsi mě, protože jsi přemýšlel. Jsem tvůj Otec, který později zrodí Nebthet a Sutecha.

Jsem tvoje Vědomí disponující dostředivou silou, Aktivita, Rozum, Logika, Materie, Síla, Ego, Hněv, Nenávist, Bojechtivost, Pýcha a Pád.

Zde není místo na hraní. Ale pokud mne zcela nepochodíš, nestanuli- se pro tebe přirozeností, ani přirozenou hravost nenajdeš. Nepochopíš-li mne, znamená to závislost na kterékoli z mých proměn. Je dáno, že všechny mé podoby musíš prožít v každé fázi, ve všech jejich extrémech odmítání a přijímání, abys je dokázal rozeznat a pochopit. Přirozenost, mé nitro, ze kterého jednou osvobodíš Osirida. Přirozenost Bytí, o které se snažíš. Nestane-li se tak a ty některou budeš přijímat či odmítat příliš, ocitneš se na okraji propasti, a tím je Pýcha. Pak už tě čeká pouze propast – Pád. Kam? Lidé tomu říkají Peklo a ono to svým způsobem také peklo je. Dostaneš se do světa, kde se s vědomím svých schopností potuluješ mezi bytostmi, které je nevidí. Tvé Vědomí zůstane zde a bude ti našeptávat, že jsi Pánem Vesmíru a že můžeš vše přetvořit k obrazu svému. Ale protože tvé podvědomí již bude v jiném světě, nebude ti nikdo rozumět. Tvé dobře míněné rady budou v tomto světě znít jako nadávky tvá slova ponesou kontext zlobného boje, který všechny ostatní přiměje od tebe odejít. A čím více bytostí se od tebe odvrátí, tím více budeš křičet, až se v ‚pekelném ohni‘ ukřičíš.

Proto poslední rada na závěr: dojdi až k Pýše, poznej ji, ale včas se vrať. Každá vlastnost ve světě, který toužíš poznat, existuje pouze proto, abys poznal její možnosti i proměny a tuto zkušenost přinesl svému Otci nebo Matce. Oni na všechno nestačí, a proto porodili tebe. Budeš-li odmítat či příliš přijímat jakoukoli zkušenost, nesplníš úkol, kterým tě pověřili. Budeš se neustále vracet, opakovat sám v sobě nebo ve svých dětech, dokud to nepochopíš.“

Zcela zmaten se Bůh otázal:

„Můj Otče, ale jak mám poznat správný okamžik, kdy se v Pýše otočit?“

„Víš, synu, mnoho tobě podobných si myslí, že Pýchy nesmí nikdy dosáhnout. Proto se raději utíkají k falešné skromnosti, která je pouze zamaskovanou Pýchou a znamená rychlý Pád. Jiní zase dají průchod svým pocitům a včas nepoznají hranici. To je pomalý Pád. Jen ti, kteří dokáží vyslovit ‚Jsem pyšný‘, se mohou vrátit. Jen oni nespadnou do propasti, kterou nastražili sami sobě…Navíc, jí se stále opakuji a v propasti se promítám stále hlouběji a hlouběji. Nepochopená Pýcha je každou další propastí pyšnější a pyšnější a až ta nejpyšnější tě požene jinými Světy a nakonec tě vymrští do jiného Vesmíru. To už je Peklo nejpeklovatější. Už nevíš,kam patříš. Už nevíš, že nevíš, jenom jsi přesvědčen, že víš. Máš pravdu, kamkoli se podíváš, máš pravdu i v pravdě jiných. A nejsi schopen pochopit, že oni tvou nadřazenost nevidí. Na první pohled dobrotivý a nenáročný budeš uvnitř skrývat nepřijatou Podezřívavost, Nenávist, Bojechtivost a Pýchu. Můj synu, dojdi prosím do středu Pýchy a řekni: ‚Jsem pyšný‘. Řekni to nahlas, aby tě všichni slyšeli a všichni poznali, že je tu někdo, kdo to dokázal. A že ten někdo jim také dokáže říci, jak se to dělá.

Zapal oranžovou pochodeň naděje ostatních. Došel jsi až sem, můžeš ke svému číslu přidat další nulu, jsi 010. Nyní žiješ plně ve svém Vědomí, jsi svým vnitřním Sluncem, aniž by sis to uvědomoval.

A teď ti něco ukážu. Podívej se nahoru a řekni mi, co tam vidíš.“

Bůh pozvedl své Vědomí nahoru a řekl: „Otče, odtud nevidím své tělo, ale vysoko na obloze září Slunce. Vždyť jsi říkal, že Sluncem jsem já, a Sluncem jsi přitom ty, nerozumím tomu.“

Obr. 4

„Za chvíli pochopíš. Odtud se ve své současné podobě nemůžeš vidět. Soustřeď se nyní opět lehce na své nitro, hranici již znáš – a vidíš, už jsi začal zářit. Svým Vědomím jsi ty sám nyní dosáhl až ke Slunci, které vidíš, promluv si tedy s ním. Uvidíme se později.“

Boží Vědomí se rozzářilo do všech stran, až se ocitlo uvnitř Slunce, které vidělo na obloze. V tom okamžiku ho vidět přestalo, stalo se Nevědomím, součástí bytosti, která k němu hovořila: „Já jsem tvá Matka, která později porodí Isis, Osirida a následně Hora. Podívej se nyní zpátky. To Slunce, které z této pozice vidíš na obloze, je Slunce, které jsi před chvílí rozzářil se svým Otcem. Jsou pouze dvě místa, odkud ho můžeš vidět. Jedno je zde a k tomu druhému dojdeš později. Nejprve ti však povím něco o sobě: Jsem tvé Nevědomí disponující dostředivou silou, Duch, Pasivita, Abstrakce, Krása, Hudba, Zpěv, Tanec, Emoce – Pláč, soucit, Zloba, Pomstychtivost, Strach a Vzlet. Platí zde stejná pravidla jako u tvého Otce. Abys mě doopravdy poznal, musíš mít zkušenost všech mých podob. Žádné z nich však nesmíš propadnout, nesmíš ji přijmout příliš nebo ji trvale odmítat. V každé musíš najít její střed. Mou zradou je Strach. Nenalézá se v mém středu, ale na obvodu.

Strach má mnoho tváří. Existuje Strach ze života, ze smrti, ze zdraví, z nemoci, ze samoty, z opuštění, z ostatních, z lásky, z nelásky, ze ztráty jistoty, ze zbytečnosti a nepotřebnosti, ze slabosti, z ublížení, z neschopnosti své a jiných, z ohrožení, z negace, z pozitivna, z mlčení, z mluvení, ze strachu, z odvahy, z práce, z nicnedělání. Strach má opravdu mnoho a mnoho forem. Jistě sis všiml, že existuje Strach jak z domněle pozitivního, tak z domněle negativního. Co znamená domněle, poznáš za chvíli, ale už nyní to lze pochopit. Dokážeš-li Strach poznat a uvědomit si jeho nesmyslnost, jsi zachráněn. Ocitneš se v mém středu a budeš vykoupen. Nepochopíš-li, tvůj Strach tě bude rozpínat stále více a více. Ochromí celé tvé žití, budeš se tolik snažit před vším schovat, až jednoho dne vybuchneš a skryješ se v jiném Vesmíru. Tam budeš zprvu maličký, nesměle se rozhlížející, ale v okamžiku zjistíš, že zde funguje vše obráceně a že tvůj Strach přestal být Strachem, velmi rád zde svůj Strach Nestrach zanecháš.

