autoři projektu: Jožka Procházková, Michaela Mach, Lukáš Fidler
V týdnu od 30.6 - 5.7.2008 proběhla v Domě dětí a mládeže v Jindřichově Hradci již 3. ročník výtvarné dílny
(reaktualizace mýtu). Předcházející ročník je zpracován v publikaci Duhový poutník aneb Skutečná cesta čaro/časo/prostorem (vydala MU v Brně, 2007).
Tento ročník byl ve znamení kalhot času, které neznamenají nic jiného, než možnosti alternativního pohybu v "časoprostorovém kontinuu". Jedna nohavice značí naši skutečnost, realitu, to jak se rozprostírá a vyjevuje našim smyslů a druhá nohavice (tunel) je určena pro přístup ke světu naší imaginace(ať již nese jakýkoli název), do kterého se můžeme vždy utéct...vždy, když je v první nohavici poněkud úzko...
Existuje ten, který nás provází po světech ostatních a poskytuje části Izorezonového klíče, který nám pomůže pochopit souvztažnosti a také podstatu všech existujících světů. On se jmenuje Klíčník... Izorezony jsou myšlené čáry, které spojují stejné úrovně reality (potom můžeš přejít z jednoho vesmíru do druhého - z jedné nohavice do druhé).
Bibliotéka
planeta - knihovna...vypadá jako Benátky bez domů, všude je pouze voda a kámen. Lidé žijí ve stanech, po kanálech se dopravují, živí se z nich, pohřbívají do nich atd. Původní obyvatelstvo neexistuje, žijí zde jen obchodníci, dobrodruzi a vědci, kteří se snaží „ knihovnu přečíst“, tj. rozluštit písmena na obeliscích, kterých se všude vyskytují v hojném počtu. Obelisky jsou broušené kamenné sloupy, silné asi jako lidská ruka, vysoké asi metr a půl. V některých místech se nachází jen jeden, jinde jsou v jedné lokalitě po stovkách. Na každém obelisku jen jedno písmeno. Tato planeta je absolutně bez jakékoli techniky...
*
ranní rituál (dramatizace/animace): divadelní sál, barevné nasvícení, adepti musí prolézt nohavicí času - Černým tunelem, úvodní slovo, přemístění na pódium, kde je již stojí strom poznání, na zemi je napnutý velký formát papíru - seznamovací hra"izorezonový ňiťák" - rozsazení okolo papíru, házení klubka provázku a fixování,, poté utržení listu ze
stromu poznání a přesun do výtvarných ateliérů (grafiky a keramiky)
*
dopolední ateliéry: *glazování engobou a proškrabovaní a keramický kachel - hledat ten svůj podle tvaru listu ze "stromu poznání", engobování odlévaného nádobí;* vytváření kolektivní hliněné plastiky - Pohoří hvězdného prachu - tělo jako zemský reliéf (obr);* hliněné plastiky želv, které podle mezoamerického a tichomořského mýtu nesou tento svět na svém krunýři;* točení na kruhu; *osobní erb - malba šlikou na škvartnu.
*
polední rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - nasvícení a hudba podkreslují atmosféru, v prostoru jsou sloupy knih a na každém je část klíče - jedno písmeno na keramické destičce, na zemi u vstupu je sololitové "stříbrné zrcadlo" poskládané ze "střepů". Úkolem je aby se obě družstva pohybovala po stříbrných střepech zrcadla od
sloupů z částmi klíče (které musí sebrat, směrem k pódiu) pohyb je specifický tím, že poslední podává použitý střep směrem dopředu, skupina se nesmí dotknou země - kde je prostor zapomnění, pokud se tak stane, musí odříkat 5x za sebou heslo "locus standi" - místo bodu. Když se dostanou až k pódium, na kterém jsou taktéž rozmístěny sloupy, na kterých jsou místo knih dřevěné truhličky se stejnými keramickými destičkami, úkolem je najít truhličku se stejným písmen a tu si odnést, cesta zpět je ve stejné stylu, vrátit vypůjčená písmena na knihy a složit zpět zrcadlo. Po celou dobu je čas měřen badateli knihovny (v bílých pláštích brázdí knihovnou), čas vyprší, když poslední z nich zavře knihu. Truhlička bude po celou dobu dílny sloužit k ukládání získaných částí izorezonového klíče a vyrobených artefaktů.
