A tak jsem nazvala tento příběh Stvořitel a použila ho při výuce učitelství výtvarné výchovy na katedtře výtvarné výchovy PdF MU v Brně.
Zkusme poodhrnout oponu mystéria a pozorujme chvíli Boha při jeho práci a hře.
Kdysi dávno, kdy žili pouze bohové, ten náš se ve své bezvýraznosti a bezpohlavnosti začal nudit a napadlo ho, že by si mohl zahrát nějakou hru.
Ale jakou a kde ji hledat?
Zkusil se rozhlédnout kolem a zjistil, že vidí stále totéž, že neexistuje žádný záchytný bod, kterým by mohl stanovit prostor, čas a sám sebe.
Neznal nekonečno, světové stany, lásku ani nenávist. Byl nic.
Jak se tak rozhlížel, zatočila se mu hlava a on usoudil, že na to musí jinak. Že v tomto nic nenajde návod k žádné hře, přestože jich má ve svém vědomí-podvědomí-nevědomí uloženy miliardy.
Pochopil, že kdyby hledal sám, bude to trvat nekonečně dlouho. A tu byl první nápad.
Chvíli nevěděl odkud začít a kde hledat.
Jak se tak opravdově snažil, náhle začal vnímat cosi, co nazval soustředěním. Neustal ve své snaze poznat a jeho soustředění se stále prohlubovalo, směřovalo více a více kamsi do středu ničeho.
A náhle se stalo – uviděl malou nulu krčící se uvnitř ničeho. Vnímal sám sebe.
Obr. 1
Trošku se zaradoval, ale ne příliš. Byl nulou – čímsi velmi nekonkrétním nebo lehounce konkrétním nic.
Pokračoval tedy dále, soustřeďoval se více a více.
Uviděl další velkou nulu, která byla miliardami jeho miniaturních nul a tvořila jeho podvědomí i jeho tělo. Z nitra malé nuly vycházela a zase se do ní vracela.
Obr. 2
Nyní se uviděl. Nově vytvořený, jemu viditelný kruh nazval jedničkou a spolu s jeho původní božskou nulou byl 01 ve Věčnosti.
Když se na nový kruh zahleděl, zjistil, že miniaturní nuly, ze kterých se skládal, nejsou stejné. Lišily se velikostí i vyzařováním.
Soustředěn dále, začal o tom přemýšlet. Po určité době přemýšlení a soustředění narazila jeho mysl na cosi a on zjistil, že se ocitl uprostřed velké nuly, ve svém novém vnímatelném nitru.
Obr. 3
To k němu promluvilo:
„Těžko se mi tě oslovuje, protože prozatím nejsi ani muž, ani žena. Los padl na muže. Budu tě tedy prozatím oslovovat takto.
Našel jsi mě, protože jsi přemýšlel. Jsem tvůj Otec, který později zrodí Nebthet a Sutecha.
Jsem tvoje Vědomí disponující dostředivou silou, Aktivita, Rozum, Logika, Materie, Síla, Ego, Hněv, Nenávist, Bojechtivost, Pýcha a Pád.
Zde není místo na hraní. Ale pokud mne zcela nepochodíš, nestanuli- se pro tebe přirozeností, ani přirozenou hravost nenajdeš.
Nepochopíš-li mne, znamená to závislost na kterékoli z mých proměn. Je dáno, že všechny mé podoby musíš prožít v každé fázi, ve všech jejich extrémech odmítání a přijímání, abys je dokázal rozeznat a pochopit. Přirozenost, mé nitro, ze kterého jednou osvobodíš Osirida. Přirozenost Bytí, o které se snažíš.
Nestane-li se tak a ty některou budeš přijímat či odmítat příliš, ocitneš se na okraji propasti, a tím je Pýcha. Pak už tě čeká pouze propast – Pád.
Kam? Lidé tomu říkají Peklo a ono to svým způsobem také peklo je. Dostaneš se do světa, kde se s vědomím svých schopností potuluješ mezi bytostmi, které je nevidí.