Hlavu budeš mít stále doma a budeš se chovat tak, jako by žádný tvůj Strach neexistoval, ten však bude ukryt hluboko ve tvém nitru. A čím více ho budeš odmítat, tím více bude růst, až posléze v jiném Vesmíru nabude stejných rozměrů jako zde a vše se bude opakovat. Bude postupovat do dalších a dalších Vesmírů, které jsou tomu tvému neadekvátní, až jednoho dne zjistíš, že cesta jinými Vesmíry ho dovedla opět k tobě. A on, nasycený silou svého putování a tvého odmítání, v tobě vybuchne takovou silou, že zůstaneš nehybně ležet a budeš vážně přemýšlet o odpočinku a následném opakování stejné zkušenosti. Podruhé však začneš se stejným Strachem, který jsi opustil, a bude to náročnější.“

Pojďme si nyní krátce povědět, co to vlastně Strach je: „Pokud strach ponecháš v tomto světě, je tvým kamarádem, přestává být Strachem a je pouze varovným hlasem, zacinkáním ne, zvonec tvého srdce, které tě upozorňuje, že jsi sešel ze správné cesty. Varováním, které tě mnohdy zachrání z nebezpečných situací. Říká – tam nechoď, tohle nedělej. Je to Strach beze strachu, je to Porozumění, je to hlas Osudu. Ale pokud svůj Strach odmítneš a odsuneš do jiného Vesmíru, v tom tvém se stane Stínem, před kterým budeš neustále utíkat. Ať uděláš, co uděláš, ať se otočíš,jak chceš, neuvidíš ho, bude stále za tebou. Bude tě pronásledovat na každém kroku, a čím vzdálenější tvůj Strach bude, tím bude temnější. Bude tě honit z místa na místo a ty budeš utíkat, aniž bys tušil před kým. Sám před sebou, před svou noční stranou, kterou odmítáš přijmout. Následuje čiré zoufalství, neschopnost řešit jakýkoli problém. A úkryt neexistuje. Dovést svůj Strach zpátky je velmi náročné a bolestivé, ale věř synu, vyplatí se to. Ušetříš si mnohá zbytečná budoucí trápení.“

To je úskalí Horovo.

Úskalím Isis je Soucit. Falešný soucit vyvolaný utrpením těch, kteří nemohou nebo nechtějí unést potřebnou zkušenost. Nechtějí unést trápení, které provází každou zkušenost, je-li zahalena emocí. Taková bytost bude parazitovat na tvé Duši, odbírat tvoji energii a nutit tě, abys vyřešil její problém za ni, až nakonec opravdu její problém převezmeš. Nebudeš ho však řešit z pohledu svého chápání, protože ho převezmeš i s jejími emocemi. Ty tě budou dvojnásobně soužit a trápit, protože je nebudeš mít ve svém programu. Budeš ztrácet energii a jednoho dne zjistíš, že jsi na pokraji sil, aniž bys cokoli zpracoval ty sám. Bytost, která v tobě soucit vyvolala, bude naopak zářit energií, kterou od tebe získala. V té záři ale nenechá odpočinout tebe. Využije ji někde zcela jinde a tebe bude vyčerpávat tak dlouho, dokud tě zcela nevyčerpá. A ty, na konci svých sil, si ani nebudeš moci říci – svým utrpením jsem pomohl jinému, protože ve skutečnosti mu velice ublížíš. Ublížíš tím, že jsi poznání jeho zkušenosti převzal na sebe, neschopen ho řešit. A on bude muset opakovat vše, čeho se zbavil a nepoznal.

Vykoupením je Soucítění. Soucítění znamená, že budeš v klidu sledovat, jak druhá bytost získává své zkušenosti procházejíc trápením, aniž bys do průběhu zasáhl. Budeš pouze stát poblíž, připraven kdykoli nastavit rámě, pokud ona bytost pocítí potřebu odpočinout si. Bez soucitu vyslechneš její utrpení a budeš-li umět, přidáš dobrou radu a pošleš ji dál.

Soucítění je již opravdovou Láskou.

Mám ještě jedno úskalí, a tím je VZLET. Předuchovnělé duchovno. Tváříš se, že nechápeš. Poslouchej tedy. Předuchovnělé duchovno je též formou Strachu. Objevuje se tehdy, když na tebe ze všech stran doráží Materie a ty se jí začneš bát. Nechápeš, že i ona je součástí Boha, Matky. A jako takovou bys ji měl poznat – jako kteroukoli jinou její tvář. Ty však před ní utečeš. Utečeš do sladkých a falešných modliteb, k oltářům, před kterými se klaníš místo toho, a bys je neokázale ctil ve své mysli. Vynucená askeze, která nepramení z nitra, ze zkušenosti, napáchá mnoho škody každému, kdo jí podlehne. Je to stejné, jako bys někomu vnucoval pozitivní myšlení, aniž by poznal a prožil negativní. Pozitivní nelze oddělit od negativního. Obojí patří ke Světu, do kterého se chystáš vstoupit. Jinak by přestal existovat. Zrovna tak přestává existovat bytost, která se vydala buď cestou pouze pozitivní, nebo pouze negativní. Obojí je v tomto případě falešné, neprošlo nitrem bytosti a ona vzlétne kamsi nad oblaka. Zadní, opačně orientovanou cestou se spojí s Otcem a zde ji čeká jediné – PÝCHA a PÁD. Pád mnohem prudší než v prvním případě.

„Podívej se nyní zpátky k místu, které jsi před chvílí opustil, a řekni mi, co vidíš.“

Bůh se otočil zpět a v úžasu říká: „Matko, vidím Slunce, které jsem zažehl se svým Otcem, a před ním zářící povrch svého těla. To jsem předtím neviděl. Navíc jako by jiná nula objala mou původní a otočila se.“

Obr. 5

„V tuto chvíli jsi nula-jedna-nula-nula, jsi 0100. Než se k nové nula podíváš, ukážu ti ještě něco. Otoč se.“

Bůh se otočil a uviděl ohraničené cosi, o trošku větší než to co předtím. „Matko, co to je?“ zeptal se pln údivu. „To je místo tvého odpočinku, tvůj Stín. Sem budeš chodit odpočívat každý sedmý den po skončení práce. Šest dnů budeš vždy tvořit, sedmý odpočívat. Stane-li se však, že si tvé Vědomí během své šestidenní práce odběhne sem, jen velmi těžko se odtud budeš vracet, zapomeneš TVOŘENÍ. Budeš se zmateně pohybovat mezi Světy, které jsi již vytvořil, a nebudeš patřit nikam. Budeš odpočívat-neodpočívat, pracovat-nepracovat, dokud se nenarodí jiný Bůh, který tě sou pevnou tvořivostí nevrátí zpět. Bude muset být pevný a přísný, protože ty se budeš kroutit a vzpínat, budeš ho trápit, protože už nebudeš vědět, co to je, chtít se vrátit. Budeš mít pocit, že vše, co dělá, dělá ti naschvál. Teprve když pochopíš, že jemu je jedno, vrátíš-li se nebo ne, protože jde pouze o tvou volbu a on si prostě tvoří podle pevně stanovených pravidel, budeš schopen návratu…Co vidíš, je tvé velké minus, ale pokud tvé vědomí nevykoná potřebnou práci v plusu, je tvým černým nic, tvým Peklem.

