Autoři projektu: výtvarná dílna -Josefa Procházková, Michaela Mach, pohybová dílna:Jarmila Procházková, Nela Svěráková
Druhý ročník výtvarné reaktualizační dílny Domu dětí a mládeže v Jindřichově Hradci.
9.7.-14. 7. 2007
Část programu a základní myšlenky již byly prezentovány v příspěvku pro publikaci Univerzity Palackého v Olomouci - Muzejní pedagogika dnes (2008).
Výtvarná reaktualizační dílna byla putováním napříč časem a prostorem - civilizačními epochami a kulturními okruhy. Procházeje jednotlivými portály smyslů a příslušejících barev - (portálem zraku, sluchu, dechu, chuti a v neposlední řadě také portálem "pátého elementu a šestého smyslu") - jsme putovali za cílem osvobodit paní Perchtu, protože na ni byla uvalena klatba za to, že ač netvořeje, zmocnila se jistých artefaktů, nemaje na ně práva.
Ty sám jsi vesmír, ty sám máš v sobě vlastní mikrokosmos. Jen se podívej na své tělo, má v sobě život, o němž toho jen málo tušíš.
Tvoje srdce... bije, ať spíš, či bdíš, třicet milionů úderů ročně, tvoje krev protéká osmdesáti tisíci kilometry tepen a žil a ústí do cév života.
Tvoje oči... tisíc nepatrných čidel ti ukazuje smích starého člověka, východ slunce a nebe poseté nekonečnem hvězd. Tvoje uši... dvacet tisíc jemných částí, díky nimž slyšíš ptačí zpěv a bušení srdce tvé milé.
Tvoje plíce... pět set milionů pilných sklípků pro tebe
ze vzduchu filtruje kyslík, dech života.
Tvůj mozek... deset miliard nervových buněk pracuje
na tom, abys mohl myslet, vědět a cítit.
Tvoje nohy... tři sta svalů tě nosí tam, kde je tvá nejmilejší.
Tvoje ústa... jimiž se můžeš smát a zpívat, říkat přátelům, jak je máš rád.
Tvoje ruce... jimiž můžeš hrát na hudební nástroj, psát básně a malovat obrazy, které vyjadřují tvoje pocity a popisují tvůj svět.
Být člověkem je zázrak.
A díky tobě, milá sestro, vypadáme nejen jako lidé,
ale taky jako lidé cítíme, myslíme a jednáme.
Dáváš nám jako matka Země život, a půda, na níž žijeme, je naší domovinou. Ženy, muži vás potřebují, a vy potřebujete nás. Proto se všichni máme mít rádi.
Amerika
portál - zraku.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): *skupinu dětí se pohybuje po budově Domu dětí, kde se ukrývají části klíče - puzzle, úkolem je je najít a vykoupat v rituální lázni (tuši), následkem čehož se objeví dříves krytá kresba. Pak se zjeví Bílá paní a vede skupinu do divadelního sálu, kde prochází červeným portálem a mají složit dva obrazce a hádat, co na nich vidí. Jsou to obrazce z planiny Nazca (pes a opice);*vyslechnou legendu a úděl Bílé paní a dále legendy týkající se kulturního okruhu mezoamerikého kontinentu, přesouvají se do ateliérů.
Pes -Šestý stupeň
Až se vrátíme zpět do země, stanou se naše těla semenem, z kterého vyroste nový život, v němž bude naše energie dále žít. Procházíme devíti různými stupni plnými překážek, které musíme překonat, abychom dosáhli posledního stupně, kde na nás čeká osvícení a světlo a odkud začne nový koloběh.
Na sedmém stupni je překážkou velké jezero plné krokodýlů, které umí překonat jen jedno zvíře, a to náš bratr pes, protože je velmi věrný, a tím nepolapitelný.
Byl jednou jeden muž a ten měl nádherného psa. Pes byl čistotný, hodný a oddaný, ale zároveň svéhlavý, což je do určité míry každý, ale jeho pán to nedokázal pochopit. Muž si přál otroka, který bude tančit tak, jak on bude pískat, a příčilo se mu respektovat osobnost zvířete. Ustřihl mu ocas, aby vypadal lépe. Ustřihl mu uši, protože nebyl dostatečně poslušný. Psa to velmi bolelo, ale muži to bylo jedno.
Moudrý králík seděl pod stromem a přemýšlel o životě. Říkal si: "Život přináší tolik trampot a nebezpečí. Nejdřív jsou tu přírodní katastrofy jako zemětřesení, sesuvy půdy nebo bouře. Potom tu pořád máme nebezpečí hladomoru, nedostatku jídla a vody. A do třetice je tu nebezpečí zlodějů a lupičů." Pak si vzpomněl na důležitou schůzku a odešel.
Nevědělo tom, že ho slyšela tři zvířata, jmenovitě čejka, žížala a opice. Byla to notně pošetilá zvířata a králíkova slova je pořádně vyděsila. Čejka myslela hlavně na přírodní katastrofy a plačtivě pronesla: "Co kdyby na mě ve spánku spadla obloha? Kdyby padala a já byla vzhůru, tak stačím uletět, ale kdyby spadla, zatímco já bych spala, rozmačkala by mě na kaši."