Tvé Vědomí zůstane zde a bude ti našeptávat, že jsi Pánem Vesmíru a že můžeš vše přetvořit k obrazu svému. Ale protože tvé podvědomí již bude v jiném světě, nebude ti nikdo rozumět. Tvé dobře míněné rady budou v tomto světě znít jako nadávky tvá slova ponesou kontext zlobného boje, který všechny ostatní přiměje od tebe odejít. A čím více bytostí se od tebe odvrátí, tím více budeš křičet, až se v ‚pekelném ohni‘ ukřičíš.
Proto poslední rada na závěr: dojdi až k Pýše, poznej ji, ale včas se vrať. Každá vlastnost ve světě, který toužíš poznat, existuje pouze proto, abys poznal její možnosti i proměny a tuto zkušenost přinesl svému Otci nebo Matce.
Oni na všechno nestačí, a proto porodili tebe. Budeš-li odmítat či příliš přijímat jakoukoli zkušenost, nesplníš úkol, kterým tě pověřili.
Budeš se neustále vracet, opakovat sám v sobě nebo ve svých dětech, dokud to nepochopíš.“
Zcela zmaten se Bůh otázal:
„Můj Otče, ale jak mám poznat správný okamžik, kdy se v Pýše otočit?“
„Víš, synu, mnoho tobě podobných si myslí, že Pýchy nesmí nikdy dosáhnout. Proto se raději utíkají k falešné skromnosti, která je pouze zamaskovanou Pýchou a znamená rychlý Pád. Jiní zase dají průchod svým pocitům a včas nepoznají hranici. To je pomalý Pád.
Jen ti, kteří dokáží vyslovit ‚Jsem pyšný‘, se mohou vrátit.
Jen oni nespadnou do propasti, kterou nastražili sami sobě.
Navíc, jí se stále opakuji a v propasti se promítám stále hlouběji a hlouběji. Nepochopená Pýcha je každou další propastí pyšnější a pyšnější a až ta nejpyšnější tě požene jinými Světy a nakonec tě vymrští do jiného Vesmíru.
To už je Peklo nejpeklovatější. Už nevíš,kam patříš.
Už nevíš, že nevíš, jenom jsi přesvědčen, že víš. Máš pravdu, kamkoli se podíváš, máš pravdu i v pravdě jiných. A nejsi schopen pochopit, že oni tvou nadřazenost nevidí.
Na první pohled dobrotivý a nenáročný budeš uvnitř skrývat nepřijatou Podezřívavost, Nenávist, Bojechtivost a Pýchu. Můj synu, dojdi prosím do středu Pýchy a řekni: ‚Jsem pyšný‘. Řekni to nahlas, aby tě všichni slyšeli a všichni poznali, že je tu někdo, kdo to dokázal. A že ten někdo jim také dokáže říci, jak se to dělá.
Zapal oranžovou pochodeň naděje ostatních.
Došel jsi až sem, můžeš ke svému číslu přidat další nulu, jsi 010.
Nyní žiješ plně ve svém Vědomí, jsi svým vnitřním Sluncem, aniž by sis to uvědomoval.
A teď ti něco ukážu. Podívej se nahoru a řekni mi, co tam vidíš.“
Bůh pozvedl své Vědomí nahoru a řekl:
„Otče, odtud nevidím své tělo, ale vysoko na obloze září Slunce. Vždyť jsi říkal, že Sluncem jsem já, a Sluncem jsi přitom ty, nerozumím tomu.“
Obr. 4
„Za chvíli pochopíš. Odtud se ve své současné podobě nemůžeš vidět. Soustřeď se nyní opět lehce na své nitro, hranici již znáš – a vidíš, už jsi začal zářit.