V tuto chvíli jsi vytvořil z Věčnosti Nekonečno, ke kterému však můžeš dojít až po vytvoření mnoha menších Nekonečen. Až stvoříš plus, bude to opačně. Začneš tvořit minus a do plusu budeš chodit odpočívat, nebude ti však již hrozit záhuba. Právě jsi zahlédl jinou hodnotu jedničky. Měj má slova na paměti. Nyní se otoč a budeme pokračovat v TVOŘENÍ.

Nové Slunce jsi nemohl vidět, dokud jsi nepoznal a nepřijal Pýchu a Strach. Do té doby byl povrch tvého těla šedý a matný, byl nulou bez výrazu. Soustřeď nyní více svoji mysl a dojdi se tam podívat.“

Bůh se tak ocitl v místě, ze kterého vyšel. Na obou stranách viděl zářivé Slunce. Zjistil, že leží hlavou u svého otce nohama u Matky. Zeptal se, proč tomu musí být právě tak. A dostal odpověď: „Já jsem Ty, jsem tvé PODVĚDOMÍ, tvé SRDCE, centrum tvé DUŠE. Poznal jsi svou Matku, svého Otce a nyní poznáš sám sebe – toho, který oba principy spojil dohromady, sjednotil je. Každému z nich dal do vínku opačnou zkušenost, vytvořil jsi dualitu. Jednou budeš ležet hlavou u Matky,jindy u Otce, vždy podle toho, v jakém světě se budeš nacházet…

Tvé bytosti mi budou říkat Re, Nebthet, Isis nebo Hathor. Budu je provázet na pouti zkušenostmi, které budu pečlivě zaznamenávat a ukládat. Přeze mně k tobě budou chodit odpočívat. Budou mě ničit, trápit, natahovat, deformovat, objeví mou radost i můj smutek. Jsem LÁSKA, TOLERANCE, SOUČÍTĚNÍ. Jsem tvá kopie, tvoje Tvořítko. Jsem strážcem tvé nesmrtelnosti. Všimni si té maličké nuly uprostřed. To je tvá prapůvodní nula, ke které se tvé bytosti, nesoucí zkušenost dobrých i zlých vlastností, budou vracet. Zde pochopí, že dobré a špatné vlastnosti neexistují, že existují pouze vlastnosti, které jsi ty-Bůh chtěl poznat, a že zkušenost obojích má pro tebe stejnou cenu. Zde jsou protipóly vyrovnané. Ony to dlouhou dobu nebudou chápat – aby mohly přinést jakoukoli zkušenost, musíme v nich zrodit v pozměněné podobě, oba je musíme pozvolna přitáhnout do hmoty.

„Ptáš se, jak to uděláme?“ Jednoduše. Musíme posílit plus, sílu dostředivou. Tím, že ji posílíme, zmenšíme její oblast působnosti. A budeme pokračovat tak dlouho, dokud se všechen prostor v jejím dosahu nezhmotní. První zkušenost jsme již zaznamenali.

Obr. 6

Nula v nule rozdělila celý prostor na nepatrně menší části patřící tvému Otci, na část plusovou, a na o něco málo větší část vnitřní Matky. Kdyby byly stejně velké, chovaly by se k sobě netečně a nic by se nedělo. Trochu větší matčina síla odstředivá způsobí, že se oba mírně odpuzují. Tvou větší Matku v tuto chvíli menší Otec tolik nepřitahuje. Jeho nitro je před jejími zraky skryto. Mimochodem, nepřej si vidět tu citovou poušť, až jednoho dne svá nitra objeví. Ale prozatím, aby se nám nevzdálili docela, musíme je u sebe lehce přidržet. Rozdělíme se tedy také na dvě části, nepatrně větší plusovou a menší minusovou, abychom v skrytu poměr sil vyrovnali. Vytvoříme jakousi spojku.

Nyní jsi vytvořil dualitu, kdy každý protipól obsahuje zárodek opačné energie. Je to základní forma života, který chceš stvořit. Můžeš ji vidět takto, což už je první použitelné NEKONEČNO, Duše systému, která vše propojuje. Stal ses nyní Velkou matkou Boží, která je v nitru plusová, mužská, a na povrchu minusová, ženská. Každá další bytost tebou stvořená bude více či méně obsahovat oba aspekty. A tak to bude pokračovat dál. Dokud se však stále pohybujeme ve Věčnosti.

Nyní jsi nula-jedna-tři nuly, jsi 01000. Všiml sis však, že každá z tvých nul má jinou hodnostu. Budeš to později potřebovat. První nula je tvá původní, absolutní, neutrální. Jedničku jsme pouze naznačili, má též různé hodnosty, tato je také neutrální. První nula za jedničkou je plus, třetí minus a prostřední plus-minus.

Dále každá z tvých nul ve svém nitru skrývá všechna čísla od jedné do devíti. Už nyní se ti nabízí nepřeberné množství kombinací.

Spolu se mnou jsi teď připraven ke TVOŘENÍ. Ve své současné podobě budeš KORUNOU každé bytosti, kterou stvoříš. Korunou, kterou budeš každou bytost provázet tak, jako my jsme provedli nyní tebe. K tobě si každá přijde odpočinout mezi svými poutěmi Světem a ulehne vždy na místo, odpovídající získané zkušenosti.

Jsi FÉNIXEM, roztáhni svá křídla a v plném letu pod nimi stvoř Svět. Vždy ti budu pomáhat. Ale i se mnou musíš mít trpělivost, protože budu podléhat momentálnímu stavu daného systému. Má síla nebude vždy taková jako v tuto chvíli.

Vraťme se nyní k našemu výtvoru č.6. Vytvořili jsme dvě individuality, u nichž každá má své nitro nesoucí znaménko protipólu. Část, která je na povrchu minusová a uvnitř plusová, je Cheprer. Část, která je naopak na povrchu plusová a uvnitř minusová je Atum. Uvnitř se nachází Re, naše vnitřní JÁ. Stráží tajemství TVOŘENÍ.

Jak jsme již říkali, musíme se orientovat k plusu. Proto se nyní soustředíme na Atuma – přitáhne nás k hmotě – necháme ho s naší pomocí tvořit. Pohleď, situace se opakuje, Atum se nám začal dělit. Podívej! Dělení na dvě, respektive na tři části by nám nestačilo. Potřebujeme mnoho a mnoho bytostí k tomu, abys poznal, co je ŽIVOT. Bude se dělit dále a dále, na miliardy částí, protože každá bytost musí být individualitou se specifickým úkolem. Pro názornost nám však stačí dělení na čtyři a ty znovu na čtyři. To znamená šestnáct kombinací.

Aby ses lépe zorientoval ve svém díle, podívej se na to zjednodušeně. Takto vypadá Atum po dělení na čtyři, respektive na pět. Oněch důležitých spojek si budeme nadále všímat pouze tehdy, bude-li potřeba.