Žížala myslela zvlášť na nebezpečí hladomoru a se slzami v očích prohlásila: "Co kdyby nastal nedostatek hlíny, která mi slouží za potravu? To já bych umřela."
Opice myslela nejvíc na zloděje a celá uslzená povídala: "Země je můj nejcennější majetek, ale v noci ho opouštím
a spím v koruně stromu. Co kdyby přišli zloději a lupiči, a zatím co bych spala, ukradli by zemi?"
Od té doby spí čejka na zádech s nožkami ve vzduchu, kdyby snad padala obloha, aby ji nožkami za.chytila. Žížala vyzvrací hlínu, kterou snědla, pro případ, že by nastal její nedostatek. A opice slézá třikrát za noc ze stromu a sahá si na zem, aby se ujistila, že ji nikdo neukradl.
|
|
|
|
|
*dopolední ateliéry: *vlněné obrázky; *keramika - malba šlikou na škvartnu; *engobování
nádob a proškrabování.
Stát Inků
Hlavou říše byl Inka, syn Slunce, bůh, jenž se stal 'člověkem, Odznakem panovnické moci bylo liantu, jakýsi pestrobarevný cop, který se pětkrát nebo šestkrát obtáčel kolem hlavy a přidržoval na čele vlněné třásně, prostrčené zlatými trubičkami. Nad nimi se tyčil chochol tvořený třemi péry vzácných ptáků. Na uších měl vládce zavěšeny dva velké zlaté disky, další mu spočíval na hrudi. Na rukou měl navlečeny masivní náramky a v ruce třímal krátkou zlatou hůl podobnou halapartně. Jedním ze symbolů panovníka byla bílá lama.
polední pohybová dílna: pod vedením lektorů Jarmily Procházkové a Nely Svěrákové.
*
polední ateliéry: * psaní Cestovních deníků; * výroba náramků, náušnic a náhrdelníků z přírodnin a korálků;* tkaní gobelínů; * šňůrky do vlasů; * papírové korálky.
V Male Shootingway probíhá významný léčebný rituál, jehož kořeny nalézáme v starých tradicích indiánského kmene Navaho v Arizoně
*
odpolední ateliéry: * smaltování přívěšků; * výroba indiánských lapačů snů.
Staří lidé nám vyprávěli, že když je tma a Lidé Země jsou unavení a usínají, probouzejí se duchovní energie a jejich všelijací tvorové a netvorové. Někteří z nich se promění ve sny. A
podobně jako jsou dobré a špatné duchovní energie, jsou dobré i špatné sny.
Špatné sny přinášejí nemoci, nebo jsou známkou zlých kouzel
Staří lidé vyprávěli, jak se to dělá, aby nás zlé sny nemohly dostihnout.
Mezi našimi předky byla jednou velmi nešťastná žena, která měla dítě, a to každou noc spolu s kojoty plakalo kvůli tomu, že mu ve spaní vyprávěli zlé příběhy. A protože už nevěděla, co dělat, poprosila o radu přadlenu. Přadlena byla o mnoho let starší než žena a byla velmi moudrá.. Ze dřeva stromů rostoucích u vody vyrobila kruh, který nebyl větší než dětská hlavička. Potom se proměnila v pavouka a vnitřek kruhu křížem krážem propletla vláknem. Když byla se sítí hotova, vpletla do ní věci s velkou magickou mocí: kůži chřestýše, kořen kouzelné rostliny, barevný kámen, medvědí a buvolí chlup a ještě mnoho dalších věcí. "Vezmi si to a zavěs nad kolíbku. Zlé sny už nad dítětem nebudou mít moc. Kruh zabrání tomu, aby nějaká špatná energie zachytila a posbírala všechny zlé síly a vloudila se do vašeho týpí a spolu s nocí potom zmizela. Ukaž síť svým bratrům a sestrám, upleťte si je, ať zlé sny ztratí moc nad tvými bratry a sestrami." Žena se vrátila do vesnice a udělala, co jí přadlena poradila.
A to, co se naše předkyně od přadleny naučila, děláme až dodnes. Větev ulomenou ze stromu rostoucího u vody ohneme do tvaru kruhu a do sítě vytvořené z tenkých střívek vpleteme věci obsahující magickou sílu. Jsou to perly, chlup z pumy, medvědí tesák, mušle a kameny. Tento lapač snů zavěsíme nad místo, kde spáváme, nebo ho nosíme na těle. My Aztékové do sítě zaplétáme i péra, protože péra mají obzvlášť velkou magickou moc. V naší řeči se lapači snů řekne titlahtin, což znamená To, co mě uklidňuje.
Afrika
portál - sluchu.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): divadelní sál s minimálním osvětlením, děti jsou rozděleny do skupin po dvojici a jsou jim zavázány oči - dvojce jde "poslepu" za zvukem, který jí byl přidělen (orfův instrumentář), úkolem je projít portálem sluchu; vyslechnutí mýtu týkající se africké kultury, přesun do ateliérů.