*
polední terasa: *tesání itongových skulptur; *drhání náramků, výroba šperků z drátků, bavlnek, provázků, mušlí, korálků;* tkaní aj.
*
odpolední ateliéry: *výroba gumových razítek - rytí, vyřezávání svého osobního znaku a lepení na dřevěný špalík;*vytvoření návrhu pro tkaní gobelínu a jeho realizace;*enkaustika na křídové kartony a malba voskem na textil (na plotně); *glazování přežahlých engob.
Prérie 1
Je oranžová planeta, jejíž původní obyvatelé jsou podobní indiánům - chodí zásadně v zeleném a loví oranžové bizony. Pozemšťané si na tuto planetu jezdí hrát na "divoký západ" (pistole, stříbrné mince), organizují zde souboje na povolení, používají telefony i počítače. Stříbrné doly prošpikovávají celý povrch. Mimo jiné je tato planeta bohatá na archeologické nálezy.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - hudba + nasvícení; v sále stojí "kowboy", který hází laso a přitahuje jednotlivé adepty k sobě,
v sále jsou rozmístěny artefakty spojené s popisem planety, adepti podle indícií hádají název...když se podaří ke skutečnému názvu přiblížit, je odhalen hození pilin na karton s názvem - napsaným klovatinou, tím se skutečný název odhalí.
*
dopolední ateliéry: *sgrafito - odlévání dvouvrstvé sádry, vyškrabování svého znaku či symbolického obrazce; *odlévání sádry do hliněné formy - otisky; *Algiz - prostorový objekt - kašírování sádrových obvazů na drátěnou konstrukci v životní velikosti;* dokončování předchozích tvůrčích aktivit.
*
polední rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - osvětlení + hudba, v každém rohu sálu jsou návěsti, na kterých jsou jména jednotlivých archeologických nalezišť, na pódiu sedí "odborná komise" v pláštích, která dohlíží na právoplatné a zasloužené získání vstupu na archeologická naleziště. Skupiny se musí dostat ke každému nalezišti
organizovaným pohybem - variantou indiánské (mayské) hry tlachtli - kdy hráči družstva nesou na určité části těla chránič se suchým zipem a úkolem je házet míček ve stejné pořadí na hlavu, 2 ruce a 2 nohy, takovým způsobem, aby se k nalezištím přiblížili, pokud se míček nezachytí, musí se skupina vrátit zpět do středu sálu a začínat znovu. Poté, co se skupina úspěšně probojuje ke všem čtyřem nalezištím, obdrží od "odborné archeologické komise" osvědčení ke vstupu do nejbohatšího naleziště. To se nachází v suterénu pod pódiem, do temného naleziště se vstupuje přes zasíťovaný vstup, nalezištěm provází dvě tajemné osoby v kápích, které adepta dovedou až do temné komory, ve které se nalézají keramické destičky (některé jsou prázdné,, některé nesou částí izorezonového klíče - písmeno).
*
polední terasa: *tesání itongových skulptur; *drhání náramků, výroba šperků z drátků, bavlnek, provázků, mušlí, korálků;* tkaní aj.
*
odpolední ateliéry: *výzdoba dóz na pečetidla - fix na sklo;* smaltování náušnic a přívěsků;* vosk na plotně (textilní malba);* dokončování předchozích tvůrčích aktivit.
Bezzar
Je blankytná planeta - oceán modrého rosolu, na jejímž dně rostou stromy, které slouží jako stavební materiál pro stavby, vznikající na stěnách rozestoupeného rosolovitého oceánu. Žijí zde inteligentní améby, které se umí všelijak přetvarovávat, mají panožky, pomocí nichž se
pohybují. Jejich specialitou je nahřívání mozku na potřebný výkon. Blankytné slunce osvětluje povrch planety, po kterém se améby pohybují rosolovitými dopravními prostředky - vzduchovými koulemi (dopravní kapky). Jejich řeč je Žbulbulanština.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - nasvícený s hudbou, adepti prolézají Černou nohavicí a nakonci vlezou do bílého trika, v zápětí se vynoří "velký améb" - bílá oblá postava, obklopená průhlednou drapérií, které se mlčky pohybuje prostorem, na její tělo je poseto modrými písmeny. Z nich adepti rozklíčují název
planety.
*
dopolední ateliéry: *textilní tvorba: duhování triček;* blátěná batika na plátno - podklady pro výrobu polštářů, malba šlikou (podle předchozího návrhu) na plátno, po zaschnutí šliky malba štětcem a textilní barvou, sušení.