Obr. 7

Atuma nyní oživíme, to znamená, že ho roztočíme. Je to muž, budeme ho tedy točit zprava doleva, vždy o 90°. Rotací vytvoříme ZEMI: Tato Země ještě není tou, kterou bude pro tvé bytosti. Je to Země podstatně méně hmotnější, můžeme ji říkat PRAZEMĚ. Ale jak říká báje: Přitažlivost Země a Nebe je v tuto chvíli tak velká, že mezi ně musí vstoupit Bůh Šov a Země zahoří bílým světlem. Ale Nebe zrodilo Vodu, která padajíc z Nebes Oheň uhasí. Země začíná chladnout a tuhnout, působí Sutech. Dostředivost dosahuje vrcholu. Působí, dokud nevytlačí poslední zbytky Ohně do svého středu. V okamžiku silného sevření se uvězněný oheň přestane otáčet a tím své hodnosty zcela obrátí. To, co se dostředivým otáčením smršťovalo, se začne rozpínat, a naopak.

Tu přichází Isis. Porodí syny Hora, který v dospělosti ochrání otce Osirida tím, že ho skryje ve svém středu, v neprojeveném. Zároveň se rozhodne pomstít ho a začne na okolní dostředivou hmotu působit silou odstředivou. Změnou znamének získá původní otcovu podobu, ale začne se otáčet na druhou stranu.

Obr. 8

Jeho síla začne zahřívat matku – vnitřní Vodu – a oba společně působí na okolní hmotu,která se začíná rozpínat. Ze Země počnou tryskat horké prameny a žhavá láva. Vnějším chladem postupně opět tuhne a chladne a už zde máme Zemi, kterou budou tvé příští bytosti důvěrně znát. Z oceánu na jejích povrchu začínají vystupovat pevniny. Matka Isis, vnitřní Voda, se rozpínavým působením tepla dostává k povrchu Země. A podívej, co se děje. Tvořivé Vody se spojily a samy začínají vytvářet život – přírodu s rostlinami, zvířaty i člověkem.

Svůj nově vytřený život ještě chrání ve vlastní náruči. Ten ale dospívá a chce ven, na souš. Podívej, jak vody spěchají otočit se a jak vytvářejí sféru – Atmosféru, VZDUCH.

Obr. 9

Ale jejich dětem na souši je chladno a tam, kde mají daleko k oceánu, nemohou s Vodami komunikovat. Tak ještě jednou otočit – a vytvořily Nebe se Sluncem. To zahřívá na povrchu nejen jejich děti, ale i je, a umožňuje jim v odlehčeném stavu dosáhnout hranic Atmosféry. Tam již číhá potřebný CHLAD, který jim vrátí původní podobu, a ony padají zpět ke svým dětem, aby jim život na souši umožnily. A aby SLUNCE nezahřívalo Zemi příliš, putuje po Nebi také MĚSÍC. Ten svým chladem přírodu chrání před přílišným vysoušením. Tak, a nyní jsi vytvořil celý systém života. Když naskládáš díly první části na sebe, vznikne systém dostředivý, když díly druhé části, bude systém odstředivý. V jejich středech je ukryt Osiris v neprojeveném stavu.Toho lze spatřit a poznat pouze v okamžiku odpočinku nebo návratu k tobě.

A tak bude fungovat vše, co jsi stvořil. Plusem vytváříš minus a minusem plus.

Obr. 10

Dnes již víme, že každá z vytvořených sfér se začala pohybovat vlastním směrem, který je vždy opačný, než byl původní. Každá ze sfér je tvořivá, ale pro nás je viditelná pouze tvořivost Vody. Stvořila rostliny, zvířata, člověka. A ti všichni jsou součástí Isidina plánu, součástí řetězce, který Zemi uvede do rovnováhy, opět z ní vytvoří plus-minus, Zemi éterickou, a připraví ji tak na zpáteční cestu k Bohu. Co však znamená cesta zpátky? Je to otáčka v krajní vnější pozici a pokračování směrem do vlastního nitra – každou sféru lze opustit až po dosažení rovnováhy. Za zády ale musí vždy zůstat plus-minus, ať byla původní jakákoli.

Zůstaňme chvíli u Vody a poslechněme si, co říká Bohu sama o sobě a o těch, které s Bohem stvořila: „Jsem tvé Já, mnohokrát okopírované, tvé opravdové Tvořítko. Jsem nositelkou tvé informace. Budu tvořit na základě tvých pokynů, budeme tvořit spolu. Jsem tou, která za pomoci Osiridova, Horova i Sutechova tepla a chladu umožní všem tým bytostem cestu zpátky k tobě. Jsem DUŠÍ každého tvého systému.

Na první pohled čirá, obsahuji všechny barvy spektra. Když mě ochutnáš, zjistíš, že v různých místech Země chutnám jinak. Jednou jsem sladká, jindy hořká, slaná či kyselá, se všemi dalšími možnými variantami. Mé barvy a chutě se řídí tím, v jaké fázi cesty se nachází bytost, kterou si poslal ‚na výzvědy‘. Zprostředkovávám přenos informací mezi tebou a bytostí i jejími jednotlivými částmi. Zatím se ovšem systémem pohybuji dosti chaoticky. K tomu, abych svému úkolu mohla dostát co nejlépe, potřebuji vytvořit svůj vlastní systém. Centrum, cesty hlavní i vedlejší cesty, propojení, výměnné centrály a podobně. Nejprve vytvořím centrálu, která zabezpečí můj rychlejší oběh a zároveň bude informovat Osirida o stavu dění v celém systému. Zde bude umístěn TRŮN, na který jednou vystoupí sjednocen ve všech svých podobách. Do té doby se bude pohybovat systémem podle informací z mé centrály. A hle, vytvořila jsem SRDCE.

Obr. 11

Obrazová přílohy:

fotodokumentace s dílny - Výtvarné vyjadřovací prostředky (KVV PdF MU Brno), 2004

Literatura:

CROWLEY, A. Kniha Thothova : Krátký esej o tarotu Egypťanů. Brno : Horus, 1994. 315 s. ISBN 80-900228-8-X 

CUNNINGHAM, S. Posvátný spánek : jak ho vyvolat a využít. Praha : Železný, 2000. 212 s. ISBN 80-240-1532-3

HAICH, E. Zasvěcení. Praha : Aquamarin, 1994. -- 422 s. : il.ISBN 80-901922-5-4

Hermetismus.Tajné nauky starého Egypta. Praha : Eminent, 2003. 327 s.ISBN 80-7281-109-6

CHLUP, R. Pojetí duše v náboženských tradicích světa. Praha : Dharma   Gaia, 2007. 340 s. ISBN 978-80-86685-82  

LEXA, F. Egyptská Kniha mrtvých : 1. Kapitoly o vycházení z hmotného světa do bezbřehé záře. Praha : Eminent, 2001. 239 s. ISBN 80-7281-091-X

Obrázkový egyptsko-persko-chaldejský snář sestavený na základě starých pramenů dle A.Daldianose. Praze : Levné knihy KMa, 2000. 206 s. ISBN 80-86425-90-8  

TOTH, M. Proroctví pyramid : tajemství posvátných kamenů odhaluje naši budoucnost. Praha : Pragma, 2000. 324 s. ISBN 80-7205-764-2

Státní galerie současného umění v Lefkosii

Na základě projektu PdF MU 2008 - Programu 2b: Teaching Is Organic se skupina studentů doktorského studijního programu Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity vydala na stáž v Cyprus College of Art, 6 Eleftherias Street, LEMPA, 8260 Paphos, Cyprus (Kyperská republika).

