zulejky::texty

Živelnost a Archetyp

2009-05-07T04:48:00.000-07:00

Další reaktualizační dílny probíhající v rámci výzkumu na Katedře výtvarné výchovy (PdF MU v Brně) probíhali v roce 2003. Výtvarné dílny byly koncipovány jako rozšiřující forma (tématické řady) předmětu Výtvarné vyjadřovací prostředky - kresba. Je patrná pozoruhodná shoda ve výtvarném symbolistním a abstraktním vyjádřením esence jednotlivých živlů a jejich projekce vyjádřená v archetypových dvojicích. Duální povaha veškerenstva může být označena jako evoluční dynamický aspekt. „Jak nahoře, tak dole“. Na základě výtvarných reflexí studentů a studentek vzniklo následující schéma.

Voda a její kvality byla vyjádřena také jako déšť, melancholie, smutek, lenost.
Vzduch a jeho kvality se projevily v analogii cesty, moudrosti, sen, vzlet.
Oheň a jeho kvality byl postižen obrazy závist, nenávist, spor (konflikt), záře.
Země a její kvality se odrazily v metaforách zrození, život, krajina, cesty (cesty se objevily také u archetypu/živlu vzduchu, tím byl zřejmě myšleny cesty duševní a cesty tělesné, které nakonec vedou v sepjetí obou intencí)