*
polední rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - nasvícený s hudbou, na pódium sedí velký améb - pán Modré slunce, kterému je nutné donést správný dar. Adeptům ve vstupu do prostor sálu zamezuje skupina améb, která stále opakuje "číslo modrá je dobrá". Adepti časem pochopí a jdou si do ateliéru vyrobit modré číslo na samolepicí fólii, při návratu do sálu na jsou instruováni amébou, aby se pohybovali prostorem rosolovité planety Bezzar odpovídajícím způsobem (viz hudba) směrem k amébovi Modrému slunci, na kterého nalepili modrou číslici a získali tak další keramickou destičku s písmenem - část
izorezonového klíče. Kdo se nebude pohybovat odpovídajíc způsobem, bude mu po amébím - baterkou "nasvícen mozek". K Modrému slunci může předstoupit pouze pokud bude vyzván Žbul Žbul, ale je potřeba vědět, kdo byl vyzván - proto nastává dialog ve žbulbulštině: "Kdo žbul, já žbul? Já žbul nežbul, to číslo X žbul." Je nutné ho říci správně.
*
polední terasa: *tesání itongových skulptur; *drhání náramků, výroba šperků z drátků, bavlnek, provázků, mušlí, korálků;* tkaní aj.
*
odpolední ateliéry: *zažehlovaní blátěné batiky a vypírání šliky, sušení, domalba textilními konturami;* praní duhovaných triček, sušení a domalování textilními konturami;* savování černých, červených a zelených trik, sušení, dotvoření konturami.
Arank
Je futuristická, technicistní civilizace. Jejich architektura je prezentována především mrakodrapy a jinými výškovými budovami. Používají létací stroje, lasery, kamery, automaty na téměř veškerou výrobu. Je to svět rozumu, bez duše. Obyvatelé, oděni v pestrobarevných kombinézách, se chovají a vypadají jako lidé, ale nekladou si základní lidské otázky, taktéž budoucností se nezaobírají, krom představy totálního ovládnutí vesmíru. Jsou velmi pragmatičtí. Na hlavě nosí vlnový emitér, aby byli neustále ve spojení s počítačovou sítí.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - nasvícení
+ hudba. Prostor sálu je křižován sítí z průhledných pásů a provazů - "optických kabelů", uprostřed sedí u bílého stolu řada bílých robotů - kteří ve strojovém rytmu děrují do pásu papíru každý jedno písmeno, úkolem adeptů je poznat název planety a odhalit její povahu.
*
dopolední ateliéry: *výroba hudebních nástrojů z krácených papírových trubek - bubny, didgeridoo, deštné hole, ozvučná dřívka, chřestidla -podklad je malován akrylátovou barvou, zdobení balakrilových tečkováním či poléváním zaschnutí;* dotváření triček a polštářů;* glazování engobového přežahu
*
polední rituál (dramatizace/animace): tělocvična - slézání horostěny - výškových budov planety, prokázaní zdatnosti při získání dalšího písmene izorezonového klíče. Děj se přenáší zpět do divadelního sálu - nasvícení + hudba, v sále je stále napjatá sít z optických kabelů, které ústí do velké krabice uprostřed. Sálem se
strojově pohybuje několik robotů, kteří různě rozmístěné krabice snášejí k centrální krabici, úkolem je místo, kde jsou ukryty části izorezonového klíče.
*
polední terasa: *tesání itongových skulptur; *drhání náramků, výroba šperků z drátků, bavlnek, provázků, mušlí, korálků;* tkaní aj.
*
odpolední ateliéry: * smaltování náhrdelníků a knoflíků;* polichromování sádrového objektu - plastiky Algiz;* dokončování předchozích tvůrčích aktivit.
Orbis Pictus
Je interaktivní výstavní projekt Petra Nikla v prostorách Baziliky v Českých Budějovicích. Na tuto "inspekční cestu" každý obdžel svůj záznamový bloček, do které měl během výstavy zaznamenat nápady, které by při tvoření svého světa mohl využít. Na závěr výstavy jsme zahráli společnou simfonii. Po návratu byly inspekční deníky vybrány pro výzkumné účely.