Svým Vědomím jsi ty sám nyní dosáhl až ke Slunci, které vidíš, promluv si tedy s ním. Uvidíme se později.“
Boží Vědomí se rozzářilo do všech stran, až se ocitlo uvnitř Slunce, které vidělo na obloze. V tom okamžiku ho vidět přestalo, stalo se Nevědomím, součástí bytosti, která k němu hovořila:
„Já jsem tvá Matka, která později porodí Isis, Osirida a následně Hora.
Podívej se nyní zpátky. To Slunce, které z této pozice vidíš na obloze, je Slunce, které jsi před chvílí rozzářil se svým Otcem. Jsou pouze dvě místa, odkud ho můžeš vidět. Jedno je zde a k tomu druhému dojdeš později.
Nejprve ti však povím něco o sobě.
Jsem tvé Nevědomí disponující dostředivou silou, Duch, Pasivita, Abstrakce, Krása, Hudba, Zpěv, Tanec, Emoce – Pláč, soucit, Zloba, Pomstychtivost, Strach a Vzlet.
Platí zde stejná pravidla jako u tvého Otce. Abys mě doopravdy poznal, musíš mít zkušenost všech mých podob. Žádné z nich však nesmíš propadnout, nesmíš ji přijmout příliš nebo ji trvale odmítat. V každé musíš najít její střed.
Mou zradou je Strach. Nenalézá se v mém středu, ale na obvodu.
Strach má mnoho tváří. Existuje Strach ze života, ze smrti, ze zdraví, z nemoci, ze samoty, z opuštění, z ostatních, z lásky, z nelásky, ze ztráty jistoty, ze zbytečnosti a nepotřebnosti, ze slabosti, z ublížení, z neschopnosti své a jiných, z ohrožení, z negace, z pozitivna, z mlčení, z mluvení, ze strachu, z odvahy, z práce, z nicnedělání. Strach má opravdu mnoho a mnoho forem.
Jistě sis všiml, že existuje Strach jak z domněle pozitivního, tak z domněle negativního. Co znamená domněle, poznáš za chvíli, ale už nyní to lze pochopit.
Dokážeš-li Strach poznat a uvědomit si jeho nesmyslnost, jsi zachráněn. Ocitneš se v mém středu a budeš vykoupen.
Nepochopíš-li , tvůj Strach tě bude rozpínat stále více a více. Ochromí celé tvé žití, budeš se tolik snažit před vším schovat, až jednoho dne vybuchneš a skryješ se v jiném Vesmíru.
Tam budeš zprvu maličký, nesměle se rozhlížející, ale v okamžiku zjistíš, že zde funguje vše obráceně a že tvůj Strach přestal být Strachem, velmi rád zde svůj Strach Nestrach zanecháš.
Hlavu budeš mít stále doma a budeš se chovat tak, jako by žádný tvůj Strach neexistoval, ten však bude ukryt hluboko ve tvém nitru.
A čím více ho budeš odmítat, tím více bude růst, až posléze v jiném Vesmíru nabude stejných rozměrů jako zde a vše se bude opakovat. Bude postupovat do dalších a dalších Vesmírů, které jsou tomu tvému neadekvátní, až jednoho dne zjistíš, že cesta jinými Vesmíry ho dovedla opět k tobě. A on, nasycený silou svého putování a tvého odmítání, v tobě vybuchne takovou silou, že zůstaneš nehybně ležet a budeš vážně přemýšlet o odpočinku a následném opakování stejné zkušenosti.
Podruhé však začneš se stejným Strachem, který jsi opustil, a bude to náročnější.
Pojďme si nyní krátce povědět, co to vlastně Strach je.
Pokud strach ponecháš v tomto světě, je tvým kamarádem, přestává být Strachem a je pouze varovným hlasem, zacinkáním ne zvonec tvého srdce, které tě upozorňuje, že jsi sešel ze správné cesty. Varováním, které tě mnohdy zachrání z nebezpečných situací. Říká – tam nechoď, tohle nedělej. Je to Strach veze strachu, je to Porozumění, je to hlas Osudu.