ŠEPOT RUN

2009-05-07T01:09:00.000-07:00

článek pro nezávislou revue pro duchovní kulturu Proměny/květen 2009

Runa je ve staré angličtině a příbuzných jazycích slovo, které znamená záhadu, tajemství. Původní význam se dochoval až dodnes a znamená šeptání - round nebo rown. Tento prastarý výklad samotného slova RUNA je velmi podstatný pro správné porozumění celému systému znaků. Tak, jak věděl nejen celý antický starověk, který byl mimo jiné vrcholem ledovce dávné moudrosti, znali tuto moudrost civilizace předcházející. Ono šeptání by mohlo být náznakem, pouhým vánkem, mohutného duchovního hnutí, které se vším skrývá a dává vniknout, rozvíjet se, ale i zaniknout veškerému vezdejšímu dění. Dech Boží…ale zpět k samotným runám. Runy se ryly do dřeva, kosti, kovu, kamene a to ve více či méně ustálených formách – jako runové systémy znaků neboli futhorky nebo futharky. Přesto jako u každého písma prošla v průběhu staletí původní podoba nejrůznějšími změnami. Podobně jako názvy ostatních abeced, jsou vytvořeny z několika prvních písmen (latinské abeceda nebo řecká alfabeta atd.) Runový znakový systém je tedy nazván podle zvukových podob prvních písmen F U, Th, A, R, K (v pozdějších podobách F, U Th, O, R, K). Až mnohem později se prastaré písmo severských národů stalo písmem magie. Runy se čtou z ruky, nosí a nosily se nejen jako magické amulety a talismany. Dá se podle nich věštit i budoucnost. Malují se, vyrývají, píší - na kameny, papír, ale i sebe, dům, dveře, dopis, magické pomůcky - meč, hůlku, nebo na magický šat, zvonek, kalich… Jsou také vynikajícím prostředkem k získání magických kosmických sil pomocí meditace spojené s intonací jednotlivých run, jak to známe u východních kulturních a náboženských systémů (Om aj.). Co lze uvést na několika následujících příkladech jejich přednesu. Meditace, prostřednictvím následujícího vibračního hlasového cvičení, je výtečnou duševní přípravou před samotným věšteckým výkladem run.
F, Fa - Runa, kterou začínalo německé slovo Fa-tor - otec (německy Vater [fater]). Znamení plození, duchovní i hmotné. Je runou ohně. Ohněm zplozenou tvůrčí magickou silou, věčným Otcovým návratem, čistou láskou, která neustále hoří. Intonujeme ff-a-a.
U, Ur - Ur je stará germánská předpona vyjadřující původ, počátek. Odpovídá české předponě pra/. V germánské mytologii je sudička Ur-dh personifikovaná minulost. U kořenů kosmického stromu Yggdrassilu vytéká pramen Urd, prvotní zdroj života. Runa Ur je runou prvotního ohně, prvotního plození, prvotního zrození, prvotního ducha, světla stavu prvotního vznikání, bytí zanikání atd. Prapůvodem všech věcí ve vesmíru i na zemi je Ur. Intonace u-u-r-r.
Th, Thor - Runa hromu, znějícího Slunce. Runa osudu života. Nordický Thor, staroněmecký Donar (Don-Ar = znějící Slunce), zobrazovaný s kladivem, byl bohem bouře, blesku a hromu, odtud německy Donner, hrom. Ale od stejného kořene je německé Dorn, trn, osten. Znamená tedy také osten osudu, osten života, ale také osten smrti, jenž vede ke znovuzrození. Není života bez smrti, není smrti bez života. Jiná etymologie původního výrazu Thor je německy Tor, brána. Intonujeme d-a-a.
O, Os - Tuto runu nacházíme v německém slově Osten - východ a Ostern - Velikonoce. Germánská bohyně Ostara byla bohyní jara, totéž co slovanská Vesna. Os runa je runou duchovního i tělesného plození, duchovní řeči, moci. Duchovním plozením přemáhá člověk všechno násilí. Je lůnem, připraveným k početí. Plod ducha a lásky se stává skutečností. Intonujeme o-o-o.
R,Rit - Je to runa spravedlnosti a poctivosti kosmického rytmu. Je obsažena v německých slovech Recht - právo, Rat - rada, Rad (latinsky rota) - kolo, symbol svatého nezranitelného práva. Patří sem také slova: rytíř, řeka, Ararita, zákon a německá slovesa: raunen - šeptat, rasen - zuřit, rollen - rachotit, reiben - třít, dřít, rauschen – šumět, hučet. Intonace r-r-r.
K, Ka - Je to runa příčiny a následku, vyrovnávající spravedlnost. Hláska, k’ ukazuje na duševní a tělesné schopnosti, kralování, umění (německy Können, König, Kunst). Sem patří také staroněmecké kano (novoněmecky Kahn), člun – ženský symbol. Intonace k-a.
H, Hagal - Původní význam slova Hagal, novoněmecky Hagel, byl asi hradiště, kořen hag, znamená místo ohrazené živým plotem. Hagal je runou světa, kolem jejího středu se otáčí celý tělesný i duševní svět. Je runou harmonie se všehomírem, runou posvátné sedmičky - smyslů, tónů, barev, harmonie vůbec, věčné moudrosti a zákonitosti v božském, všeobjímajícím Já. Je klíčem ke všem runám, ke svatému, velikému Kosmu. Intonace h-a.
N, Not - Jinak také Naut či Nit runa. Jak už název napovídá, je runou nouze (= Not) a smrti, runou sudby. Je osudovou nutností, která pomáhá snášet zkoušky nouze, jíž jsme sami původci. Nouze působí obrat k vyšší duchovní astrální pláni, jakož i znovuzrození. Jejím zvládnutím člověk roste nad nouzi a smrt. Intonace n-n-n.
I, Is - Starogermánské Is znamená současné německé Ich – já. Je tedy runou vědomého Já, runou sebeovládání, bílé magie. Odpovídá jedničce, jednotce, veliké Jednotě. Jednička je nejdokonalejší z čísel, představuje tedy vědomého božského člověka. Is runa je devátou runou v pořadí a ukazuje na magickou devítku završení, na opravdového, energického, vědomého vůdce a mága. Jejím symbolem je světová osa, sloup Irmin, Irminsul. Intonace je i-i-i.
A, Ar - Germánské Ar je německé Aar (Adler) – Orel, vlastně Sonnenaar - zlatý orel. Proto je runou Slunce, duchovního Slunce, ohně. Je však také runou lékařství a léčitelství. Myslíme - medituje na očištění od astrálních a mentálních usazenin, očištění a zbavení se veškerých nemocí a nečistot. Intonujeme a-a-a.
S, Sig - Germánské Sig je německy Sieg - vítězství, je to tedy runa vítězství, vítězství světla, sluneční síly, zapalujícího blesku. Je runou bojovníka a vítěze, propůjčuje vítězství. Kromě kořene Sieg - sem patří i slova Sieb - síto, Siebner – sedmička (hlava obce), Sippa, got sibja – pokrevní příbuzenstvo. Intonace s-s-i-g.
T, Tyr - Je runou štěstí, duchovního vítězství, znovuzrození, plození, ale také zničení a věčné přeměny. Znamená také skrývání. Je kořenem slova ‚tři‘, proto v ní působí také trojice Vznikání - Bytí - Zanikání. Následuje nový vznik, proto točení, snaha jít vzhůru. Jí náleží trojitá síla, spirálovité proudění, kosmický rytmus. Její podoba je hrotem šípu a kopí. Intonace je t-y-r.
B, Bar - Je v ní skryto několik významů, ale původní je zachován v německé příponě ‘bar‘ = přinášející, nesoucí. Například fruchtbar = plodný. Zachoval se také v německém gebären – rodit, geburt - narození, ale také Bahre - nosítka, máry. Přídavné jméno bar znamená odkrytý, obnažený.
Offenbarung, zjevení, je možné vyložit oběma uvedenými významy. Patří sem i německé Bor, studnice, léčivý pramen. A konečně v názvu keltského pěvce bard jsou vlastně ukryty všechny předchozí významy. Bar runa je tedy runou plození, zrození, skrývání a skrytosti. Bar-bar-bar znamená třikrát znovu-zrozený. Bar runa nám zjevuje zrození z,praskrytosti‘. Intonace je b-a-r.
L, Laf - Také lagu, laun runa, lagu – moře, laug - louh). Sem spadá mnoho německých slov tohoto kořene, jako Labe – občerstvení, Laub – listí, Lache – louže, Loch – otvor, díra, ale také Leben - život, Leber - játra, Liebe - láska, Luft – vzduch, Lohe - plápol. Znamená tedy život, životodárné světlo. Zákon, hluboký pohled do života. Laf runa je proto runou zasvěcení do vyššího života, runou zasvěcovací, ale také runou zkušeností a zkoušek. Patří sem jméno sudičky Budoucnosti Kala – tajemství, zahalení ale i překroucení. Intonace l-a-f .
M, Man - (něm. Mann = muž) Jméno ukazuje na samého Manna, syna germánského boha Tuista, který Manna zplodil sám ze sebe. Tato runa nás svým šepotem v nitru napomíná, abychom si uvědomili svou vlastní jiskru. Je runou dechu pravdy, moci a pozitivní síly muže, runou ducha, duše, těla probuzení, vlády, zániku duchovního zmrtvýchvstání, což ukazují i její tři, vzhůru směřující ramena. Je oním tajemným Amen, omen, om, které znamená božího člověka, a tím také osvícení. Intonace je m-a-n-n.
Y, Yr – Znamená německy Irr, Irrtum – blud, omyl. Rovněž sem patří Iris, bohyně duhy - duha, tedy přelud. Tato runa znamená omyl, bloudění, zmatek, šílenství, obrácení, popírání, zničení, převrat, pokušení, poblouznění v lásce. Je to pobloudilý člověk, stojící na hlavě. Je runou zbloudilé lásky, bolesti a rozkoše, radosti a žalu, smíchu a pláče. Intonace je i-r-r.
E, Eh – Je runou německého slova Ehe = manželství, související se staroněmeckým Ewe - zákon (přídavné jméno ewig = věčný). Je symbolem přirozené zákonitosti vztahů mezi mužem a ženou, dvěma, já‘, dvěma životy, které se spojily čistou láskou a splynuly v manželství a duševním i tělesným vzájemným přepólováním dosahují vyššího života. Eh runa je runou lásky. Intonace je e-e-e.
G, Gibor - Najdeme ji v německých slovech Gott (= bůh), Gabe (= dar), Gebor/Gibor (= dárce) a také ve známém řeckém geos – země. Je to runa hákového kříže, svastiky, ohně lásky, stálého plození a znovuzrozování. Giboraltar je oltář OTCE - Dárce Všehomíru. V této runě je obsažen kříž. Je tedy i runou ukřižování, sloučení dvou, Já‘, dvou sil, je runou vysoké runové moudrosti, harmonického chvění ve vesmíru, splynutí s Otcem, obrácení v sebe sama. Gibor – věčný v lidském srdci. Gibur - Arahari znamená: Člověče buď jedno s Bohem, nebo: Dej nám svou prasílu, duše Slunce Arahari. Intonace ga-go-gi-gu.
Přednes samotné runy, její energetické kvality, by mohl být přirovnán s tajemstvím skrytých pravých jmen, které se ve všech mytologiích i v projevech lidové slovesné tvořivosti vyskytují – od elfů, mágů a čarodějů, po zednáře a alchymisty. Toto velké tajemství má úzkou souvislost také se specifickým tělesným cvičením – zaujímání runových pozic. Každá runa představuje svým tvarem jeden z kanálů kosmické energie. Tím, že své tělo jako jistý druh média rekonfigurujeme do vodivé formy, vytvoříme cestu, řečiště, kanál nebo most pro přivedení jiného druhu energie. Znovu se napojíme z pramene vesmírné energie, uhasíme žízeň, kterou nedokážeme běžným všedním způsobem života nikdy zažehnat. Obnovíme svůj energetický potenciál. Přitom jednoduchost těchto tvarů nám umožňuje s nimi dobře pracovat. Techniky runových póz velmi dobře popisuje ve své knize Reinhard Florek (Kniha o runách: jak získat poznání a životní sílu z tajemných slov a znaků. Praha: EB, 2004). V principu jde o to, že celým tělem znázorníme tvar určité runy, doslova se onou runou staneme.
Jako příklad uvádím pózování runy Man (Mannaz), přičemž východiskem k provedení runy Man je runa Is (Isa). Vytvoříme ji tak, že se obličejem obrátíme k severu nebo východu a postavíme se do stoje spatného. Stojíme zpříma, v kříži lehce prohnutí, bradu zlehka přitáhneme, ruce připaženy, paty k sobě, špičky od sebe. Samotné provádění pozice je nenásilné. Poté třikrát zhluboka vdechneme. Cvičení této pozice zprostředkovává člověku duševní očistu a otevření k přijetí božských sil (božských runových proudů). Poté upažíme stranou nahoru, tak, že svým tělem vytvoříme podobu runy Man. Semknuté dlaně jsou obráceny nahoru. Za hlubokého dýchání si začneme zpívat m-m-m. Tón nasadíme potichu a zhluboka, pak tón zesilujeme až do nejvyšší tóniny a opět pomalu klesáme až k nejhlubšímu tónu. Doporučená délka cvičení za hlubokého dýchání je půl hodiny. Pokud pociťujeme silové vypětí v pažích příliš silně, odpočineme si zpětným zaujetím runové pozice Is. Cvičení je jistou kontemplací (soustředěnou meditací, kdy své tělo na éterných úrovních transformujeme v představovaný objekt, v našem případě runový znak) a přijímáním jemných magických sil. Při cvičení Man runy je možné použít i intonační formule: ma -- me -- mi -- mo – mu nebo také am -- em -- im -- om – um. Důležité je neopomenout ke konci cvičení odvést ze svého těla příliš silný příliv energií, které nám mohou být nepříjemné, a to tak, že v pozici Man runy zazpíváme m v nejvyšší tónině a pak klesáme až k nejnižšímu tónu. Přitom se koncentrujeme na myšlenku, že všechny vlny škodící duchu, duši i tělu se spojují s tónem kmitajícím v těle, procházejí tělem a při nejhlubším tónu odcházejí chodidly do země. Takto provedené cvičení může být také vhodnou přípravou před započetím výkladu runových karet či jiných výkladových systémů. (Florek, 2004)