*
odpolední ateliéry: *napínání blány na bubínky;* šití a vycpávání polštářů; dokončení gobelínů;* kompletace smaltových šperků - přidávání závěsů, šroubení..;* natištění osobních pečetí na díla;
v divadelním sále: *vytvoření jednotlivých světů a planet (po dvojicích či trojicích) z vyrobených artefaktů a ostatního dostupného materiálu, vytvoření legendy o jejich světě - příprava na příchod "kolaudační komise".
*
závěrečná hra/rituál: kolaudační komise zhodnotila vzniklé světy, vyslechla jednotlivé legendy a udělila kolaudační listinu - stvrzující hodnověrnost světa a obsahující tabulku s římskými číslicemi, která slouží rozluštění celého izorezonového klíče. Všichni snesou dohromady všechny získané keramické destičky, na kterých je z druhé strany arabská číslice. Tyto
jsou pak skládány na osvětlený panel: výsledný izorezonový klíč zní: "Visita Interiora Terrae, Rectificando, Invenies Occultum Lapidum". Český překlad významu je nutné rozluštit za pomoci slovníků, ale kde je najít? Správná odpověď zní v knihovně - Bibliotéce...Adepti se vydávají po budově hledat knihovnu, tu naleznou na balkoně nad sálem, slovníky jsou zahalené černé postavy, které žádají správně vyplnit do formuláře latinské slovo, pokud je špatně, musí se adept vrátit si slovo znova přečíst, zkouší to tak dlouho, dokud nezíská zpávná český překlad, pak se vrátí do sálu a razítky české slovo natiskne. Celé znění klíče v češtině zní: "Navštiv Nitro Země, Napravuje, Nalezneš Skrytý Kámen". Při společné vyslovení hesla se na pódiu rozsvítí srdce u společně vytvořené sochy Algize. Hlas (Algizův) přečte projev, která má význam klíče co nejvíce přiblížit adeptům - dětem. Poté děti jako upomínku obdrží kámen s runou Algiz, která znamená soucit, pomoc druhým a šlechetnost.
Já ALGIZ - nejvyšší ze všech klíčníků, znalý
všech světů, které v čase i prostoru existují, aniž o sobě samy ví. Již týden sleduji vaše počínání a uděluji pokyny mým věrným poslům, aby byli nápomocni při vaší tvůrčí a badatelské činnosti. Mohli jste nahlédnout do několika z mnoha paralelních světů - jako byly Bibliotéka, Prérie 1., Bezzar, Arank a v neposlední řadě - Orbis Pictus. Abyste kdykoli mohli navštívit jakýkoli svět bez vašich klíčníků, bude vás již navždy provázet alchimystická formule: VISITA INTERIORA TERRAE, RECTIFICANDO, INVENIES OCCULTUM LAPIDUM: ve vaší řeči, jak už jste správně vyslovili, tato slova zní takto: NAVŠTIV NITRO ZEMĚ, NAPRAVUJE, NALEZNEŠ SKRYTÝ KÁMEN.
Proto věz: Tělo je naše vlastní zem,
srdce je úhelný kámen v něm,
když na cestě ptáš se kudy jít,
srdce tě nezradí, jen víru v něj mít.
V úhelném kameni s runou Algiz je skryt můj odkaz se silou uzdravovat, ochraňovat druhé a soucítit s nimi.
srdce je úhelný kámen v něm,
když na cestě ptáš se kudy jít,
srdce tě nezradí, jen víru v něj mít.
Nyní vám tento kámen podávám na dlani.
Orbis Pictus II.
ranní rituál (dramatizace/animace): nácvik na vernisáž pro rodiče a přátele.
Od 10.00 vernisáž v divadelním sále - úvodní řeč, hudební vystoupení na vyrobené hudební nástroje, prezentace světů, přípitek, raut, jednotlivé artefakty si děti odnesou s sebou.
obrazová příloha: fotodokumentace z dílny Kalhoty času a Orbis Pictus
literatura:
GAIMAN, N. Hvězdný prach
PRATCHETT, T. Úžasná Zeměplocha
LUKJANĚNKO, S. Spektrum
KOONZE, D. Koutkem oka
GOMBRICH, E. Příběh umění
OWUSU, H. Symboly Inků, Mayů a Aztéků. Olomouc: Fontána, 2004. ISBN 80-7336-195-7
COTTERELL, M. Ztracený hrob boha Viracochy. Praha: BB/art, 2004. ISBN 80-7341-327-2
OSBORNE, H. South American Mythology. New Yourk: Peter Bedrick Books, 1986. ISBN 0-87226-043-7
Žádné komentáře:
Okomentovat