Ale pokud svůj Strach odmítneš a odsuneš do jiného Vesmíru, v tom tvém se stane Stínem, před kterým budeš neustále utíkat. Ať uděláš, co uděláš, ať se otočíš,jak chceš, neuvidíš ho, bude stále za tebou.
Bude tě pronásledovat na každém kroku, a čím vzdálenější tvůj Strach bude, tím bude temnější. Bude tě honit z místa na místo a y budeš utíkat, aniž bys tušil před kým.
Sám před sebou, před svou noční stranou, kterou odmítáš přijmout. Následuje čiré zoufalství, neschopnost řešit jakýkoli problém. A úkryt neexistuje.
Dovést svůj Strach zpátky je velmi náročné a bolestivé, ale věř synu, vyplatí se to. Ušetříš si mnohá zbytečná budoucí trápení.
To je úskalí Horovo.
Úskalím Isis je Soucit. Falešný soucit vyvolaný utrpením těch, kteří nemohou nebo nechtějí unést potřebnou zkušenost. Nechtějí unést trápení, které provází každou zkušenost, je-li zahalena emocí.
Taková bytost bude parazitovat na tvé Duši, odbírat tvoji energii a nutit tě, abys vyřešil její problém za ni, až nakonec opravdu její problém převezmeš. Nebudeš ho však řešit z pohledu svého chápání, protože ho převezmeš i s jejími emocemi. Ty tě budou dvojnásobně soužit a trápit, protože je nebudeš mít ve svém programu. Budeš ztrácet energii a jednoho dne zjistíš, že jsi na pokraji sil, aniž bys cokoli zpracoval ty sám.
Bytost, která v tobě soucit vyvolala, bude naopak zářit energií, kterou od tebe získala. V té záři ale nenechá odpočinout tebe. Využije ji někde zdela jinde a tebe bude vyčerpávat tak dlouho, dokud tě zdela nevyčerpá.
A ty, na konci svých sil, si ani nebudeš moci říci – svým utrpením jsem pomohl jinému, protože ve skutečnosti mu velice ublížíš. Ublížíš tím, že jsi poznání jeho zkušenosti převzal na sebe, neschopen ho řešit. A on bude muset opakovat vše, čeho se zbavil a nepoznal.
Vykoupením je Soucítění. Soucítění znamená, že budeš v klidu sledovat, jak druhá bytost získává své zkušenosti procházejíc trápením, aniž bys do průběhu zasáhl. Budeš pouze stát poblíž, připraven kdykoli nastavit rámě, pokud ona bytost pocítí potřebu odpočinout si. Bez soucitu vyslechneš její utrpení a budeš-li umět, přidáš dobrou radu a pošleš ji dál.
Soucítění je již opravdovou Láskou.
Mám ještě jedno úskalí, a tím je Vzlet. Předuchovnělé duchovno. Tváříš se, že nechápeš. Poslouchej tedy.
Předuchovnělé duchovno je též formou Strachu. Objevuje se tehdy, když na tebe ze všech stran doráží Materie a ty se jí začneš bát. Nechápeš, že i ona je součástí Boha, Matky. A jako takovou bys ji měl poznat – jako kteroukoli jinou její tvář.
Ty však před ní utečeš. Utečeš do sladkých a falešných modliteb, k oltářům, před kterými se klaníš místo toho, a bys je neokázale ctil ve své mysli.
Vynucená askeze, která nepramení z nitra, ze zkušenosti, napáchá mnoho škody každému, kdo jí podlehne.
Je to stejné, jako bys někomu vnucoval pozitivní myšlení, aniž by poznal a prožil negativní. Pozitivní nelze oddělit od negativního. Obojí patří ke Světu, do kterého se chystáš vstoupit. Jinak by přestal existovat.
Zrovna tak přestává existovat bytost, která se vydala buď cestou pouze pozitivní, nebo pouze negativní. Obojí je v tomto případě falešné, neprošlo nitem bytosti a ona vzlétne kamsi nad oblaka.