Studijní pobyt skupiny spoluautorů projektu By the way na Cyprus College of Art umožnil zejména spolupráci se zahraničními kolegy a vzájemnou inspiraci v oboru výtvarné pedagogiky . Byla navázána trvalá spolupráce s 15 specializovanými pedagogy, studenty výtvarných škol, i známými kypreskými, britskými a holandskými výtvarníky (Stass, Michael a Margaret Paraskos, Johm Sims, Laura Williams, Alexandr Bobkin aj.), kteří přispějí do naší připravované publikace By the way a portálu By the way http://www.bytheway.org.uk/ , které letos současně vznikají s přispěním dalších fakultního grantu pro doktorské studenty.

Mimo aktivity v Summer Studio Cyprus College of Art jsme také mapovali kulturní a historický terén. Zorganizovali jsme několik poznávacích výjezdů do okolí (Paphosu, archeologické prehistorické vesničky v Lembě, národního cedrové parku aj.) také do hlavního města Kyperské republiky - Lefkosie.

Lefkosia je hlavním městem Kypru a jako taková se nachází přibližně uprostřed ostrova. Město je rozděleno na jižní a severní část. Severní část - Nicosie - patří tureckým okupantům, jižní část patří kyperským Řekům. Po pádu Berlínské zdi je Lefkosie jediným hlavním městem světa, které je rozděleno do dvou států. Dělící linie mezi Kyperskou republikou a severním sektorem je dlouhá 300 km. Severní sektor, který je okupován Tureckou republikou nebyl uznám společností národů.
Jediná univerzita Kyperské republiky funguje právě v Lefkosii. Byla založena roku 1989 a v roce 1992 přivítala své první studenty. Univerzita má čtyři fakulty, dvanáct oddělení a archeologické výzkumné středisko - http://www.ucy.ac.cy/
Ke jménu města je pojí mnoho výkladů. Řecké jméno Nicosia, “Lefkosia”, pravděpodobně pochází ze jména Lefkos - synaPtolemaiova syn (pocházejícího z Egypta), který přestavěl město v 3. století před Kr. Dalším možným výkladem názvu je, že jméno vzniklo z bílého topolu (lefki), který se bohatě vyskytoval na březích řeky Pedieos, která městem protéká. Město také nosilo jméno Lefkothea - bílá bohyně. Lefkosia se stala hlavním městem ostrova v 11. století a to díky neustálému nebezpečí, které hrozilo pobřežním městům (Paphosu, Limasolu), mnoho lidí bylo nuceno uprchnout do vnitrozemí. Ve starověku bylo město známo pod názvem Ledra nebo Ledrae se stala sídlem kyperských králů. Od roku 1192 se město salo majetkem Lusignanů. Po té se roku 1489 stalo majetkem benátským, který byl roku 1571 postoupen Osmanské říši. Ledra je nyní aktuální název nejpopulárnější komerční ulice. Jméno “Nicosia” se objevilo ke konci 12. století, kdy přešlo město do vlastnictví Templářů. V této době se město rozšiřovalo kulturně až do15. a 16. století. Rozkvět města byl zastaven osmanským obležení roku 1570, které zavinilo 20 tisíc obětí na životech. Historie se opakovala i v případě potlačení povstání obyvatel Turky roku 1821. Další rány na sebe nedaly dlouho čakat - roku 1835 do města dorazila cholera a roku 1857 zničil požár velkou část města. Britské impérium Kypr pohltilo roku 1878 a tak tomu zůstalo až do řeckého převratu a získání nezávislosti roku 1960. Dlouho se však kypřané z dosažení svobody neradovali. Roku 1974 byla narušena tureckou invazí do severního sektoru.

Srdce města je Eleftheria (svobodný) čtverec, s radnicí, poštovním úřadem a knihovnou. Přilehlá k němu Ledra - ulice vedoucí k nejživější části starého města s úzkými ulicemi, kde se nachází krom jiných památek i Agia Fanomereni - kostel vystavěný 1872 na pozůstatcích starého hradu s klášterem. Tady odpočívá Arcibiskup Bišop a jiní, kteří byli zabiti Turky během vzpoury roku 1821. V okolí nalezneme i palác arcibiskupa a pozdě gotickou Saint John katedrálu (1665) s malebnými freskami. Obdivuhodné je i opevnění kolem města, které vybudoval benátčan Francesco Barboaro podle návrhu inženýra Ascanio Savorgnana. Opevnění se skládalo ze zdí a jedenácti ochranných věží. V jižním sektoru stále stojí pět z věží – Tripoli, D´Avila, Constanza, Podocataro a Caraffa. Bašta Flatro je v současnosti okupována tureckou, řeckou a britskou armádou současně. Bašta Loredano, Barbaro, Quirini, Mula a Roccas patří k území severní Nicosie. Bašty a opevnění se zachovali ve velmi dobrém stavu, většina z nich je v současnosti používána jako parkoviště, pro venkovní koncerty a pro odpočinek. Opevnění má tři brány: Famagustská brána na východě, Kyrenia brána na severu a Paphos brána na západě. Brána Paphos byla Benátčany nazývána Porta Domenica. Brána Famagusta je nejvíce zachována ze všech tří vstupních bran. Má krásně zdobené dřevěné dveře. V roce 1981 byl opravena a v současnosti slouží jako koncertní nebo výstavní sál.
Nicosia je také známá jako centrum mnoha muzeí. Pokusím se vyjmenovat ty, které jsme navštivili či o nich získali informace. Palác arcibiskupa obsahuje Byzantské muzeum, kde můžeme obdivovat největší sbírku náboženských ikon na ostrově. Sbírka obsahuje asi 220 kusů ikon z období od 5. do 19. století. Nejznámější pochází ze 12. století a zobrazuje Ježíše a Pannu Marii. Ikona byla převezena z kostela Panny Marie z Arakasu v Lagoudeře. Další známou ikonou je „zmrtvýchvstání“ pocházející ze 13. století. Ta byla nalezena v klášteře Lambadistis v Kalopanayiotis. Kyperské etnologické muzeum (dům Dragoman Hadjigeorgakis Kornesios), Šperkařské muzeum, ' Levention ' - městské muzeum získalo roku 1991 za nápaditém představení historie titul "evropské muzeum roku” - je to jediné historické muzeum v Nicosii, které oživuje staré způsoby života od dávných dob až do našich dnů. Kyperské muzeum, ve kterém je umístěna sbírka historických předmětů a informace o archeologických nalezištích na Kypru. Sbírka obsahuje například dva kamenné lvy a tři sfingy, které byli nalezeny v Tamassos Necropolis v oblasti Mesaoria nebo figurky z terakoty, nalezené v Agia Irini, severně od Morfou. Národní umělecké muzeum – Folk art Muzeum (muzeum lidového umění) sídlí v budově pocházející z 15. století. Ve sbírce muzea objevíte národní oblečení, keramiku, výrobky z kovu, národní kresby, výrobky z kůže a ze dřeva. Národní bojové muzeum (National struggle muzeum), vystavěné nedaleko odtud, obsahuje sbírku dokumentů, fotografií a ostatních vzpomínkových předmětů na období 1955 – 1959, kdy probíhal národní boj proti britské okupaci. Lefkosia Municipal Arts Centre je malé umělecké muzeum. Najdete zde kromě sbírky uměleckých obrazů i sbírku moderního oblečení, nábytku, fotoaparátů a aut. Kostel Panagia Hrysaliniotissa je zasvěcen Panně Marii. Předpokládá se, že tento kostel je nejstarším byzantským kostelem v Lefkosii. Byl postaven královnou Helenou Paleologos v roce 1450. Staré originální ikony zdobící kostel byly renovovány. Výstavní komplex Makarios Cultural Foundation na Plateia Arhiespikopou Kypriaou se skládá ze tří hlavních výstavních částí. Evropská galerie prezentuje 120 olejomaleb vytvořených v období od 16. až do 19. století. Do sbírky patří díla od Rubense, Van Dycka, Tintoretta, Lorraina a Delacroixe. Galerie Greek Independence War obsahuje mapy a malby osob.
V roce 2006 bylo naplánováno Manifesta Biennale, jedna z hlavních evropských uměleckých událostí, která se mělo konat v Nikósii po dobu tří měsíců. Projekt byl zrušen před jeho inauguračním datem kvůli NFA (Nicosia pro umění), nicméně se zahraniční a místní organizátoři navzájemobviňují za jeho kolaps. Spolu s politikou se Bienále stalo osudnou i špatná organizace ze strany kyperských organizátorů a tím se velmi zpomalil vývoj v oblasti současného výtvarného umění. Nevím zda s touto situací souvisí i stav budovy a rozsah sbírky Státní galerie současného umění na Gonia Leoforou Stasinou & Kritis. Ve své sbírce má galerie 124 maleb a skulptur od 73 kyperských umělců z let 1930 -1989, což není příliš velké množství, vzhledem k tomu, že je jedinou galerií soudobého umění na Kypru. Galerie je otevřena od pondělí do pátku od 10. 00 do 16.45 hodin a v sobotu od 10.00 . 12.45. Vstupné je volné. Na rozdíl od jiných muzeí jsou vystavované exponáty prakticky nevystopovatelné v literatuře či jakémkoli studijním materiálu. Proto zde uvádím malou galerii.