Sfinga – strážkyně hádanek
V jedné vesnici žil muž. Byl sochař zasvěcený do tajů a záhad, které mu svěřili bohové, vyráběl posvátné masky. Jeho žena byla hrnčířka. Porodila muži jedinou dceru. Muž byl pánem kasty velkých zasvěcenců a toužil po mužském nástupci. Proto začali jejich dceru oblékat jako chlapce. Tak to šlo řadu let. Jednoho dne si ale otec uvědomil, že jeho pobyt na tomto světě se chýlí ke konci a musí předat veškerou magickou moc a tajemnou sílu svému jedinému dítěti. Tradice ovšem žádala, aby odkázal výjimečnost nejstaršímu synovi…
A čas plynul, až přišel tolik očekávaný tanec bohů. Konal se vždy z příležitosti zatmění slunce a velcí duchové, kouzelníci, čarodějové a strašidla konali posvátné procesí. Sochař také předstoupil a představil dceru oblečenou za chlapce jako svého mystického dědice. Mistr zvolal: „ Vejděte do kruhu, vyvolené děti, neboť se blíží zatmění slunce, okamžik, který vás zve do země snů a věčnosti. Staňte se vládci světa!“ V předlouhém průvodu vítali mezi sebou písní a tancem bytosti smrtelné i nesmrtelné – lidi, i bohy, duchy i mrtvé. Uprostřed jasného dne nastávala noc a v té posvátné chvíli, kdy se zkříží a propletou těla slunce a měsíce, se také propojili duchové temnot se silami života. V tento svatební obřad slunce a měsíce měli všichni předstoupit nazí… a tak duchové odhalili, že sochařův nástupce je dívka. V tu chvíli jakoby se všichni pomátli, vřískali a protestovali proti porušení tradice…
V tom se ozval hlas přicházející z neznáma: „Pojď milá dívko, jsi to ty, koho jsem si vybral za strážce věčných hádanek!“ A byl to sám duch snů…Tak se vůlí vyšších mocností dívka proměnila v podivnou sfingu. Otec zahrnul boha nekonečnými díky a na zemi opět zavládl pokoj.
*
polední ateliéry: * blátěná batika - vytvoření podkladu šlikou pro odpolední stříkání textilní
barvou; * masky duchů - skulptura (hloubení) hlíny ve formách, odlévání do sádry.
Motýli
Nastal žhavý úsvit. Vesnice skryté v rozsáhlé savaně za skalnatými horami jako by zešedivěly pod nánosy písečného prachu období sucha. Zsinalou oblohou se rozléhal zpěv ptáků.
Toho dne se lesní duch rozhodl, že nechá zmizet z povrchu zemského všechny motýly, protože on sám byl ohavný a oni krásní.
Blížilo se poledne a rovněž dvě malé děti, bratr a sestra, vyběhly do polí za motýly. Když se vracely domů, narazily na podivné stvoření, které hltavě polykalo všechny motýly. Děti chtěly protestovat, ale ošklivost oné zvláštní bytosti je vyděsila.
Lesní duch jim řekl, že se nemusí bát, když je zpozoroval. Proto se rozhořčeně zeptaly, proč jí ty ubohé motýly.
„Příroda mi dala zlé věno. Poskytla mi vše kromě krásy, ale spolykaní motýli nezemřou,“ odpověděl lesní duch. „Jestliže je to pravda, tak ti můžeme pomoci – věnujeme ti překrásnou masku, ale musíš osvobodit všechny motýly, které jsi nechal zmizet.“
Lesního ducha chlapcova řeč dojala a otevřel své břicho. Bylo barevné, jako by je vymaloval všemi barvami duhy, široké jako obzor a třpytivé jako rostliny. Motýli se radostně rozptýlili ve vánku. Srdce dětí se naplnila štěstím! Začaly trhat nejkrásnější květy a z nich udělaly tu nejkrásnější masku na světě, plnou nejopojnějších vůní. Lesní duch byl konečně se svým zjevem spokojen, a ještě cosi se v jeho srdci pohnutém nádhernou lidskou láskou událo. A motýli to poznali. Vždy, když si nasadil masku, v zástupech se k němu slétali a usedali na jeho novou tvář, aby ještě víc zušlechtili její krásu.
*
pohybová dílna:
*
polední ateliéry: * psaní Cestovních deníků; * výroba náramků, naušnic a náhrdelníků z přírodnin a korálků;* tkaní gobelínů; * šnůrky do vlasů; * papírové korálky.