Věštecká interpretace run
Runové karty obsahují 24 karet stejně jako je písmen Futharku . Toto orákulum používáme tak, že si vytáhneme jednu nebo více karet a pak pracujeme s jejich energií, buď meditací, nebo čtením a cvičením výkladu. Ke každé kartě je již zanesena možnost výkladu. Toto orákulum Vám bude užitečné, jen pokud se pokusíte rezonovat s energií, zakódovanou v jednotlivých znacích. Při čtení či výkladu je nezbytná meditační atmosféra, oproštění mysli od všedních problémů a to přesto, že radu, kterou se snažíme nazřít prostřednictvím karty, můžeme zacílit praktickým způsobem. Oddělení posvátného a profánního jen umělá hráz, vyvolaný dualitou vtělení ve hmotě, tedy i členění našeho mozku na intuitivní a pragmatickou polovinu. Přesto právě naladění našeho vědomí na jinou, změněnou, hladinu vědomí, nám umožní nazřít náš problém z jiné perspektivy. K tomuto přeladění mnohdy stačí uvolnění, chvilka ticha, zapálení svíčky či jiné narušení našich kognitivních stereotypů, prostě řečeno – oslavení podstaty života drobným rituálem. Čistý stůl ozdobený květinou, oblíbená barva hořící svíčky, vůně kadidla nebo jiné přírodní esence. Tyto přípravy není radno podceňovat, pomáhají nám naplnit náš životní prostor čerstvou energií. Je přece nad slunce jasné, že s jakým očekáváním, potažmo energií, kterou vyšleme spolu se svým dotazem do prostoru nestvořena, alternativní reality, zkrátka tam, kde vše je jasné a zřejmé, odpověď s tou samou energií si přitáhneme do své blízkosti, do našeho života. Po vytvoření vnějšího prostředí dojde částečně i k nalezení prostředí vnitřního. Důležité je vytvořit klidný, receptivní prostor s otevřeným srdcem, v němž můžeme prožít silnou rezonanci se svým bytostným Já a s Duchem.
Při práci s runovými kartami není třeba klást otázky. Většinou sama otázka čeká v podvědomí na energii vnější situace, aby se v pravý čas dala do pohybu z hloubky naší duše na povrch – na světlo bdělého vědomí. Vaše energie vás tedy přirozeně povede ke kartám, které nejlépe ukážou moudrost okamžiku. Pokud máte nějakou konkrétní otázku, soustřeďte se na ni a v duchu ji jasně formulujte, aniž byste se přitom uzavřeli jakékoli možné odpovědi. Většinou neočekáváme odpověď typu „ano“ či „ne“, ale nastínění jakéhosi algoritmu celé situace – tedy vedení, a to i případě, že se karta odkryje v negativní pozici –„vzhůru nohami“, jejíž výklad je opačný.
Pokud jste připraveni i vnitřně, zamíchejte karty a jednu, dvě nebo tři vyberte. Potom si vyberte kartu, která s vámi nejvíce rezonuje, která vás přitahuje, a porovnejte doporučovaný výklad karty s vaší otázkou a komplexní situací. Nebojte se rady vaší intuice, která jako tenký hlásek hovoří z vašeho nitra. Pozornost věnujte slovům nebo výrazům, které ve vás rozhýbají vody vaší duše, podvědomí, vyvolají vzpomínky, city. Nejjednodušší m způsobem práce s kartami je vytáhnout po zamíchání jednu, jako například radu do nového dne. Meditujte či jen přižijte nějaký čas ve stavu otevřeného vědomí ve společnosti této karty. Vyvarujte se přílišné horlivosti, protože chtění se vztahuje k naší první pozornosti, zacílené na hmotné nebo jinak řečeno „zvnějšnělé“ formy energie. Pravý význam karty by vám mohl zůstat utajen. Jistě není tajemstvím, že v mnoha kulturních mytologických systémech volbu karet, následné vedení a získávání vize je úlohou určité formy Elementálů neboli přírodních bytostí nebo také Ducha či Anděla, jako je to mu v případě Crowleyho tarotu. Důležitá je také trpělivost, protože vězte, že poučení, které vám mají runové karty přinést, může být odryto až později, během snu, náhlého vzhledu, vize, obrazu či pocitu.
Výkladové systémy, týkající se konkrétně práce s kartami, nabízejí mnoho možností. Obecně lze začít tím, že karty zamícháme a polovinu karet obrátíme dolní části vzhůru a baliček znovu dobře promícháme – při tom myslíme na naši otázku. Při zdánlivě jednoduché manipulace se mohou objevit skutečně závažná sdělení, které k nám přinese jakoby náhoda. Jsou to karty s vlastním životem, tedy ty, co vypadnou s balíčku nebo se přichytí k jiné kartě. Těmto kartám je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Dále můžeme rozložit karty vedle sebe a vytahovat ty, které na nás jakoby promlouvají nebo můžeme pracovat tak, že podržíme balíček v levé ruce, sejmeme dvakrát směrem doleva a vytvoříme tři hromádky. Potom balíček znovu posbíráme zprava doleva, takže bude nahoře hromádka, která byla před tím vespod. Pak vykládáme kartu, která je vždy navrchu.
Brigitin kříž: karty jsou vyloženy ve tvaru starého keltského kříže sv. Brigity, určeného k festivalu Imbole. Tento festival se odehrával 1. Února, přičemž se kříž ze slámy nebo rákosu věšel ke krbu, aby přinesl štěstí domovu. Karty jsou rozdány lícem dolů. Přičemž s každou další kartou získáváme jasnější vhled, který umožňuje najít střed/srdce problému či situace.
Pentagram: starý symbol síly, ochrany, léčení a celistvosti. Například druidská nauka ho používá k označení člověka, coby pátého elementu - karty, přičemž předcházející čtyři karty jsou označením základních elementů vody (oheň/intuice, voda/emoce, vzduch/myšlení, země/tělo, hmat, pátý element - člověk/duch).
První pozice: Vnitřní plamen: odhaluje intuici v našem životě, jak si stojí a jak ji dále rozvíjet.
Druhá pozice: Vnitřní pramen: odhaluje naši citovost, ukazuje jak emoce rozvíjet správný směrem.
Třetí pozice: Meč: hovoří o pozice rozumu v tvém životě, odhaluje slabá místa intelektu a vnější vměšování, radí, jak ho co nejlépe užívat.
Čtvrtá pozice: Kámen: hovoří o hmotě - těle, smyslech, zdraví, materiálním zázemí.
Pátá pozice: Duch: doplňuje, integruje a harmonizuje předcházející pozice-elementy v jediný, oživuje náš střed dary, radami, správnými vnuknutími.

Airmidin plášť: Podle legendy byl léčitel Miach, zavražděný svým žárlivým otcem Diacechtem, bohem léčitelství, uložen do země, následující jaro na jeho hrobě vyrostli 365 bylin ve tvaru těla. Miahova sestra Airmid pochopila, že se jedná o léky na stejný počet nemocí lidského těla, byliny posbírala do svého pláště, aby mohla tuto moudrost uchovat, ale Diacecht tyto rostliny rozfoukal do čtyř světových stran. Od té doby se snažila nejen Airmid, ale i všichni další bylináři a duchovně hledající lidé znovu objevit léčivou sílu bylin, a další tajemné vědomosti o skrytých duchovních silách přírody.
Pozice první karty: Místo základů: u nohou, vypovídá o základech, kořenech života nebo situace, na kterou hledáme odpověď.
Pozice druhé karty: Místo tvoření: na genitáliích, odhaluje tvořivou sílu, která právě teď působí v tvém životě.
Pozice třetí karty: Místo srdce: na srdci, odpovídá o emocích, které se v současné době odehrávají v tvém nitru.
Pozice čtvrté karty: Místo vize: na čele, ukazuje vize a cíle, podílející se na přítomné situaci.
Po výkladu karet na těch čtyřech pozicích, týkajících se současnosti, žádáme o vhled či nápovědu prostřednictvím tažení dalších dvou karet – otázka zní: jak učinit posuny ve vnějším/hmotném a vnitřním/duševním. Tyto dvě karty se umísťují po obou stranách středové osy.
Pozice páté karty: Místo práce na vnitřní úrovni: na levé paži, radí jaké změny učinit v oblasti myšlení a citů, aby ses posunul dále na své cestě.
Pozice šesté karty: Místo práce na vnější úrovni: na pravé paži, radí jako kroky učinit k posunu ve hmotném světě.
Kotlík bohyně Ceridwen: Velká mateřská bohyně Ceridwen vaří ve svém kotli nápoj moudrosti, božského nadání a básnictví, může se zjevovat v podobách staré či mladé ženy. Obecně je všem těmto kouzelným kotlům společné, že ve spojení s živly - ohněm a vodou - napomáhají životním a život udržujícím procesům. Připomínají léčivý pramen Diacechta (Diana Céchta), prakotel, jímž je klín mateřské bohyně, z něhož život vychází.
Pozice první: Mořská pěna: ukazuje souvislosti nebo příležitosti, kterou jsou na dosah ruky.
Pozice druhá: Sporýš: odhaluje kde je energie ve vztahu k situaci zablokována.
Pozice třetí: Jeřabina: radí, jak docílit pocitu bezpečí v dané situaci.
Pozice čtvrtá: Orsej jarní: naznačuje cestu, kudy k nám přijde radost.
Pozice pátá: Byliny: přivádí k možnosti transformace danou situací.
Existuje opravdu velmi mnoho způsobů, jak s runovými znaky pracovat. Artefakty, nesoucími tyto znaky, podléhají divinačním metodám výkladu run. Mezi ty nezákladnější způsoby patří:
Odinova runa: Vlož runy do plátěného pytlíku a promíchej. Sáhni dovnitř a vytáhni jednu z nich. Dávej pozor, abys kartu s runou nepřevracel jinak, než byla tažena. Runa odhaluje tvoji nynější situaci, nebo je základní odpovědí na tvůj dotaz.
Tři rozprostřené runy: Vlož runy do pytlíku. Vytáhni z něj tři runy a polož je do řady před sebe. Postupuj zleva doprava. První runa: tvá přítomnost. Druhá runa: Výzva, stojící před tebou Třetí runa: nejlepší možný výsledek.
Runový kříž: Vlož runy do pytlíku. Vytáhni šest run a umísti je v tomto sledu: První runa je uprostřed a je oblastí tvé práce. Prezentuje přítomnost. Druhá runa je po pravé straně od první. Reprezentuje minulost. Třetí runa je nalevo od první. Reprezentuje budoucnost. Čtvrtá runa je dole pod první. Tato runa odhaluje základ celé situace. Pátá runa je nahoře nad první. Tato runa znamená výzvu, stojící před tebou. Šestá runa je nahoře nad pátou. Znamenává nejlepší možný výsledek.
Tři odhalené životy: Tato divinace je nejdůležitější pro odhalení smyslu inkarnací. Užívá se pěti tažených run v následujícím pořadí. První runa je na pravé straně. Vyjadřuje podmínky tvého zrození a dětství. Druhá runa je nalevo od první. Reprezentuje přítomnost. Třetí runa je nalevo od druhé. Je tvou budoucností v tomto životě. Čtvrtá runa se umístí pod druhou runu. Zaznamenává minulé vtělení. Pátá jde nad druhou runu. Je tvou budoucí inkarnací. Ze vzájemného postavení run vyplývá, co musíš získat z každé inkarnace.
Způsobů, jak rozumět skrytým sdělením runy, je mnoho. Smysl tohoto porozumění upívá kdesi za hranicemi časoprostorového kontinua, proto není v možnostech tohoto krátkého článku ‚otevřít obzory‘ někam, kam je zpočátku těžké hledět třeba i krátký okamžik. Nechť je vám tedy alespoň toto skromné minimum k užitku. Samotné porozumění je jen na nás, prohlubuje se každou kartou, kterou otočíme v dlani s pohledem upřeným do dálky, do hloubi vesmíru i našeho nitra. Neboť vezme, že co je nahoře, je i dole.