Zadní, opačně orientovanou cestou se spojí s Otcem a zde ji čeká jediné – Pýcha a Pád.
Pád mnohem prudší než v prvním případě.
Podívej se nyní zpátky k místu, které jsi před chvílí opustil, a řekni mi, co vidíš.“
Bůh se otočil zpět a v úžasu říká:
„Matko, vidím Slunce, které jsem zažehl se svým Otcem, a před ním zářící povrch svého těla. To jsem předtím neviděl. Navíc jako by jiná nula objala mou původní a otočila se.“
Obr. 5
„V tuto chvíli jsi nula-jedna-nula-nula, jsi 0100.
Než se k nové nula podíváš, ukážu ti ještě něco. Otoč se.“
Bůh se otočil a uviděl.
Obr. 6
Uviděl ohraničené cosi, o trošku větší než to co předtím.
„Matko, co to je?“ zeptal se pln údivu.
„To je místo tvého odpočinku, tvůj Stín. Sem budeš chodit odpočívat každý sedmý den po skončení práce. Šest dnů budeš vždy tvořit, sedmý odpočívat.
Stane-li se však, že si tvé Vědomí během své šestidenní práce odběhne sem, jen velmi těžko se odtud budeš vracet, zapomeneš Tvoření. Budeš se zmateně pohybovat mezi Světy, které jsi již vytvořil, a nebudeš patřit nikam.
Budeš odpočívat-neodpočívat, pracovat-nepracovat, dokud se nenarodí jiný Bůh,který tě sou pevnou tvořivostí nevrátí zpět.
Bude muset být pevný a přísný, protože ty se budeš kroutit a vzpínat, budeš ho trápit, protože už nebudeš vědět, co to je, chtít se vrátit. Budeš mít pocit, že vše, co dělá, dělá ti naschvál. Teprve když pochopíš, že jemu je jedno, vrátíš-li se nebo ne, protože jede pouze o tvou volbu a on si prostě tvoří podle pevně stanovených pravidel, budeš schopen návratu.
Co vidíš, je tvé velké minus, ale pokud tvé vědomí nevykoná potřebnou práci v plusu, je tvým černým nic, tvým Peklem.
V tuto chvíli jsi vytvořil z Věčnosti Nekonečno, ke kterému však můžeš dojít až po vytvoření mnoha menších Nekonečen.
Až stvoříš plus, bude to opačně. Začneš tvořit minus a do plusu budeš chodit odpočívat, nebude ti však již hrozit záhuba.
Právě jsi zahlédl jinou hodnotu jedničky.
Měj má slova na paměti.
Nyní se otoč a budeme pokračovat v Tvoření.
Nové Slunce jsi nemohl vidět, dokud jsi nepoznal a nepřijal Pýchu a Strach. Do té doby byl povrch tvého těla šedý a matný, byl nulou bez výrazu. Soustřeď nyní více svoji mysl a dojdi se tam podívat.“
Bůh se tak ocitl v místě, ze kterého vyšel. Na obou stranách viděl zářivé Slunce. Zjistil, že leží hlavou u svého otce nohama u Matky.
Zeptal se, proč tomu musí být právě tak.
A dostal odpověď:
„Já jsem Ty, jsem tvé Podvědomí, tvé Srdce, centrum tvé Duše.
Poznal jsi svou Matku, svého Otce a nyní poznáš sám sebe – toho, který oba principy spojil dohromady, sjednotil je. Každému z nich dal do vínku opačnou zkušenost, vytvořil jsi dualitu.
Jednou budeš ležet hlavou u Matky,jindy u Otce, vždy podle toho, v jakém světě se budeš nacházet.
Tvé bytosti mi budou říkat Re, Nebthet, Isis nebo Hathor. Budu je provázet na pouti zkušenostmi, které budu pečlivě zaznamenávat a ukládat. Přeze mně k tobě budou chodit odpočívat.