O chlapci, který přinesl měsíc
Jistý muž kmene Batonga měl chlapce, o kterém se říkalo, že je blázen, kam ho postavil, tam ho našel. Jednoho dne otcova trpělivost přetekla a poslal chlapce, aby přinesl měsíc. Chlapec uřízl před domem hůl a vydal se na dlouhou pouť. Cestou procházel kolem jiné vesnice, kde se o této podivné pouti dozvěděl samotný mambo – král. Slíbil chlapci, že jestli úkol splní, může se stát mambem v jeho vesnici. Jednoho dne, kdy z chlapcovi hole zbyl jen malý kousek, došel k velkému jezeru a měsíc následoval do jeho vod. Hladina se nad ním zavřela, chlapec však pokračoval dál až došel do vesnice mondorů. Uprostřed stál velký strom. Opět byl chlapec předveden před místního krále. Ten, když se dozvěděl, že jim chlapec přišel odnést měsíc, nabízel mnoho všelikých darů – překrásně batikovaných rouch a šperků, aby se tak nestalo. Chlapec byl však neoblomný a tak mu pověsili měsíc na šíji a vysadili ho na černého býka. Býk vynesl chlapce zpět na svět lidí, uháněl s ním jako vítr. Až dojeli k vesnici, kde se mu před časem vysmáli. Tam se všichni chlapci s měsícem na šíji klaněli až k zemi a opravdu ho učinili mambem – králem.
*
odpolední ateliéry: * dokončování blátěné batiky - prostírání, závěsy, sříkání textilní barnou, zažehlování, vypírání hliněné rezervy; dokončování předchozích aktivit; * smaltování náušnic; *"Pupek světa" - skupinová plastika motivována mýtickým příběhem.
MEGALITICKÉ PUPKY SVĚTA
Východní Asie (Čína, Japonsko)
portál - dechu, čichu
*
ranní rituál (dramatizace/animace): * divadelní sál - osvětlení, hudba, tradiční oděv, vonné tyčky - čajový rituál: v kruhu jsou rozestaveny očíslované šálky s různými druhy čajů - ovocné, černé, zelené, bylinné...úkolem je rozeznat je podle vůně a zaznamenat, po vyhodnocení jsou čaje ochutnávány pro porovnání s původním typováním na základě čichu; projití portálem dechu/čichu, vyslechnutí mytologie týkající se okruhu východní Asie.
Královna nebes, stará čínská zkaska.
Královna nebes, zvaná též Svatá Matka, pokud žila na zemi, byla pannou z Fu-ťienu a jmenovala se Lin. Byla to čistá a zbožná duše a umřela jako panna ve věku sedmnácti jar. Od té doby projevuje svou božskou moc na moři, proto se těší obzvláštní vážnosti u námořníků. Přepadne-li je nenadálá bouře, prosí Královnu nebes o pomoc a ona je vyslyší.
Ve Fu-ťienu je spousta lodníků a neuplyne rok, aby si moře z jejich řad nevyžádalo nějakou oběť. Už za svého pozemského života měla Královna nebes k svým krajanům vřelé vztahy, a právě proto, že vždycky chtěla tonoucím pomáhat, nejčastěji se zjevovala na moři.
Na lodích brázdících moře bývá v kajutách obraz Královny nebes a rovněž mívají na lodích tři talismany z papíru: na jednom je Královna nebes s korunou na hlavě a s královským žezlem v ruce, na druhém pak panna v prostých šatech, na třetím stojí bosá s rozpuštěnými vlasy a s mečem v ruce. Octne-li se loď v nebezpečí, spálí námořníci první talisman, aby přivolali pomoc. Když to nepomůže, spálí druhý talisman a po něm i třetí. Nepřijde-li pomoc ani potom, pak už se nedá nic dělat.
Vypukne-li bouře a obloha se zahalí temnými mračny a námořníci ztratí směr, vzývají Královnu nebes. Tu zaplane na hladině červené světlo kahánku. Následují-li námořníci plamének kahánku, určitě vyváznou z nebezpečí. Stává se, že někdy spatří mezi mraky samu Královnu nebes, jak svým mečem rozhání větry. Větry se pak rozptýlí k severu a k jihu, hladina se utiší.
Před obrazem světice obvykle stojí hůl opřená o stěnu. Často se stává, že si na hladině moře hrají obrovské dračí ryby, chrlí vodu proti sobě, že se až slunce zatmí a na moře se snese černá tma.
V té temnotě se někdy v dáli kmitne jediný záblesk světla. Zamíří-li loď přímo k němu, pak se zachrání a bouře se náhle utiší. Jestliže se lodníci ohlédnou, ještě vidí, jak ty obrovité ryby chrlí vodu. V tu chvíli proklouzne loď pod jejich tlamou. Kde se ty ryby objeví, tam vždycky vypukne bouře. Aby dračí ryby nestáhly loď do hlubin mořských, lodníci pálí papír nebo vlnu, anebo podkuřují v kajutě obraz Královny nebes kadidlem, potom "mistr hole" uchopí hůl opřenou o stěnu, zakrouží jí nad vodou, dračí ryby se zaleknou a zmizí.
*
dopolední ateliéry: * tušová štětcová kresba na papírové vějíře - čínské znaky; * benzínové (olejové) papíry - vytvoření podkladů pro odpolední ateliéry.
Vějíř – šan-c´
Kulaté vějíře a vějíře z palmových listů byly dobře známé
již v prvním tisíciletí př. Kr. Skládací vějíř byl však
pravděpodobně vynalezen v Koreji
a do Číny se dostal až v 10. století. Původně ho prý používalo služebnictvo,
protože se dal snadno odložit. Kulaté vějíře se vyráběly z papíru, občas z hedvábí, v dřívějších dobách nejčastěji z ptačího peří. Skládací vějíře pro muže a ženy se lišily v počtu záhybů: mužský vějíř míval 16, 20 nebo také 24 skladů, u žen neměl nikdy méně než 30 skladů.