Obrazová příloha:
obálka Proměny/květen 2009 - autorkou návrhu Michaela Mach, grafický design: Gabriela Hánová
Michaela Mach, Elfí paní, suchá jehla kombinovaná s počítačovou grafikou, 2009
Michaela Mach, Paní luny, suchá jehla kombinovaná s počítačovou grafikou, 2009

Literatura:
DUANE, C. Runy. Praha: Volvox globator, 1998.
ENOKSEN, L. M. Runy: dějiny, dešifrace, výklad. Praha: BB/art, 2003.
FLOREK, R. Kniha o runách: jak získat poznání a životní sílu z tajemných slov a znaků. Praha: Eva Babická, 2004.
MOUNTFORT, P. R. Nordické runy: pochopení, používání a interpretace starověkého vikingského věšteckého systému. Tenno, 2005
SAINT-GERMAIN, J. Vykládáme z ruky podle run : hledejte runy na své dlani! Praha: Železný, 2002.

Most jménem Symbolon aneb Sférou hry, imaginace, symbolu v rituálu

2009-05-07T01:01:00.000-07:00

příspěvek do sborníku Kolokvia doktorského studia
oboru VÝTVARNÁ VÝCHOVA
pod záštitou České sekce INSEA
s názvem: „Mezi viděním a věděním“
se konná na Katedře výtvarné kultury
PF UJEP v Ústí nad Labem
9. 9. 2009.

abstrakt A: Imaginace, hra a symbol v rituálu a uměleckých formách (také mýtu) vykazují shodný zdroj, který lze spatřovat v typicky lidské antropologické konstantě. Tento teoreticky pojatý příspěvek si klade za cíl na tuto shodu poukázat formou fenomenologicko-hermeneutického přístupu.
klíčová slova A: imaginace, hra, tvořivost, symbol, antropologická konstanta, filozofie, fenomenologicko-hermeneutická metoda
abstrakt B: Imagination, play and ritual, and symbol in art forms (the myth) show the same source, which can be seen in typical human anthropological constant. This theory, conceived contribution seeks to highlight this compliance form phenomenologically-hermeneutic access.
klíčová slova B: imagination, play, creativity, symbol, anthropological constant, philosophy, phenomenological-hermeneutic method