Budou mě ničit, trápit, natahovat, deformovat, objeví mou radost i můj smutek.
Jsem Láska, Tolerance a Soucítění.
Jsem tvá kopie, tvoje Tvořítko. Jsem strážcem tvé nesmrtelnosti.
Všimni si té maličké nuly uprostřed. To je tvá prapůvodní nula, ke které se tvé bytosti, nesoucí zkušenost dobrých i zlých vlastností, budou vracet. Zde pochopí, že dobré a špatné vlastnosti neexistují, že existují pouze vlastnosti, které jsi ty-Bůh chtěl poznat, a že zkušenost obojích má pro tebe stejnou cenu. Zde jsou protipóly vyrovnané.
Ony to dlouhou dobu nebudou chápat – aby mohly přinést jakoukoli zkušenost, musím e v nich zrodit v pozměněné podobě, oba je musíme pozvolna přitáhnou t do hmoty.
Ptáš se, jak to uděláme? Jednoduše. Musíme posílit plus, sílu dostředivou. Tím, že ji posílíme, zmenšíme její oblast působnosti. A budeme pokračovat tak dlouho, dokud se všechen prostor v jejím dosahu nezhmotní.
První zkušenost jsme již zaznamenali.
Obr. 7
Nula v nule rozdělila celý prostor na nepatrně menší části patřící tvému Otci, na část plusovou, a na o něco málo větší část vnitřní Matky. Kdyby byly stejně velké, chovaly by se k sobě netečně a nic by se nedělo.
Trochu větší matčina síla odstředivá způsobí, že se oba mírně odpuzují. Tvou větší Matku v tuto chvíli menší Otec tolik nepřitahuje. Jeho nitro je před jejími zraky skryto. Mimochodem, nepřej si vidět tu citovou poušť, až jednoho dne svá nitra objeví. Ale prozatím, aby se nám nevzdálili docela, musíme je u sebe lehce přidržet.
Rozdělíme se tedy také na dvě části, nepatrně větší plusovou a menší minusovou, abychom v skrytu poměr sil vyrovnali. Vytvoříme jakousi spojku.
Obr.8
Nyní jsi vytvořil dualitu, kdy každý protipól obsahuje zárodek opačné energie. Je to základní forma života, který chceš stvořit. Můžeš ji vidět buď takto,
Obr.9
Což už je první použitelné Nekonečno, Duše systému, která vše propojuje,
nebo takto:
Obr.10
Stal ses nyní Velkou matkou Boží, která je v nitru plusová, mužská, a na povrchu minusová, ženská. Každá další bytost tebou stvořená bude více či méně obsahovat oba aspekty. A tak to bude pokračovat dál.
Dokud se však stále pohybujeme ve Věčnosti.
Nyní jsi nula-jedna-tři nuly, jsi 01000. Všiml sis však, že každá z tvých nul má jinou hodnostu. Budeš to později potřebovat.
První nula je tvá původní, absolutní, neutrální. Jedničku jsme pouze naznačili, má též různé hodnosty, tato je také neutrální. První nula za jedničkou je plus, třetí minus a prostřední plus-minus.
Dále každá z tvých nul ve svém nitru skrývá všechna čísla od jedné do devíti.
Už nyní se ti nabízí nepřeberné množství kombinací.
Spolu se mnou jsi teď připraven ke Tvoření. Ve své současné podobě budeš korunou každé bytosti, kterou stvoříš. Korunou, kterou budeš každou bytost provázet tak, jako my jsme provedli nyní tebe. K tobě si každá přijde odpočinout mezi svými poutěmi Světem a ulehne vždy na místo, odpovídající získané zkušenosti.
Jsi Fénixem, roztáhni svá křídla a v palném letu pod nimi stvoř Svět.
Vždy ti budu pomáhat. Ale i se mnou musíš mít trpělivost, protože budu podléhat momentálnímu stavu daného systému. Má síla nebude vždy taková jako v tuto chvíli.