Transcendence a tělesný logos

Resumé:

Existuje mnoho důkazů, že koncept duchovního a duševního probuzení k tvořivému vnímání a spoluúčasti na vytváření umění a kulturního světa obecně, není jenom fenoménem jakési konceptuální myslivé činnosti člověka (pokud možno člověka v oboru dostatečně cvičeném), ale je také výsledkem tělesného logu – v těle/médiu koncentrované kolektivní zkušenosti, která má být probuzena. Jedná se o proces, který je znám v téměř všech kulturních okruzích a civilizačních epochách, jelikož se je to proces řízený živou morfologií (morfickou rezonancí) obsahovanou v mytologické látce. Jedna z cest jak zvědomit tyto skryté obsahy je jejich znovu prožití při tvůrčím procesu (aktu znovuzakládání), ve kterém je zapojen člověk jako vícevrstevná bytost. Touto cestou je výtvarná reaktualizační dílna čerpající z mytologie.

Summary: Exists a lot of proofs, that conception of spiritual awakening to creativ perception and participation on creating art and cultural world generaly is not only a phenomenus of some conceptual mindwork of human being ( trained enough in branch if possible), but is also determinated by physical existence of each mediator of colectiv experience, which shall be awoken. This process is known in all cultures and epochs of civilizations because it is controled by living morfology (morfick resonance) contained in essence of each mythology. One of the ways how to make those hidden contents conscious is reexperience them during creative process (act of refounding), in which human represents multilevel being. This can be achieved by creative workshop sourcing from mythology.

Existuje mnoho důkazů, že koncept duchovního a duševního probuzení k tvořivému vnímání a spoluúčasti na vytváření umění a kulturního světa obecně, není jenom fenoménem jakési konceptuální myslivé činnosti člověka (pokud možno člověka v oboru dostatečně cvičeném), ale je také výsledkem tělesného logu – v těle/médiu koncentrované zkušenosti, která má být probuzena. Jedná se o proces, který je znám v různých kulturách, kde se lidé zabývají mystickými nebo okultními praktikami. Takové praktiky jim umožňují spojit se s energií, světlem a změněnými stavy vědomí, aby dosáhli toho, co lze obecně definovat jako energie transformace. Odkazy na takové zkušenosti lze najít v mystických esoterických naukách a praktikách mnoha kultur: asyrské, egyptské, keltské, řecké, taoistické, tibetské, židovské, kultury amerických indiánů, aljašské, australské, havajské, africké i latinskoamerické.

Morfická pole či morfická rezonance je sporná teorie Ruperta Sheldrekea, který tvrdí, že všechno v našem světě, ať už je to věc, rostlina nebo zvíře, obklopené a prostoupené morfickými poli, obsahujícími kompletní informaci o charakteru a aktivitě daného objektu. Mezi morfickými poli stejného druhu (a mezi objekty/jevy a morfickými poli) existuje rezonance, která je tím silnější, čím víc jsou si podobné. Morfogenetické pole dle Sheldrakeovy definice je morfické pole živých organismů, které kromě charakteru a tvaru odráží též jejich chování a vztahy mezi jinými organismy. Pole moderní fyziky hrají mnohé z týchž úloh, jaké mají duše v animistických, předmechanistických filozofií přírody. Matematické zákony existují pouze v našich myslích. (Sheldrake, 1990). Problém je, že si přenos zvyků nikdo dobře neumí představit. Kvantový fyzici zatím mlčí, ale sám autor teorie si dokáže představit jakési, které je specifické pro každý druh hmoty. Sheldrakova teorie, přestože není podle gusta scienteticky orientovaných vědců, má nesporné přednosti při ve světě skutečných živých bytostí, dává prostor spontaneitě. Navíc je rodnou sestrou mé nevědecky se tvářící teze, kterou jsem stanovila ve své disertační práci. Teze o živé morfologii, symbolicky obsažené v mytologické látce, prakticky snadno reaktualizovatelné v tvořivém procesu, kdykoli a kýmkoli v morfickém poli planety Země (Gaie).