Vějíř byl jeden čas také odznakem úřední hodnosti (~ úředník). Čung-li Čchiian, jeden z osmi nesmrtelných, se dá vždy poznat podle vějíře, kterým oživuje mrtvé. Mnoho božstev vlastní vějíře, jimiž mohou zahánět zlo. Díky souzvučnosti (šan - vějíř; šan - dobrý) symbolizuje vějíř pojem "dobro". Vějíř bývá častý dárek na rozloučenou, protože zahání od cestujícího vedro. Umělecky malované vějíře jsou už odpradávna specialitou velkých čínských malířů.
*
pohybová dílna
*
polední ateliéry: psaní Cestovních deníků; * výroba náramků, naušnic a náhrdelníků z přírodnin a korálků;* tkaní gobelínů; * šnůrky do vlasů; * papírové korálky.
*
odpolední ateliéry: * smaltování přívěsků; * korinobori - papírový draci z olejových papírů.
Drak
Lung
Drak je jeden z nejpolysémantičtějších čínských symbolů. Spojuje v sobě
nejrůznější mytologické a kosmologické představy. Pojem drak- lung v sobě pojí naprosto odlišné bytosti. Na rozdíl od evropské mytologie je čínský drak dobromyslné zvíře - symbol mužské plodící přírodní síly (jang). Od dob dynastie Chan (206 př. Kr.-220 po Kr.) je zároveň symbolem císaře nebo syna nebes. Je první ze ,,360 šupinatých zvířata páté zvíře čínského zvěrokruhu. Jako jedno ze čtyř zvířat světových stran je drak spojován s východem, se stranou vycházejícího slunce, zrodu, jarního deště a deště vůbec. Zde se mu říká modrozelený drak (čching-lung) a jeho protějškem je bílý tygr (paj-chu), vládce západu a smrti.
Drak je zázračné zvíře, a proto se umí zmenšit na velikost housenky bource morušového, nebo zvětšit tak, že vyplní prostor mezi nebem a zemí. Po libosti se může učinit viditelným nebo neviditelným. V den, kdy vzlétá do nebe, ho není možné vidět, protože ho zakrývají dešťové mraky. On sám letí na oblacích. Na obrazech jsou často znázorněni dva draci, kteří si v oblacích hrají s míčem nebo perlou - což způsobuje déšť.
Kosmologická zkoumání rozlišovala již brzy čtyři kategorie: za prvé nebeské draky (tchien-lung), kteří symbolizují obrozující sílu nebes, za druhédraky - duchy (šen-lung), kteří nechávají padat déšť, za třetí zemské draky (ti-lung), vládce pramenů a vodních toků, a za čtVrté strážce pokladů (fucang-lung). Navíc existovali podle lidových představ čtyři dračí králové(lung
-wang), z nichž každý střežil jedno ze čtyř moří, obklopujících zemi.
V lidové tradici hrají především "mořští draci" významnou úlohu. Král mořských draků vlastní skvostný palác plný drahocenností. Často ho pod mořem navštěvují děti štěstěny a někdy získají za ženu dračí dceru.
Drak a fénix ztělesňují mužskou a ženskou přirozenost a jsou symbolem manželů. Velmi rozšířená byla pověra, že žena může porodit jednoho či více draků. Drak se vyskytuje v mnoha místních jménech, jako "Dračí matka", "Dračí jezero" apod. Překlad jména města Kowloon (v mandarínštině, úřední čínštiněŤiou-Iung) je "Město devíti draků".
Drakům se s oblibou přiřazuje číslo devět, protože symbolizuje plodivou mužskou sílu (3 krát 3). Velmi rozšířený je žehnající výrok "i lung ťiou c', ke c' pie", "drak má devět synů, každý z nich je jiný" - je to přání týkající se dětí, které je určeno novomanželům.
Existuje nekonečně mnoho druhů draků; většinou se zobrazují s hadím tělem, mají však nohy a tlapy, jejich kůže je šupinatá, rohy jsou často podobné jelením parohům, uši spíše uším krávy.
"Dračí drápy": obřadní oděvy vyšších vrstev se odlišovaly počtem drápů zobrazeného draka. Císařské roucho smělo být zdobeno drakem s pěti drápy, roucho prince jen se čtyřmi, šaty ostatních úředníků pouze se třemi.
"Dračí slina" se říká ambře, velmi drahému parfému dováženému z Arábie. "Dračí oči" (lung-jen) jsou malé sladké plody, kterým se říká longan.
Známý je obraz císaře dynastie Tchang Tchaj-cunga ve žlutém rouchu, jak hraje šachy se svým ministrem Wej Čenem. Ten během hry usne. Je vidět, jak mu z úst vychází dech, a tento dech zabije v dálce draka - dračího krále, který se s Wej Čenem vsadil, že přestože mu to bůh poručí, nenechá spadnout déšť. Takto jsou podle románu "Zápisky o cestě na západ" (Si-jou-ťi) trestáni neposlušní draci.