Působení uměleckých forem, mýtu a symbolů spočívá v tom, že spojují (sym-ballein) individuální lidský život s obecným lidským osudem. Také hra se stává kosmickým symbolem světa a zároveň prostředkem, který definuje postavení člověka v univerzu. Všechny tyto fenomény jsou projevem lidské existence, jsou tedy stejně původní, jako je smrtelnost, práce, boj, láska. Pro symbol jsou významné dva momenty: „zlomkovitost“ i „doplnění“. SYMBOLON pochází ze SYMBOLLEIN, „skládat dohromady“. V prohlubování věci směrem ke světu se věc stává symbolem – nepojmenovatelná moc vesmíru se zjevuje prostřed křehkých věcí. Ve hře se cítíme být mnohem blíže tomu, co je podstatné a vlastní. Kultovní hra (přítomná při svátcích) je velkým rituálním gestem, jež zpřítomňuje smysl života. „Podle Gadamera má být v souladu se svým původem symbol oživen vždy tím, že je zasazen do našeho života jako ‚chybějící úlomek‘ doplňující neúplnost našeho života.“ (Babyrádová, 2004)
Annick de Souzenelle ve své knize Symbolismus lidského těla (1994) uvádí: „Symbol je tím, co oba tyto světy spojuje (řec. symballein znamená spojovat); skutečné zasvěcení znamená „uvedení na cestu, která spojuje svět jevů se světem archetypů. Oddělovat tyto dva původně jednotné světy je proto přímo ďábelským počínáním, neboť diabolein (odtud lat. diabolicus) znamená řecky rozdělovat. Jestliže „člověk zdola“ – Adam ztratí spojení s „člověkem shora“ – Elohim, zbloudí (což je původní význam hříchu) a jak on sám, tak i celý jeho svět pozbývá bytnosti a stává se pouhou iluzí“. Dalo by se říci, že novým (dle Starého, 1999) – čtvrtým kulturním paradigmatem je okruh východní filosofie, která světu jevů nepřikládá již žádný reálný význam a považuje jej za iluzorní svět, jejž se duchovně vyspělý člověk snaží pomocí různých důmyslných metod opustit směrem k vyšším, tj. skutečnějším sférám bytí. Není náhodou, že nejznámější představitel fenomenologie hry - Eugen Fink ji označuje za jedinou možnost jak působit proti „kouzelné moci“. Jako tuto „kouzelnou moc“si vysvětluji dnešní působení masmédií a reklamy, která se ráda vztahuje právě ke hře, symbolu a rituálu, aby mohla poměrně snadno a „bezbolestně“ manipulovat s lidskou bytostí, devalvovanou na pouhého konzumenta. Masmédia se svou proměnlivou tváří jsou schopna použít jakékoli masky, čímž apelují na sféru imaginace, potažmo tím v podvědomí iniciují sklon ke kultovní hře a rituálu. Fink, který se vrací k presokratovské filozofii, k mýtu, rituálu, tragédii a původní zkušenosti posvátného a vychází z principů fenomenologie, se ptá, zda konstituuje maska kultovní hru tím, že vyjadřuje nějakou kolektivní představu démona a upozorňuje na to, že rituální jednání je spodobou, zpřítomněním, je souvztažností celku a části a to díky kultovní hře ve vizionářské symbolice divadla. Formování je důsledkem právě tvořivého a herního. Anebo – je to tak, že celek světa je vyložen metaforou hry? Jisté je, že jazyk kultu se uskutečňuje pomocí znaků a gest, rituálními jednáními, která jsou nadána bezprostředností, uchvacující symboličností. A neprojevuje se překonaný kult právě v nenápadnosti hry? Jisté je pouze to, že ubránit se manipulaci zasahující nás na úrovni nevědomé, je možné jen díky aktivnímu spolupodílení se na procesu tvoření samotného světa. Lidská existence, která je jako konečná, má vztah k bytí, které se domáhá aktivního tvůrčího uchopení a to prostřednictvím myšlenky, obrazu či symbolu. „Tvořit krásno v podobě uměleckého symbolu je specificky lidskou hodnotou a má-li být čitelné, je třeba, aby vyvěralo z výše uvedených antropologicky opodstatněných důvodů.“ (Babyrádová, 2004)
Hra a rituál se za bezpodmínečné účasti imaginace vyjevují bohatstvím forem a struktur. Porozumění těmto fenoménům totiž náleží k původnímu jasu vědomí a rozumění, ve kterém je člověk otevřen sám pro sebe, tvořivým silám vyvěrajícím z jeho nitra (centra), tak aby mohl být přímo účasten „hře světa“, která je symbolem a spodobou celkového pohybu skutečnosti světa. Při hře a rituálu člověk nezůstává v sobě, v kosmickém gestu vystupuje extaticky ze sebe a naznačuje celek světa s otevřeným horizontem, na který implicitně poukazuje. Hra a rituál jsou prolínáním bytí a zdání, jsou bytostným tvořením, za určitých okolností mohou být předzvěstí filozofie. Sféra hry, rituálu a imaginace se brání tomu, aby byla jednoduše zařazena do souvislosti skutečného světa, a to tím, že nás dočasně vyvazuje i z naší osobní historie – z dějin našich skutků, osvobozuje nás od následků svobody. V médiu neskutečnosti se „všepůsobící" celek vyjevuje uvnitř sama sebe. V médiu zdání je symbolem světa.
V kontextu s tímto bych ráda zmínila termín "mimesis", který je všeobecně užíván k popisu vztahu mezi uměním a realitou (přírodou) anebo k popisu vztahů ve vytváření umění samotného. Mimesis jako imitace přírody je chápána dvěma způsoby: imitace přírody jako fenoménu a imitace přírody v procesu tvoření. Lze navrhnout rozdíl mezi neimitativní - předplatonickou a imitativní - platonickou mimesis. Kaipr ve své studii uvádí, že podle Hermanna Kollera, mělo mimeisthai původní pythagorejský smysl představení či formy vyjádření a bylo striktně asociováno s tancem a hudbou. Později bylo pouze interpretováno Platonem jako imitace a bylo nesprávně aplikováno na poesii, malbu a filosofii. Tudíž původní význam mimesis mohl být blízko tomu, čemu Heidegger a Fink říkají "extatická hra (představení) světa", což je opakem imitace a každá diskuse o mimesis by měla zahrnovat diskusi o konceptu hry v naší kultuře. „Ale všechny tyto dichotomie mohou být nazírány jako dvě strany jedné mince: můžeme je stopovat zpět až k silové-podstatě ležící u základů Západní civilizace.“ (Kaipr, 2007) Na jedné straně je mimesis v rituálu a mýtu, jako neimitativní, nýbrž extaticky skutečný či "dionýský" pohyb Bytí, jako evokace, reaktualizace původního a na straně druhé, je mimesis platonická, jako imitativní, ale nedokonalý, vybledlý obraz Bytí. Energaia nejdříve vyvěrá z chaosu, představuje jako spontánní, volný či "přírodní" pohyb, aby se poté stala příčinou a ideální formou stvořena - řádu, nepřístupná, ale stále převoditelná jako nedokonalá kopie. Tento posun je v Západní kultuře reprezentován v přechodu od mýtu a poezie k filosofii a dále k vědě (autoritě).
K obhajobě zvoleného fenomenologicko-hermeneutického přístupu při psaní tohoto příspěvku lze dodat, že výsledkem tohoto přístupu je vždy stanovisko, který zní pravdivě pro toho, kdo měl zkušenost s daným fenoménem, a poskytuje vhled pro toho, kdo ji neměl. Fenomény vznikají na základě souvztažnosti (tj. na základě korespondence, amplifikace, analogie, podobenství, synchronicity) s intuitivně nazřeným prafenoménem (Goethe in Starý, 1999). U Junga má tento hermeneutický model vzájemného zrcadlení fenoménu a prafenoménu podobu vztahu mezi psychickým jevem a archetypem. Archetyp chápe Jung jako samostatně a spontánně působící preformující sílu („krystalickou mřížku“), která je sama o sobě nezjevná, ale manifestuje se v nejrůznějších metamorfózách jednotlivých jevů. Pochopit daný psychický jev předpokládá uvést jej do významové souvislosti s odpovídajícím archetypem, a z této souvztažnosti usuzovat na jeho vlastnosti. Poznání je tedy založeno na porovnávání významů, které má vždy dva póly: fainomenon a noumenon (Platón), fenomén a prafenomén (Goethe), psychický jev a archetyp (Jung). V jednom interview z 50. let označil nakonec Jung tento postup jako „srovnávací fenomenologii mysli“, resp. „srovnávací morfologii psychických obrazů“.
Hlavním rysem fenomenologicko-hermeneutické nauky je právě to, že je v zásadě neaplikovatelná: její existence je možná pouze živým, bezprostředním přístupem pouze ve skutečné interakci se světem. Symboly, které nejradikálnějším způsobem zajišťují vazbu člověka na archetypy, kromě náboženských symbolů ve vlastním smyslu se to týká především symbolů, jež mají podobu uměleckých obrazů. Je důležité zde připomenout, že hovoříme-li o uměleckých formách, máme vždy na mysli všechny čtyři základní druhy jsoucna: slovo, tón, tvar a obraz. Tyto všechny jsou zapojeny v reaktualizačních rituálech a tvůrčích činnostech. Ke spojování archetypového a jevového světa, a tedy k léčebnému, terapeutickému působení může proto docházet při čtení knihy, při vnímání výtvarných děl, architektonických výtvorů – a konečně při všech představeních profánního „divadla světa“. V duchovní a umělecké oblasti je nutno obraz zesílit, amplifikovat (potencovat), Navíc katarze jako analogie ve hmotném (projeveném) znamená pročištění od afektů. Rozhodující je přitom míra, v jaké umělec dokáže z obrazu učinit obraz numinózní (tj. obraz, který se co nejvíc blíží archetypu), a míra následné interpretace, to jak se interpret do tohoto výkladu myšlenkově a duševně „vkládá“. Výklad je zvláštním druhem kontemplace - mentálního uschopnění. V tomto smyslu je možné tvrdit, že každá skutečná terapie je hermeneutická, a každý fenomenologicko-hermeneutický výklad je terapeutický.
Literatura:
BABYRÁDOVÁ, H. Symbol v dětském výtvarném projevu. Brno: MU, 2004. ISBN 80-210-3360-6
FINK, E. Hra jako symbol světa. Praha: Český spisovatel, 1993. ISBN 80-202-0410-5
JUNG, C. G. Člověk a duše. Praha: Academia, 1995. 277 s. ISBN 80-200-0543-9.
JUNG. C. G. Duše moderního člověka. Brno: Atlantis, 2001. ISBN 80-7108-213-9
JUNG, C. G. Archetypy a nevědomí: 2. díl. Brno: Janeček, 1999. 437 s. ISBN 80-901898-8-1
JUNG. C. G. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi: 1. díl. Brno: Janeček, 1997. 436 s. ISBN 80-85880-14-8
KAIPR. J. Mihai Spariosu: Mimesis v současné tradici: Interdisciplinární přístup. Antropoweb. 2007. ISSN 1801-8793. In
SOUZENELLE, A. Slovo v našem nitru. Praha: Argo, 2000. 257 s. ISBN 80-7203-271-2
SOUZENELLE, A. Symbolismus lidského těla. Praha: Unitaria, 1994. 310 s. ISBN 80-901277-5-4
SPARIOSU, M. Mimesis v současné teorie: interdisciplinární přístup, roč. 1, filosofická a literární diskuse. Překlad J. Kaipr. In Benjamins, J: Philadelphia/Amsterdam, 1984.
STARÝ, R. Potíže s hlubinnou psychologií: Esejistická studie o analytické psychologii C. G. Junga. Praha: Prostor, 1990. 215 s. ISBN 80-85190-03-6.
STARÝ, R. O hermeneutice. In Filmová hermeneutika. Praha: Sagittarius, 1999. 243 s. ISBN 80-901898-8-1

Osobní mýtus * Já Stvořitel

2008-11-13T03:38:00.000-08:00

Výtvarná kontinuální dílna K2, zaměřená na reaktualizaci mýtu, probíhala v roce 2006/07 v Domě dětí a mládeže v Jindřichově Hradci

Autor projektu: Michaela Mach

Okruhy:

Můj dům, můj hrad - kým jsem a jaký prostor obývám: velkoformátová kresba pastelem

Kaligrafie – písmo, které vychází ze mě: kresba tuší na plátno dle japonské kaligrafie

Pandořina skříňka – co v ní ukrývám já: akrylátová malba na dřevěný podklad (krabici)

Dvacet tisíc mil pod mořem – jak vidím jiné světy: velkoformátová tušová a inkoustová malba kombinovaná s kresbou "zmizíkem"

Maska – má jiná tvář?: kombinovaná technika - barevné samolepící tapety na kartovnovém podkladu

Říše pohádek – koho bych navštívil: velkoformátová kresba pastelem a fixy

Runové kameny – co nám věští: kresba runových znaků (futhark) tuší na oblázky.