Vraťme se nyní k našemu výtvoru předcházejícímu. Vytvořili jsme dvě individuality, u nichž každá má své nitro nesoucí znaménko protipólu.
Obr. 11
Část, která je na povrchu minusová a uvnitř plusová, je Cheprer. Část, která je naopak na povrchu plusová a uvnitř minusová je Atum. Uvnitř se nachází Re, naše vnitřní Jí. Stráží tajemství Tvoření.
Jak jsme již říkali, musíme se orientovat k plusu. Proto se nyní soustředíme na Atuma – přitáhne nás k hmotě – necháme ho s naší pomocí tvořit.
Pohleď, situace se opakuje, Atum se nám začal dělit. Podívej!
Obr. 12 a, b
Dělení na dvě, respektive na tři části by nám nestačilo. Potřebujeme mnoho a mnoho bytostí k tomu, abys poznal, co je Život. Bude dělit dále a dále, na miliardy částí, protože každá bytost musí být individualitou se specifickým úkolem.
Pro názornost nám však stačí dělení na čtyři a ty znovu na čtyři. To znamená šestnáct kombinací.
Aby ses lépe zorientoval ve svém díle, podívej se na to zjednodušeně. Takto vypadá Atum po dělení na čtyři, respektive na pět. Oněch důležitých spojek si budeme nadále všímat pouze tehdy, bude-li potřeba.
Obr. 13 a,b,c
Atuma nyní oživíme, to znamená, že ho roztočíme. Je to muž, budeme ho tedy točit zprava doleva, vždy o 90°.
Rotací vytvoříme:
Obr. 14, 15, 16, 17
Tato Země ještě není tou, kterou bude pro tvé bytosti. Je to Země podstatně méně hmotnější, můžeme ji říkat Prazemě.
Ale jak říká báje: Přitažlivost Země a Nebe je v tuto chvíli tak velká, že mezi ně musí vstoupit Bůh Šov a Země zahoří bílým světlem.
Obr. 18
Ale Nebe zrodilo Vodu, která padajíc z Nebes Oheň uhasí. Země začíná chladnout a tuhnout, působí Sutech. Dostředivost dosahuje vrcholu. Působí, dokud nevytlačí poslední zbytky Ohně do svého středu.
V okamžiku silného sevření se uvězněný oheň přestane otáčet a tím své hodnosty zcela obrátí. To, co se dostředivým otáčením smršťovalo, se začne rozpínat, a naopak.
Obr. 19
Tu přichází Isis. Porodí syny Hora, který v dospělosti ochrání otce Osirida tím, že ho skryje ve svém středu, v neprojeveném. Zároveň se rozhodne pomstít ho a začne na okolní dostředivou hmotu působit silou dostředivou. Změnou znamének získá původní otcovu podobu, ale začne se otáčet na druhou stranu.
Obr. 20
Jeho síla začne zahřívat matku – vnitřní Vodu – a oba společně působí na okolní hmotu,která se začíná rozpínat.
Ze Země počnou tryskat horké prameny a žhavá láva. Vnějším chladem postupně opět tuhne a chladne a už zde máme Zemi, kterou budou tvé příští bytosti důvěrně znát. Z oceánu na jejích povrchu začínají vystupovat pevniny.
Obr. 21
Matka Isis, vnitřní Voda, se rozpínavým působením tepla dostává k povrchu Země. A podívej, co se děje. Tvořivé Vody se spojily a samy začínají vytvářet život – přírodu s rostlinami, zvířaty i člověkem.
Obr. 22
Svůj nově vytřený život ještě chrání ve vlastní náruči. Ten ale dospívá a chce ven, na souš. Podívej, jak vody spěchají otočit se a jak vytvářejí sféru – Atmosféru, Vzduch.