Tibet a Indie
portál - chuti.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): * divadelní sál - osvětlení, hudba - cyklické procházení portálem (chuti): opakované pronášení typů chtových počitků (slanost, sladkost, hořkost, kyselost, trpkost, palčivost, ostrost...) a při průchodu portálem jsou dětem kladeny do úst pochutiny z jinou charakteristikou (na slanost dostanou rozinku...); * vyslechnutí mýtu, týkajícího se danného kulturního okruhu.
CHLAPEC, KTERÝ VYŠEL ZE SKÁLY
Král Tunjar Muthö ze Žangžungu vládl velmi dobrotivě, ale zůstal bezdětný. Jednoho dne mu přinesl jakýsi pastýř zprávu, že když pásl osly a došel s nimi až k hoře Tise, tak zaslechl, jako kdyby tam z jedné skály zněly hlasy. Král se tedy vydal na to místo, které mu pastýř popsal. a nechal skálu roztlouci. I ukázal se mu osmiletý chlapeček, jehož postavička byla spředena z duhového světla A král se toho zvláštního chlapce zeptal: "Kdo je ti otcem?"
"Můj otec se jmenuje Tong, to jest prázdnota," odpověděl chlapec. A kdo je tvou 
matkou?" ptal se dále král.
"Mou matkou je Salwa Ješe, a to je, co mi zůstane, když mi svitne po
znáni" odpovědělo dítě, a proto mé tělo hraje všemi duhovými barvami a skládá se ze světla (sal) a prázdnoty (tong). Počátek mé cesty se ztrácí
v dálce nezrozeni a ubírám se vpřed - tam, kde stále více jsi a stále méně máš."
*
dopodlední ateliéry: * batikování triček - vyvazováná batika, duha; * výroba gumových razítek s
typickými znaky - rydla.
Tvorba mandaly se řídí přísnými pravidly:
Třetí kruh je zasvěcen hněvivým božstvům, představovaným zde osmi pohřebišti symbolizujícími osm forem vědomí (pět smyslů, mysl, individuální vědomí a všeobjímající vědomí). Meditující, který projde tímto kruhem, se vzdává všech vjemů i vědomí spojeného s jevovým světem.
Čtvrtý kruh znázorňuje lotosovou korunu, symbol harmonického rozvinutí sil umožňujících osvícení a naprosté čistoty vědomí, zbaveného jakéhokoli smyslu pro ego.
Jakmile meditující projde těmito čtyřmi bariérami, ocitne se v přítomnosti vlastní mandaly, která se vznáší uprostřed čistého prostoru,
Čtyřhranná konstrukce se čtyřmi branami střeženými každá jedním drakem představuje palác, v němž sídlí božstva, zatímco uprostřed, v srdci manda1y, se objeví učedníkovo ochranné božstvo, které mu k ochraně přidělil guru při obřadu wangkur.
*
pohybová dílna
*
polední ateliéry: psaní Cestovních deníků; * výroba náramků, naušnic a náhrdelníků z přírodnin a korálků;* tkaní gobelínů; * šnůrky do vlasů; * papírové korálky.
*
odpolední ateliéry: * kachlová mozaika na dva stoly: skupinová práce, ze střepů různobarevným keramických obkladů - duvilaxový podklad, lepení, spárování; * prostírání - akrylátová malba znaků a obrazců na bambusová prostírání.
Ozařuje ji velice jasné světlo.
Soustřeď se na každou část mantry: Přejasné světlo ozařuje ÓM, které mizí. Přejasné světlo ozařuje MANI, které mizí. Přejasné světlo ozařuje PÁME, které mizí. Přejasné světlo ozařuje HÚM, které mizí. Setrvej v prázdnotě co nejdéle."
Poutník
portál - pohybu.
*
ranní rituál: divadelní sál - nasvícení, hudba, děti projdou portálem pohybu, kde jsou jim zavázány oči, do prostoru za oponou, kde jsou opatrně uloženy na zem, ze čtyřech světových stran jsou překryty tenkou polyethylenouvou fólií (ve výšce 0,5 m nad těly), kterou je jemně pohybována, děti vnímají pouze van.
V kopcích severní Barmy žila dračí princezna. Protože byla velice krásná, zamiloval se do ní Sluneční bůh. A tak sestoupil z oblohy na zem a nějaký čas spolu žili. Potom se vrátil na oblohu.
Později porodila dračí princezna tři vejce, která pečlivě
opatrovala. Když byla těsně před vylíhnutím, zavolala vránu
a řekla jí, aby zaletěla za Slunečním bohem a pověděla mu, že se brzy vylíhnou jeho tři děti. V té době byla vrána sněhobílá. Vrána doletěla za Slunečním bohem a vyřídila mu vzkaz od princezny. Sluneční bůh přinesl ze své pokladnice rubín, který měl cenu celého království, a řekl vráně: "Pověz mé milované, že se nemohu přijít na děti podívat. Dej jí ale tenhle rubín a řekni jí, ať za něj koupí království, aby mu mohly mé děti vládnout." Potom zabalil rubín do kousku plátna a podal ho vráně, která s uzlíkem v zobáku odlétla ke kopcům severní Barmy.