Cesta do pravěku - pohlednice z doby kamenné: kombinovaná technika - reliéfní zpracování sádrového podkladu a patinování akrylátem.

Barevná tanec expresivní malby – já živel: velkoformátová malba na plátno temperou a arkrylátem

Mandala – uvnitř mě: kombinovaná technika - akrylát na lepence doplněný reliéfní stříkanou balakrylovou malbou

Krajina vzduchu – svět nad námi: kresba tuší na celofánovou fólii

Galerista – Světa strůjce: závěrečná výstava vzniklých artefaktů

Tvořitel * Egyptský mýtus Stvoření

2008-11-12T10:46:00.000-08:00

Cyklus archetypálních obrazů motivovaných Egytským mýtem stvoření (viz. samostatný článek v části věnované mýtu) a potažmo i Tarotovou symbolikou, pocházející z tohoto kulturního kruhu, byl realizován v předmětu Výtvarné vyjadřovací prostředky na Katedře Výtvarné výchovy (PdF MU Brno) v roce 2004.

Zkusme poodhrnout oponu mystéria a pozorujme chvíli Boha při jeho práci a hře.

Kdysi dávno, kdy žili pouze bohové, ten náš se ve své bezvýraznosti a bezpohlavnosti začal nudit a napadlo ho, že by si mohl zahrát nějakou hru.

Ale jakou a kde ji hledat? Zkusil se rozhlédnout kolem a zjistil, že vidí stále totéž, že neexistuje žádný záchytný bod, kterým by mohl stanovit prostor, čas a sám sebe.

Neznal nekonečno, světové stany, lásku ani nenávist. Byl nic.

Nedefinovatelné nic bylo všude kolem něj, bylo uvnitř i venku.Jak se tak rozhlížel, zatočila se mu hlava a on usoudil, že na to musí jinak. Že v tomto nic nenajde návod k žádné hře, přestože jich má ve svém vědomí-podvědomí-nevědomí uloženy miliardy. Pochopil, že kdyby hledal sám, bude to trvat nekonečně dlouho. A tu byl první nápad. Chvíli nevěděl odkud začít a kde hledat. Jak se tak opravdově snažil, náhle začal vnímat cosi, co nazval soustředěním. Neustal ve své snaze poznat a jeho soustředění se stále prohlubovalo, směřovalo více a více kamsi do středu ničeho. A náhle se stalo – uviděl malou nulu krčící se uvnitř ničeho. Vnímal sám sebe.

Obr. 1

Trošku se zaradoval, ale ne příliš. Byl nulou – čímsi velmi nekonkrétním nebo lehoučce konkrétním nic. Pokračoval tedy dále, soustřeďoval se více a více.

Uviděl další velkou nulu, která byla miliardami jeho miniaturních nul a tvořila jeho podvědomí i jeho tělo. Z nitra malé nuly vycházela a zase se do ní vracela.

Obr. 2

Nyní se uviděl. Nově vytvořený, jemu viditelný kruh nazval jedničkou a spolu s jeho původní božskou nulou byl 01 ve Věčnosti. Když se na nový kruh zahleděl, zjistil, že miniaturní nuly, ze kterých se skládal, nejsou stejné. Lišily se velikostí i vyzařováním. Soustředěn dále, začal o tom přemýšlet. Po určité době přemýšlení a soustředění narazila jeho mysl na cosi a on zjistil, že se ocitl uprostřed velké nuly, ve svém novém vnímatelném nitru.

Obr. 3

To k němu promluvilo: „Těžko se mi tě oslovuje, protože prozatím nejsi ani muž, ani žena. Los padl na muže. Budu tě tedy prozatím oslovovat takto. Našel jsi mě, protože jsi přemýšlel. Jsem tvůj Otec, který později zrodí Nebthet a Sutecha.

Jsem tvoje Vědomí disponující dostředivou silou, Aktivita, Rozum, Logika, Materie, Síla, Ego, Hněv, Nenávist, Bojechtivost, Pýcha a Pád.

Zde není místo na hraní. Ale pokud mne zcela nepochodíš, nestanuli- se pro tebe přirozeností, ani přirozenou hravost nenajdeš. Nepochopíš-li mne, znamená to závislost na kterékoli z mých proměn. Je dáno, že všechny mé podoby musíš prožít v každé fázi, ve všech jejich extrémech odmítání a přijímání, abys je dokázal rozeznat a pochopit. Přirozenost, mé nitro, ze kterého jednou osvobodíš Osirida. Přirozenost Bytí, o které se snažíš. Nestane-li se tak a ty některou budeš přijímat či odmítat příliš, ocitneš se na okraji propasti, a tím je Pýcha. Pak už tě čeká pouze propast – Pád. Kam? Lidé tomu říkají Peklo a ono to svým způsobem také peklo je. Dostaneš se do světa, kde se s vědomím svých schopností potuluješ mezi bytostmi, které je nevidí. Tvé Vědomí zůstane zde a bude ti našeptávat, že jsi Pánem Vesmíru a že můžeš vše přetvořit k obrazu svému. Ale protože tvé podvědomí již bude v jiném světě, nebude ti nikdo rozumět. Tvé dobře míněné rady budou v tomto světě znít jako nadávky tvá slova ponesou kontext zlobného boje, který všechny ostatní přiměje od tebe odejít. A čím více bytostí se od tebe odvrátí, tím více budeš křičet, až se v ‚pekelném ohni‘ ukřičíš.

Proto poslední rada na závěr: dojdi až k Pýše, poznej ji, ale včas se vrať. Každá vlastnost ve světě, který toužíš poznat, existuje pouze proto, abys poznal její možnosti i proměny a tuto zkušenost přinesl svému Otci nebo Matce. Oni na všechno nestačí, a proto porodili tebe. Budeš-li odmítat či příliš přijímat jakoukoli zkušenost, nesplníš úkol, kterým tě pověřili. Budeš se neustále vracet, opakovat sám v sobě nebo ve svých dětech, dokud to nepochopíš.“

Zcela zmaten se Bůh otázal:

„Můj Otče, ale jak mám poznat správný okamžik, kdy se v Pýše otočit?“

„Víš, synu, mnoho tobě podobných si myslí, že Pýchy nesmí nikdy dosáhnout. Proto se raději utíkají k falešné skromnosti, která je pouze zamaskovanou Pýchou a znamená rychlý Pád. Jiní zase dají průchod svým pocitům a včas nepoznají hranici. To je pomalý Pád. Jen ti, kteří dokáží vyslovit ‚Jsem pyšný‘, se mohou vrátit. Jen oni nespadnou do propasti, kterou nastražili sami sobě…Navíc, jí se stále opakuji a v propasti se promítám stále hlouběji a hlouběji. Nepochopená Pýcha je každou další propastí pyšnější a pyšnější a až ta nejpyšnější tě požene jinými Světy a nakonec tě vymrští do jiného Vesmíru. To už je Peklo nejpeklovatější. Už nevíš,kam patříš. Už nevíš, že nevíš, jenom jsi přesvědčen, že víš. Máš pravdu, kamkoli se podíváš, máš pravdu i v pravdě jiných. A nejsi schopen pochopit, že oni tvou nadřazenost nevidí. Na první pohled dobrotivý a nenáročný budeš uvnitř skrývat nepřijatou Podezřívavost, Nenávist, Bojechtivost a Pýchu. Můj synu, dojdi prosím do středu Pýchy a řekni: ‚Jsem pyšný‘. Řekni to nahlas, aby tě všichni slyšeli a všichni poznali, že je tu někdo, kdo to dokázal. A že ten někdo jim také dokáže říci, jak se to dělá.

Zapal oranžovou pochodeň naděje ostatních. Došel jsi až sem, můžeš ke svému číslu přidat další nulu, jsi 010. Nyní žiješ plně ve svém Vědomí, jsi svým vnitřním Sluncem, aniž by sis to uvědomoval.