Ale vyprávějme příběh od začátku. Podobně jako mnoho lidí se i já zabývám šamanskými obřady, včetně těch, které používají tzv. psychedelické rostliny. Šamanismus je název pro praktiky s extatickými vizionářskými zážitky, které jsou prováděné u mnoha domorodých národů po celém světě. Kořeny šamanismu jsou archaické a někteří antropologové si myslí, že pocházejí až od samého začátku lidského vědomí. Mytologie šamanských národů, jejich symbolismus a léčivé techniky, jsou založeny na extatických prožitcích. Jejich společná témata jsou „sestup do Říše Smrti, boj s démonickými silami, rozdělení se, zkouška ohněm, obcování se světem duchů a zvířat, přijímání elementárních sil, výstup vzhůru po Stromu Světa nebo pomocí Kosmického Ptáka, uvědomění si identity se Sluncem a návrat do Středového světa, světa lidského.“

Šamanismus vrhl hodně světla na židovsko-křesťanské tradice. Především osvětluje postavu Ježíše, včetně jeho smrti na Dřevě, jeho sestup, jeho vzkříšení a nanebevstoupení. Umožňuje nám také vidět archaické kořeny vizionářských zjevení, vnuknutých proroctví, zasvěcení se Bohu křtem a zázračných léčivých sil. Instituce věštce z nomádských období Židů se změnila po dobytí Palestiny, která pak byla ovlivňována nabim, extatickými proroky Kenaanského náboženství, jakým byli Baalovi proroci. V prvotní církvi se charismatické dary Ducha Svatého, včetně moci uzdravovat, mluvení cizími jazyky a prorokování. Tyto dary byly rozvíjeny v různých sektách a při dnešním charismatickém oživení se na ně hodně odvolávají proudy křesťanství, včetně metodistické, anglikánské a římskokatolické. Vizionářská zkušenost, někdy vyvolávány takovými postupy jako je např. hladovění, spánková deprivace, vykuřování kadidlem, rytmická sluchová i pohybová stimulace při přednesu modliteb (manter), aj., je opakujícím se rysem křesťanského mysticismu a podobně jako hebrejská prorocká tradice, má mnoho předchůdců v extatických vizích šamanů.

Této tématice se mezi jinými věnuje i práce antropoložek F. Goodmanové a B. Goreové (Extatické pozice těla – praktická cvičení ke vstupu do jiné reality, Praha: Votobia, 2003), které na základě archeologických nálezů sošek v určitých pravidelně se opakujících pozicích, rekonstruovaly velmi pravděpodobně celý algoritmus transritualních extatických pozic, zprostředkovávající téměř neomezené napojení na kolektivní vědomí – či morfogenetické pole Gaie. Mytologická látka je spíše podobná hologramu, ve kterém jsou uskladněny veškeré informace a možnosti. Toto napojení bylo přirozeně ovlivněno bezprostředností tělesného logu, způsobem života (lovci-sběrači), animistickou vírou a úctou ke všemu živému v kontextu původních mytologií. Toto vše bylo vývojem opuštěno, abychom to mohli v tomto století znovu najít. Jako příklad může dost dobře posloužit fakt, že opět vyrostly např. v Americe exotické, psychedelické formy křesťanství,nichž v jsou dnes obřadně, jako forma křesťanského přijímaní, užívány psychoaktivní rostliny, původně známé v šamanských praktikách domorodých obyvatel (Jihozápad Spojených států používají peyot, v Amazonii je to ayahuasca, datura či jiné rostlinné směsy. Společnou patronkou těchto církví je Požehnaná Panna Maria. jako Královna pralesa je zjevně ztotožňována s Gaiou – živou duší planety, nositelkou veškerého života. Představa Gaii je úzce spjata s působností morfogenetického pole. Podle hypotézy formativní příčinnosti jsou morfologická pole nějakým nových druhem pole, dosud fyzice neznámým, se svou evoluční podstatou, což bylo ve své podstatě známo již animistickým kulturám. Morfogenetická pole obsahují jakýsi druh kolektivní paměti, na kterou se každý člen druhu obrací a do které naopak přispívá. Formativní aktivita je vázána na již nabyté formy toho kterého druhu. Čím častěji je pak vzor opakován, tím je pravděpodobnější, že bude opětovně následován. Pole jsou prostředky, kterými se zvyklosti druhu vytvářejí, udržují a dědí“ (Sheldrake, 1990).

Členové jakékoli společnosti jsou zapojeni do sociálního pole skupiny (kmene, rodiny, národa aj.) a polí jeho kulturních vzorů. Tato pole mají svůj význam vlastní život a dávají skupině jeho zavedené organizační vzory udržované sebe-rezonancí. Tato pole u primitivních kmenů zahrnují nejen žijící členy, ale rovněž jeho minulé členy. Po celém světě je v životě tradičních sociálních skupin bezprostředně rozpoznatelná neviditelná přítomnost jejich předků.