Cestou spatřila karavanu pěti set kupců. Kupci právě snídali a kolem hopkala hejna ptáků, kteří hltavě polykali sousta, která jim kupci házeli. Vrána měla hlad, a tak se opodál snesla na zem. Uzlík schovala do křoví a přidala se k ostatním ptákům.
Jeden z kupců ji viděl, jak schovává uzlík, a nepozorovaně se odkradl ke křoví. V uzlíku našel rubín, a tak si ho vzal a na jeho místě nechal kousek suchého kravského trusu. Když se vrána najedla, sebrala uzlík, a protože nevěděla, že jí kupec ukradl rubín, pokračovala v letu za dračí princeznou. Princezna přijala s velikou radostí vzkaz i uzlík, ale když v uzlíku objevila uschlý kravský trus, její radost se záhy změnila ve smutek. Krátce na to zemřela žalem. Když se později o tom neštěstí dozvěděl Sluneční bůh, sežehnul vráně peří jako trest za to, že přišla o rubín. A od té doby má vrána černé peří.
Vejce ležela nějakou dobu zapomenuta, kde je princezna nechala, a nevylíhla se, protože tu nebyla matka, která by se o ně starala. Když nastaly deště, spláchly vejce do Iravadi, a ta plula dolů po proudu mohutné řeky. Když doplula do Moukoutu, jedno vejce narazilo na skalisko, rozbilo se a ze skořápky se vysypalo nesčíslně rubínů. Proto se v Moukoutu hojně vyskytují rubíny. Když zbývající dvě vejce doplula do Střední Barmy, jedno z nich narazilo na skálu a z rozbité skořápky vyskočil tygr. Poslední vejce doplulo do Dolní Barmy, kde narazilo na skalisko a vylezl z něj krokodýl. Takže dnešní tygři a krokodýli jsou potomci tygra a krokodýla, kteří byli dětmi dračí princezny
a Slunečního boha.
*
dopolední ateliéry: * dokončování trik - štětcová kresba textilní barvou - znaky a obrazce; * desky na Cestovní deníky: lepení vystřihovaných tvarů z elejových (benzínových) papírů; * mandala světa - skupinová kresba suchým pastelem na velkoformátový papír.
Tvorba mandaly se řídí přísnými pravidly:
První, nejvnějšnější, kruh představuje plameny pěti různých barev. Tato ohňová bariéra má zabránit v přístupu nezasvěcencům, ale také má spálit všechnu nečistotu, tzn. všechny mentální výtvory toho, kdo postupuje do středu mandaly.
*
nácvik zítřejší vernisáže; *pouť za osvobození Bílé paní - Perchty z Rožmberka: cesta na Jindřichohradecký zámek, kde účastníci výtvarné dílny obdrželi glejt s tímto textem:
Slovutným účastníkům dielny výtvarnej s hopkáním všelikým.
Již po staletí činila jsemť já toto, čehož i vy, zdatní poutníci časoprostorem.
I já opájela jsem se diely uměleckými všelikých kontinentů,
však nejsouc samo schopna díla tato tvořiti, touhu svou jsem neovládla a několik vzácných artefaktů jsemť zcizila. I krutě byla jsem ztrestána.
Po staletí jest mi na zámku jindřichohradeckém vařiti kaše, což zpočátku význam svůj mělo, neb chudé sytila. Nyní však, v dobách hojnosti, kdy krmí prostou všici pohrdají, toliko strázní mi jestiť. Pokud by vám se zdařilo předměty mnou zcezené na zámku nalézt a posléze za soumraku obřadem do zemí jich původu je navrátiti, pak duch můj znovu bude svoboden a marného kaše vaření zproštěn! Však pozor: přenésti mohou je pouze odborníci k tomu cvičení!
Díky Vám mé převeliké patří.
Paní Perchta z Rožmberku
Již samotný text v podstatě osvětluje princip této řetězové prohlídky. Artefakty, které byly
vytvořeny v průběhu výtvarné dílny, byly umístěny mezi běžné zámecké a muzejní exponáty, postupnou prohlídkou gotického okruhu s výkladem byly postupně nalézány. Vzhledem k tomu, že během výtvarné dílny byly reaktualizovány kulturní oblasti a epochy jednotlivých světadílů, byl stanoven zástupce každého kontinentu, aby nalezené artefakty z té které civilizace nakonec "slavnostně" přenesl do Domu dětí.
*
večerní slavnostní rituálu byly artefaty navráceny "časoprostorem" zpátky tam, odkud byly Bílou paní zcizeny, tím byla paní Perchta zbavena svého prokletí. Samotný rituál zahrnoval snesení artefaktů nalezených na zámku na magické místo - velkou mandalu, kterou společně vytvořil celý kolektiv z přírodnin a barevného písku. Vyřčením společné mantry:...