A teď ti něco ukážu. Podívej se nahoru a řekni mi, co tam vidíš.“

Bůh pozvedl své Vědomí nahoru a řekl: „Otče, odtud nevidím své tělo, ale vysoko na obloze září Slunce. Vždyť jsi říkal, že Sluncem jsem já, a Sluncem jsi přitom ty, nerozumím tomu.“

Obr. 4

„Za chvíli pochopíš. Odtud se ve své současné podobě nemůžeš vidět. Soustřeď se nyní opět lehce na své nitro, hranici již znáš – a vidíš, už jsi začal zářit. Svým Vědomím jsi ty sám nyní dosáhl až ke Slunci, které vidíš, promluv si tedy s ním. Uvidíme se později.“

Boží Vědomí se rozzářilo do všech stran, až se ocitlo uvnitř Slunce, které vidělo na obloze. V tom okamžiku ho vidět přestalo, stalo se Nevědomím, součástí bytosti, která k němu hovořila: „Já jsem tvá Matka, která později porodí Isis, Osirida a následně Hora. Podívej se nyní zpátky. To Slunce, které z této pozice vidíš na obloze, je Slunce, které jsi před chvílí rozzářil se svým Otcem. Jsou pouze dvě místa, odkud ho můžeš vidět. Jedno je zde a k tomu druhému dojdeš později. Nejprve ti však povím něco o sobě: Jsem tvé Nevědomí disponující dostředivou silou, Duch, Pasivita, Abstrakce, Krása, Hudba, Zpěv, Tanec, Emoce – Pláč, soucit, Zloba, Pomstychtivost, Strach a Vzlet. Platí zde stejná pravidla jako u tvého Otce. Abys mě doopravdy poznal, musíš mít zkušenost všech mých podob. Žádné z nich však nesmíš propadnout, nesmíš ji přijmout příliš nebo ji trvale odmítat. V každé musíš najít její střed. Mou zradou je Strach. Nenalézá se v mém středu, ale na obvodu.

Strach má mnoho tváří. Existuje Strach ze života, ze smrti, ze zdraví, z nemoci, ze samoty, z opuštění, z ostatních, z lásky, z nelásky, ze ztráty jistoty, ze zbytečnosti a nepotřebnosti, ze slabosti, z ublížení, z neschopnosti své a jiných, z ohrožení, z negace, z pozitivna, z mlčení, z mluvení, ze strachu, z odvahy, z práce, z nicnedělání. Strach má opravdu mnoho a mnoho forem. Jistě sis všiml, že existuje Strach jak z domněle pozitivního, tak z domněle negativního. Co znamená domněle, poznáš za chvíli, ale už nyní to lze pochopit. Dokážeš-li Strach poznat a uvědomit si jeho nesmyslnost, jsi zachráněn. Ocitneš se v mém středu a budeš vykoupen. Nepochopíš-li, tvůj Strach tě bude rozpínat stále více a více. Ochromí celé tvé žití, budeš se tolik snažit před vším schovat, až jednoho dne vybuchneš a skryješ se v jiném Vesmíru. Tam budeš zprvu maličký, nesměle se rozhlížející, ale v okamžiku zjistíš, že zde funguje vše obráceně a že tvůj Strach přestal být Strachem, velmi rád zde svůj Strach Nestrach zanecháš.

Hlavu budeš mít stále doma a budeš se chovat tak, jako by žádný tvůj Strach neexistoval, ten však bude ukryt hluboko ve tvém nitru. A čím více ho budeš odmítat, tím více bude růst, až posléze v jiném Vesmíru nabude stejných rozměrů jako zde a vše se bude opakovat. Bude postupovat do dalších a dalších Vesmírů, které jsou tomu tvému neadekvátní, až jednoho dne zjistíš, že cesta jinými Vesmíry ho dovedla opět k tobě. A on, nasycený silou svého putování a tvého odmítání, v tobě vybuchne takovou silou, že zůstaneš nehybně ležet a budeš vážně přemýšlet o odpočinku a následném opakování stejné zkušenosti. Podruhé však začneš se stejným Strachem, který jsi opustil, a bude to náročnější.“

Pojďme si nyní krátce povědět, co to vlastně Strach je: „Pokud strach ponecháš v tomto světě, je tvým kamarádem, přestává být Strachem a je pouze varovným hlasem, zacinkáním ne, zvonec tvého srdce, které tě upozorňuje, že jsi sešel ze správné cesty. Varováním, které tě mnohdy zachrání z nebezpečných situací. Říká – tam nechoď, tohle nedělej. Je to Strach beze strachu, je to Porozumění, je to hlas Osudu. Ale pokud svůj Strach odmítneš a odsuneš do jiného Vesmíru, v tom tvém se stane Stínem, před kterým budeš neustále utíkat. Ať uděláš, co uděláš, ať se otočíš,jak chceš, neuvidíš ho, bude stále za tebou. Bude tě pronásledovat na každém kroku, a čím vzdálenější tvůj Strach bude, tím bude temnější. Bude tě honit z místa na místo a ty budeš utíkat, aniž bys tušil před kým. Sám před sebou, před svou noční stranou, kterou odmítáš přijmout. Následuje čiré zoufalství, neschopnost řešit jakýkoli problém. A úkryt neexistuje. Dovést svůj Strach zpátky je velmi náročné a bolestivé, ale věř synu, vyplatí se to. Ušetříš si mnohá zbytečná budoucí trápení.“

To je úskalí Horovo.

Úskalím Isis je Soucit. Falešný soucit vyvolaný utrpením těch, kteří nemohou nebo nechtějí unést potřebnou zkušenost. Nechtějí unést trápení, které provází každou zkušenost, je-li zahalena emocí. Taková bytost bude parazitovat na tvé Duši, odbírat tvoji energii a nutit tě, abys vyřešil její problém za ni, až nakonec opravdu její problém převezmeš. Nebudeš ho však řešit z pohledu svého chápání, protože ho převezmeš i s jejími emocemi. Ty tě budou dvojnásobně soužit a trápit, protože je nebudeš mít ve svém programu. Budeš ztrácet energii a jednoho dne zjistíš, že jsi na pokraji sil, aniž bys cokoli zpracoval ty sám. Bytost, která v tobě soucit vyvolala, bude naopak zářit energií, kterou od tebe získala. V té záři ale nenechá odpočinout tebe. Využije ji někde zcela jinde a tebe bude vyčerpávat tak dlouho, dokud tě zcela nevyčerpá. A ty, na konci svých sil, si ani nebudeš moci říci – svým utrpením jsem pomohl jinému, protože ve skutečnosti mu velice ublížíš. Ublížíš tím, že jsi poznání jeho zkušenosti převzal na sebe, neschopen ho řešit. A on bude muset opakovat vše, čeho se zbavil a nepoznal.

Vykoupením je Soucítění. Soucítění znamená, že budeš v klidu sledovat, jak druhá bytost získává své zkušenosti procházejíc trápením, aniž bys do průběhu zasáhl. Budeš pouze stát poblíž, připraven kdykoli nastavit rámě, pokud ona bytost pocítí potřebu odpočinout si. Bez soucitu vyslechneš její utrpení a budeš-li umět, přidáš dobrou radu a pošleš ji dál.

Soucítění je již opravdovou Láskou.

Mám ještě jedno úskalí, a tím je VZLET. Předuchovnělé duchovno. Tváříš se, že nechápeš. Poslouchej tedy. Předuchovnělé duchovno je též formou Strachu. Objevuje se tehdy, když na tebe ze všech stran doráží Materie a ty se jí začneš bát. Nechápeš, že i ona je součástí Boha, Matky. A jako takovou bys ji měl poznat – jako kteroukoli jinou její tvář. Ty však před ní utečeš. Utečeš do sladkých a falešných modliteb, k oltářům, před kterými se klaníš místo toho, a bys je neokázale ctil ve své mysli. Vynucená askeze, která nepramení z nitra, ze zkušenosti, napáchá mnoho škody každému, kdo jí podlehne. Je to stejné, jako bys někomu vnucoval pozitivní myšlení, aniž by poznal a prožil negativní. Pozitivní nelze oddělit od negativního. Obojí patří ke Světu, do kterého se chystáš vstoupit. Jinak by přestal existovat. Zrovna tak přestává existovat bytost, která se vydala buď cestou pouze pozitivní, nebo pouze negativní. Obojí je v tomto případě falešné, neprošlo nitrem bytosti a ona vzlétne kamsi nad oblaka. Zadní, opačně orientovanou cestou se spojí s Otcem a zde ji čeká jediné – PÝCHA a PÁD. Pád mnohem prudší než v prvním případě.