Obr. 23
Ale jejich dětem na souši je chladno a tam, kde mají daleko k oceánu, nemohou s Vodami komunikovat. Tak ještě jednou otočit –
Obr.24
A vytvořily Nebe se Sluncem. To zahřívá na povrchu nejen jejich děti, ale i je, a umožňuje jim v odlehčeném stavu dosáhnout hranič Atmosféry. Tam již číhá potřebný chlad, který jim vrátí původní podobu, a ony padají zpět ke svým dětem, aby jim život na souši umožnily.
A aby Slunce nezahřívalo Zemi příliš, putuje po Nebi také Měsíc. Ten svým chladem přírodu chrání před přílišným vysoušením.
Tak, a nyní jsi vytvořil celý systém života. Když naskládáš díly první části na sebe, vznikne systém dostředivý, když díly druhé části, bude systém odstředivý. V jejich středech je ukryt Osiris v neprojeveném. Toho lze spatřit a poznat pouze v okamžiku odpočinku nebo návratu k tobě.
A tak bude fungovat vše, co jsi stvořil. Plusem vytváříš minus a minusem plus.
Obr. 25, 26
Dnes již víme, že každá z vytvořených sfér se začala pohybovat vlastním směrem, který je vždy opačný, než byl původní. Každá ze sfér je tvořivá, ale pro nás je viditelná pouze tvořivost sody. Stvořila rostliny, zvířata, člověka. A ti všichni jsou součástí Isidina plánu, součástí řetězce,který Zemi uvede do rovnováhy, opět z ní vytvoří plus-minus, Zemi éterickou, a připraví ji tak na zpáteční cestu k Bohu.
Co však znamená cesta zpátky? Je to otáčka v krajní vnější pozici a pokračování směrem do vlastního nitra – každou sféru lze opustit až po dosažení rovnováhy. Za zády ale musí vždy zůstat plus-minus, ať byla původní jakákoli.
Zůstaňme chvíli u Vody a poslechněme si, co říká Bohu sama o sobě a o těch, které s Bohem stvořila:
„Jsem tvé Já, mnohokrát okopírované, tvé opravdové Tvořítko. Jsem nositelkou tvé informace. Budu tvořit na základě tvých pokynů, budeme tvořit spolu. Jsem tou, která za pomoci Osiridova, Horova i Sutechova tepla a chladu umožní všem tým bytostem cestu zpátky k tobě. Jsem Duší každého tvého systému.
Na první pohled čirá, obsahuji všechny barvy spektra. Když mě ochutnáš, zjistíš, že v různých místech Země chutnám jinak. Jednou jsem sladká, jindy hořká, slaná či kyselá, se všemi dalšími možnými variantami.
Mé barvy a chutě se řídí tím, v jaké fázi cesty se nachází bytost, kterou si poslal ‚na výzvědy‘.
Zprostředkovávám přenos informací mezi tebou a bytostí i jejími jednotlivými částmi.
Zatím se ovšem systémem pohybuji dosti chaoticky. K tomu, abych svému úkolu mohla dostát co nejlépe, potřebuji vytvořit svůj vlastní systém. Centrum, hlavní cesty, vedlejší cesty, propojení, výměnné centrály a podobně.
Nejprve vytvořím centrálu, která zabezpečí můj rychlejší oběh a zároveň bude informovat Osirida o stavu dění v celém systému. Zde bude umístěn Trůn, na který jednou vystoupí sjednocen ve všech svých podobách. Do té doby se bude pohybovat systémem podle informací z mé centrály. A hle, vytvořila jsem srdce.
Obrazová příloha vznikla při výuce Výtvarné výchovy pro studenty dálkového studia - programu všeobecně vzdělávací předměty pro učitelství prvního stupně základní školy - na katedtře Výtvarné výchovy Masarykovy univerzity v Brně. Účastníci těchto kurzů byly převážně ženy středního věku. 2004
Zdroje:
Haich, E. Zasvěcení. Praha: Aquamarin, 1994. ISBN 80- 901922-5-4
Kosmos a živly. Praha: Oikoymenh, 1992. ISBN 80-85241-18-8
Žádné komentáře:
Okomentovat