Řídí-li se veškeré životní (podle některých teorií i anorganické) procesy návyky vytvořenými opakováním, a šíří-li se morfickou rezonancí (viz. Jungovo kolektivní nevědomý), pak je zřejmé, že sklony ritualizovat si veškeré činnosti, je úzce spjatá nejen s pochopením svého bytí v kontextu ostatních bytí, ale také zpětně pomáhá udržovat tento ucelený systém v harmonickém rozložení veškerých sil. Protože účastí na obřadech se minulost stává přítomností. Dnešní člověk je propojen se všemi, kteří mu předcházeli, ale také s tvůrčím momentem, jakousi „alternativní realitou“, když vše je jedno. Rituál neopakuje jen rituál, který předcházel (samotné opakování archetypu), ale je sním spojen a je jeho pokračováním, ať je to v pravidelných intervalech nebo ne. (Eiade, 1958). Mimo jiné tyto rituály vytvářejí i paradoxně pocit, kdy nejen že, žijeme v době cyklických návratů, ale také v době dějinné – obsahuje i historický proces růstu a zrání, kdy ke kolektivní paměti (vyvolané morfickými rezonancemi) přibude i paměť individuální – člověk se pak může naladit na minulé zážitky jiných lidí na tomto místě. Proto zážitky, vyvolané ritualizovanou činností, která je typickým společenským rysem, obsahují takové prvky: …, jako jsou převažující pocit míru a pohody, pocit existence mimo tělo, vznášení se nebo pohyb temnou prázdnotou, vědomí zářivého bílého nebo zlatého světla a setkávání se nebo rozhovor s „přítomností“ nebo „živoucím světlem“. V této chvíli je osud obecně určen, člověk vidí panoramatickou přehlídku svého života a vstupuje do světa nebeské krásy, rozeznává drahé zesnulé a povídá si s nimi. Projevuje se celá řada dalších transcendentních prvků. Tento jev má obyčejně mocný dopad na lidi, kteří jej prožili. Na předním místě se významně sníží strach ze smrti. (Grey 1985). Např. rituální zasvěcení v podobě pokřtění úplným ponořením do Jordánu, prováděné sv. Janem Křtitelem, byla jednoznačně účinná a ne „jen symbolická“. Mnozí, co byli takto pokřtěni, zažili dozajista pocit smrti a nového zrození. Je to jev, který je podstatou všech zasvěcovacích rituálů na celém světě. K podobnému procesu dochází spontánně ve stavech blízkých smrti. Jestliže tedy Jan Křtitel držel lidi pod vodou dostatečně dlouho či silně, mohl u nich vyvolat zážitek podobný smrti a nového zrození proměňující jejich život. Podobné techniky jsou zaznamenány ve všech kulturních okruzích a civilizačních epochách. Nasvědčují tomu techniky obsažené prakticky v každém rituálu – jedná se o zakončení jedné životní fáze a započetí druhé – tzv. iniciační rituály. Ve většině křesťanských církví byla původní zasvěcovací hodnota křtu ztracena, protože se křest praktikuje pouze pokropí, ale např. Baptisté kladou velký výraz na znovuzrození – zážitek konverze. Nemohu si odpustit analogie se starými mytologiemi, ve kterých byla jako vědomě jako nositelka těchto životních cyklů mnohostranná Velká Matka., Byla původním zdrojem vesmíru a jeho zákonů, vládkyně přírody, osudu, času, nekonečnosti, pravdy, moudrosti, spravedlnosti, lásky, zrození a smrti. Byla to Matka Země, Gaia, a také bohyně nebes, matka Slunce, Měsíce a všech nebeských těles – jako Nut, egyptská bohyně nebe; nebo Aštarté, bohyně nebes, královna hvězd. Byla to Natura, bohyně přírody. Byla světovou duší Platonovy kosmologie; a měla mnoho dalších jmen a spodobnění jako matka a forma udržující síla všech věcí. (Sheldrake 1974). Celý hodnotový systém je prostoupen maternal – mateřskými metaforami. Nemůžeme nemyslet v metaforách, analogiích a obrazech; jsou skryty v našich jazycích a přímo ve struktuře našeho myšlení. Mýtické a animistické myšlení závisí na organických metaforách ze životních dějů. Mechanistické myšlení závisí na metaforách vzatých ze strojů vytvořených člověkem, ale i tyto jsou nakonec inspirovány životní morfologií. Vždyť z chaosu se jako první vynořila nejdříve Matka Země, jak praví řecké mýty o stvoření (ve stejném duchu mluví i první kapitola knihy Genesis). Významný Gaiin svatostánek a věštírna byly v Delfách – „v centru tehdejšího vesmíru“. Když přišlo v knize Genesis na stvoření dle teologické terminologie, nebylo toto přímé, ale „zprostředkované“. Bylo vyvoláno slovem Božím, ale zrozeno Matkou Zemí. Na princip trojnosti (sv. Trojice) lze velmi dobře odezřít a porozumět evoluční tvořivosti, a to na základě interakce mezi dvojicí principů jako jsou např. energie a pole, kdy nevyhnutelně obsahují i třetí princip, jehož projevem jsou první dva. Tato jednota je skryta v metafoře o pohlaví. Tvořivá síla otce a matky závisí na jejich spojení a jejich potomci sjednocují vlastnosti obou rodičů – přímočařeji se tomuto věnují mnohé mytologie (Šakti a Šiva, jin a jang, křesťanská koncepce Boha, coby Otce, Syna a Ducha Svatého aj.). V křesťanském kontextu mohou být pole (morfická či morfogenetická) považována za aspekt Slova a energie za aspekt Ducha. Jestliže Boží Slovo a Duch jsou vnitřně obsaženy v říši přírody a imanentních tvořivých procesů, pak se Bůh musí vyvíjet souběžně s přírodou. Současně Bůh nějak dává tomuto procesu jeho hlavní cíl …bod Omega, stav jednoty, ke kterému se všechno vyvíjí. (Sheldrake, 1990). Princip trojnosti je obsažen ve veškerém tvořivém procesu. Jestliže v sobě tato tvořivost (a to především i tvořivost evoluční), projevující se objevením nových prototypů organizace, obsahuje i vznik nových druhů morfických polí, odkud tedy tato pole pocházejí? Tady se dostáváme k tajemství tvořivosti a jak to často bývá, objevily se pro ni tři druhy teorií. Podle první teorie se veškerá tvořivost vynořuje z mateřského principu: je vlastní přírodě a vynořuje se ze slepých, nezáměrných procesů jako výsledek působení náhody. Pramení v materiálních procesech. Nové vzory organizace, nová morfická pole začínají svoji existenci spontánně. Druhá teorie navrhuje, že veškerá tvořivost pochází z otcovského principu. Sestupu do fyzikálního světa prostoru a času z nějaké vyšší, transcendentnímu rozumu podobné úrovně. Podle platonské tradice je tato věcná Inteligence zdrojem a příbytkem Ideí odrážejících se v přírodním světě. Pro křesťanské platonisty to není nic jiného než Boží mysl. Pro Pythagorejce je toto transcendentní, rozumu podobné království, matematickou říší. Vesmír má původ v matematických principech a podle nich se vyvíjí. Za třetí existuje teorie, že všechna tvořivost pochází ze součinnosti mezi mateřským a otcovským principem, nebo více abstraktně, zespodu a shora. Závisí na náhodě, konfliktu a nutnosti, která je matkou invence. Tradiční teorie lidské tvořivosti jí přisuzují inspiraci z vyššího zdroje a nechávají ji projevovat se prostřednictvím tvořivého jednotlivce, který působí jako tunel. Což mimo jiné potvrzuje většina výtvarných umělců, se kterými jsme měla čest vést rozhovory na toto téma (anamnéza spirituální zkušenosti), které jsem publikovala na webu. Ale je nasnadě, že i samotné sluneční světlo, molekuly, stromy i hvězdy, vše se projevuje v duchu spojení dvojího a tím jeho povýšení - vše má projev jak pole (otec), tak projev energie (matka). viz.

http://zulejka-misa.blogspot.com/

zdroje a literatura:

ARRIENOVÁ, A. Archetypy šamanské tradice. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-

476-1

BENTOV, J. Kosmická kniha: o vzniku života. Praha: Pragma, 2004. ISBN 80-7205-

142-3

BRZOBOHATÁ, J., ČERVENÝ, A. Člověk jako víceúrovňová bytost. Brno: Avale, 2003.

ISBN 80-239-1837-0

BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha: TRITON, 2003. ISBN 80-

7254-321-0

BUDIL, I. T., ULRYCHOVÁ, M. Antropologické symposium II. Dobrá Voda: Aleš Čeněk,

2002. ISBN 80-86473-29-5

CAMPBELL, J. Mýty. Praha: Pragma, 1998. ISBN 80-7205-491-0

ELIADE, M. Mýty, sny a mystéria. Praha: OIKOYMENH, 1998. ISBN 80-86005-63-1

Frazer, J. G. Zlatá ratolest: Druhá žeň. Praha: Garamond, 2000. 294 s. ISBN 80-

86379-18-3

GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4.
CHLUP, R. Pojetí duše v náboženských tradicích světa. Praha:DharmaGaia, 2007.

JUNG, C. G. Výbor z díla V. Brno:Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998. ISBN 80-

85880-19-9

KAUFMANNOVÁ-HUBEROVÁ, G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-

7178-203-3

Kerényi, K., Jung C. G., Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka,

1995. 230 s- 16.s. ISBN 80-85880-06-7

Larsen, S. Dveře šamanů: Otevření představivosti pro sílu a mýtus. Praha:

Volvox Globator, 1999. 182 s – 17.s. ISBN 80-7207-267-6

  Murény, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Slon, 1999. 267 s. 

isbn 80-85850-53-2

NEUBAUER, Z., ŠKRDLANT T. Skrytá pravda Země. Praha: Mladá Fronta, 2005. ISBN

80-204-1181-X

SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-

7178-328-5

STEINER, R. Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy. Praha: Baltazar, 1993. ISBN

80-900307-9-3

informační materiály kyperského Archeologické muzeum v Nicosii.

obrazová příloha:
fotodokumentace ze stáže - Cyprus College of Art, Lempa 8260, Paphos, Cyprus

letmý dotek transcendence na zdi ubytovacího areálu Cyprus College of Art, Lempa

Šalamounova modlitebna v Paphosu, přivazování modlitby za rodinu v podobě šátku v podzemní kapli

nápis na zdi v turecké části Nicosie

víra v krajině (pohled od chrámu řecké pravoslavné ortodoxní církve)

areál Cyprus College of Art, Lempa

K. Gojná - záznam myšlenek z pokusu o transirutuální trans u pramene v Lempě.