Nechť mé oči vidí,
Nechť tvé uši slyší,
Nechť cesta je vůní a chutí protkána.
Nechť naše srdce bijí…hmatatelně....
barevnými reflektory. Atmosféra byla velice působivá a vykazovala prvky dramototerapie, artefiletiky a výtvarné animace; spaní v prostorách Domu dětí a mládeže.Poutník II.
* 10.00 - zahájení vernisáže v sále Domu dětí a mládeže pro rodiče a přátele. Dramatická prezentace vytvořených artefaktů, oděvů, užitého umění inspirovaného výše zmíněnými kulturními okruhu - Ameriky, Afriky, Číny a Tibetu, zahájení, přípitek.
Obrazová příloha: fotodokumentace z dílny
fotodesign (fotokoláže): Michaela Mach
Literatura:
ARRIENOVÁ, A. Archetypy šamanské tradice. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-476-1
BARETT,D.B. Runy. Praha: Ikar, 1998. ISBN 80-7202-335-7
BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha: TRITON, 2003. ISBN 80-7254-321-0
CALLOVÁ Mc, H. Mezopotámské mýty. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998.ISBN 80-7106-224-3
CAMPBELL, J. Mýty. Praha: Pragma, 1998. ISBN 80-7205-491-0
COTTERELL, A. Die Welt der Mythen und Legenden. München: Droemerschen Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf, 1990. 286/09652 9
CUNNINGHAM, S., HARRINGTON, D. Výroba magických předmětů. Olomouc: Fontána,2003. ISBN 80-7336-123-X
DREW, D. Ztracené kroniky mayských králů. Praha: BB art, 2001. ISBN 80-7257-427-2
DUMÉZIL, G. Mýtus a epos I. Praha: OIKOYMENH, 2001. ISBN 80-7298-034-3
EBERHARD, W. Lexikon čínských symbolů. Praha: Volvo Globator, 2001. 292 s.ISBN 80-7207-401-6
GARBINI, G. Umění světa. Starověké kultury předního východu. Praha: Artia, 1971. 37-020-71 O9
GRUBE, E. J. Umění světa. Islámské umění. Praha: Artia, 1973. 37-007-73 09
GRUSCHKE, A. Tibetské mýty a legendy. Praha: Volvox Globátor, 2001. ISBN 80-7207-380-X
HULPACH, V. Návrat opeřeného hada. Praha: Albatros, 1974.
CHLUP, R. Pojetí duše v náboženských tradicích světa. Praha:DharmaGaia, 2007.
KA-BE-MUB-BE - CAMUS, W. Vyprávění severoamerických indiánů. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-757-4
KAŠPAR, O. Neuvadnou mé květy, neumlknou mé písně, Liberec: Dauphin, 1996. ISBN 80-86019-00-4
KAŠPAR, O. Kojot a oposun/El coyote y el Tlacuache, Praha: Garamond, 2006. ISBN 80-86955-18-4
KATZT, F. Staré americké civilizace. Praha: Odeon, 1989.
KAUFMANNOVÁ-HUBEROVÁ, G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-203-3
KRÁL, O. I-ŤING Kniha proměn. Praha: MAXIMA, 1996. ISBN 80-901333-4-7
KUSS, D. RAGACHE, G. Mýty a legendy amerického kontinentu. Bratislava: Gemini,1992. ISBN 80-85265-43-5
LEWIS, B. Dějiny blízkého východu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-191-3
MAUN TCHIN AUN. Krokodýl Dešťový mrak - Barmské legendy a mýty. Praha: Argo,2003. ISBN 80-7203-530-4
NOVOTNÝ, S. Mýty a pohádky původních obyvatel Austrálie - Příběhy z doby snů.Praha: Volvox Globator, 2000. ISBN 80-7207-352-4
RAILOVÁ, R. Posvátná indiánská znamení. Praha: Metramedia, 2000. ISBN 80-238-5882-3
REED, A. W. Mýty a legendy Tichomoří. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-638-1
SHAH, T. Křídla nad džunglí. Praha: nakladatelství Jiří Buchal - BB/art, 2004. ISBN 80-7341-187-3
SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-328-5
SPILBURY, A., BRYNE, M. Mayské orákulum. Praha: Pragma, 1992. ISBN 80-7349-026-9
VALENTA, M. Dramatoterapie. Praha: Portál, 2001, ISBN 80-7178-586-5
VESENSKIJ, V. Po stopách latinskoamerických legend. Praha: Lidové nakladatelství,1986. 26-007-86
FRANZ Von, M. L. Psychologický výklad pohádek. Praha: Portál, 1998. 182 s. ISBN 80-7178-260-2
XOKONOSCHTLETL. Příběhy a moudrosti aztéckých Indiánů. Praha: Portál, 2000.ISBN 80-7178-362-5
ZAURAK, A. Mystérium dvanácti. Praha: Rabaka, 1998. 171. s. ISBN 80-902569-0-2
ZBAVITEL, D. Bohové s lotosovýma očima - hinduistická mytologie. Praha: Vyšehrad,1986. ISBN 33-735-86