„Podívej se nyní zpátky k místu, které jsi před chvílí opustil, a řekni mi, co vidíš.“

Bůh se otočil zpět a v úžasu říká: „Matko, vidím Slunce, které jsem zažehl se svým Otcem, a před ním zářící povrch svého těla. To jsem předtím neviděl. Navíc jako by jiná nula objala mou původní a otočila se.“

Obr. 5

„V tuto chvíli jsi nula-jedna-nula-nula, jsi 0100. Než se k nové nula podíváš, ukážu ti ještě něco. Otoč se.“

Bůh se otočil a uviděl ohraničené cosi, o trošku větší než to co předtím. „Matko, co to je?“ zeptal se pln údivu. „To je místo tvého odpočinku, tvůj Stín. Sem budeš chodit odpočívat každý sedmý den po skončení práce. Šest dnů budeš vždy tvořit, sedmý odpočívat. Stane-li se však, že si tvé Vědomí během své šestidenní práce odběhne sem, jen velmi těžko se odtud budeš vracet, zapomeneš TVOŘENÍ. Budeš se zmateně pohybovat mezi Světy, které jsi již vytvořil, a nebudeš patřit nikam. Budeš odpočívat-neodpočívat, pracovat-nepracovat, dokud se nenarodí jiný Bůh, který tě sou pevnou tvořivostí nevrátí zpět. Bude muset být pevný a přísný, protože ty se budeš kroutit a vzpínat, budeš ho trápit, protože už nebudeš vědět, co to je, chtít se vrátit. Budeš mít pocit, že vše, co dělá, dělá ti naschvál. Teprve když pochopíš, že jemu je jedno, vrátíš-li se nebo ne, protože jde pouze o tvou volbu a on si prostě tvoří podle pevně stanovených pravidel, budeš schopen návratu…Co vidíš, je tvé velké minus, ale pokud tvé vědomí nevykoná potřebnou práci v plusu, je tvým černým nic, tvým Peklem.

V tuto chvíli jsi vytvořil z Věčnosti Nekonečno, ke kterému však můžeš dojít až po vytvoření mnoha menších Nekonečen. Až stvoříš plus, bude to opačně. Začneš tvořit minus a do plusu budeš chodit odpočívat, nebude ti však již hrozit záhuba. Právě jsi zahlédl jinou hodnotu jedničky. Měj má slova na paměti. Nyní se otoč a budeme pokračovat v TVOŘENÍ.

Nové Slunce jsi nemohl vidět, dokud jsi nepoznal a nepřijal Pýchu a Strach. Do té doby byl povrch tvého těla šedý a matný, byl nulou bez výrazu. Soustřeď nyní více svoji mysl a dojdi se tam podívat.“

Bůh se tak ocitl v místě, ze kterého vyšel. Na obou stranách viděl zářivé Slunce. Zjistil, že leží hlavou u svého otce nohama u Matky. Zeptal se, proč tomu musí být právě tak. A dostal odpověď: „Já jsem Ty, jsem tvé PODVĚDOMÍ, tvé SRDCE, centrum tvé DUŠE. Poznal jsi svou Matku, svého Otce a nyní poznáš sám sebe – toho, který oba principy spojil dohromady, sjednotil je. Každému z nich dal do vínku opačnou zkušenost, vytvořil jsi dualitu. Jednou budeš ležet hlavou u Matky,jindy u Otce, vždy podle toho, v jakém světě se budeš nacházet…

Tvé bytosti mi budou říkat Re, Nebthet, Isis nebo Hathor. Budu je provázet na pouti zkušenostmi, které budu pečlivě zaznamenávat a ukládat. Přeze mně k tobě budou chodit odpočívat. Budou mě ničit, trápit, natahovat, deformovat, objeví mou radost i můj smutek. Jsem LÁSKA, TOLERANCE, SOUČÍTĚNÍ. Jsem tvá kopie, tvoje Tvořítko. Jsem strážcem tvé nesmrtelnosti. Všimni si té maličké nuly uprostřed. To je tvá prapůvodní nula, ke které se tvé bytosti, nesoucí zkušenost dobrých i zlých vlastností, budou vracet. Zde pochopí, že dobré a špatné vlastnosti neexistují, že existují pouze vlastnosti, které jsi ty-Bůh chtěl poznat, a že zkušenost obojích má pro tebe stejnou cenu. Zde jsou protipóly vyrovnané. Ony to dlouhou dobu nebudou chápat – aby mohly přinést jakoukoli zkušenost, musíme v nich zrodit v pozměněné podobě, oba je musíme pozvolna přitáhnout do hmoty.

„Ptáš se, jak to uděláme?“ Jednoduše. Musíme posílit plus, sílu dostředivou. Tím, že ji posílíme, zmenšíme její oblast působnosti. A budeme pokračovat tak dlouho, dokud se všechen prostor v jejím dosahu nezhmotní. První zkušenost jsme již zaznamenali.

Obr. 6

Nula v nule rozdělila celý prostor na nepatrně menší části patřící tvému Otci, na část plusovou, a na o něco málo větší část vnitřní Matky. Kdyby byly stejně velké, chovaly by se k sobě netečně a nic by se nedělo. Trochu větší matčina síla odstředivá způsobí, že se oba mírně odpuzují. Tvou větší Matku v tuto chvíli menší Otec tolik nepřitahuje. Jeho nitro je před jejími zraky skryto. Mimochodem, nepřej si vidět tu citovou poušť, až jednoho dne svá nitra objeví. Ale prozatím, aby se nám nevzdálili docela, musíme je u sebe lehce přidržet. Rozdělíme se tedy také na dvě části, nepatrně větší plusovou a menší minusovou, abychom v skrytu poměr sil vyrovnali. Vytvoříme jakousi spojku.

Nyní jsi vytvořil dualitu, kdy každý protipól obsahuje zárodek opačné energie. Je to základní forma života, který chceš stvořit. Můžeš ji vidět takto, což už je první použitelné NEKONEČNO, Duše systému, která vše propojuje. Stal ses nyní Velkou matkou Boží, která je v nitru plusová, mužská, a na povrchu minusová, ženská. Každá další bytost tebou stvořená bude více či méně obsahovat oba aspekty. A tak to bude pokračovat dál. Dokud se však stále pohybujeme ve Věčnosti.

Nyní jsi nula-jedna-tři nuly, jsi 01000. Všiml sis však, že každá z tvých nul má jinou hodnostu. Budeš to později potřebovat. První nula je tvá původní, absolutní, neutrální. Jedničku jsme pouze naznačili, má též různé hodnosty, tato je také neutrální. První nula za jedničkou je plus, třetí minus a prostřední plus-minus.

Dále každá z tvých nul ve svém nitru skrývá všechna čísla od jedné do devíti. Už nyní se ti nabízí nepřeberné množství kombinací.

Spolu se mnou jsi teď připraven ke TVOŘENÍ. Ve své současné podobě budeš KORUNOU každé bytosti, kterou stvoříš. Korunou, kterou budeš každou bytost provázet tak, jako my jsme provedli nyní tebe. K tobě si každá přijde odpočinout mezi svými poutěmi Světem a ulehne vždy na místo, odpovídající získané zkušenosti.

Jsi FÉNIXEM, roztáhni svá křídla a v plném letu pod nimi stvoř Svět. Vždy ti budu pomáhat. Ale i se mnou musíš mít trpělivost, protože budu podléhat momentálnímu stavu daného systému. Má síla nebude vždy taková jako v tuto chvíli.

Vraťme se nyní k našemu výtvoru č.6. Vytvořili jsme dvě individuality, u nichž každá má své nitro nesoucí znaménko protipólu. Část, která je na povrchu minusová a uvnitř plusová, je Cheprer. Část, která je naopak na povrchu plusová a uvnitř minusová je Atum. Uvnitř se nachází Re, naše vnitřní JÁ. Stráží tajemství TVOŘENÍ.

Jak jsme již říkali, musíme se orientovat k plusu. Proto se nyní soustředíme na Atuma – přitáhne nás k hmotě – necháme ho s naší pomocí tvořit. Pohleď, situace se opakuje, Atum se nám začal dělit. Podívej! Dělení na dvě, respektive na tři části by nám nestačilo. Potřebujeme mnoho a mnoho bytostí k tomu, abys poznal, co je ŽIVOT. Bude se dělit dále a dále, na miliardy částí, protože každá bytost musí být individualitou se specifickým úkolem. Pro názornost nám však stačí dělení na čtyři a ty znovu na čtyři. To znamená šestnáct kombinací.

Aby ses lépe zorientoval ve svém díle, podívej se na to zjednodušeně. Takto vypadá Atum po dělení na čtyři, respektive na pět. Oněch důležitých spojek si budeme nadále všímat pouze tehdy, bude-li potřeba.

Obr. 7

Atuma nyní oživíme, to znamená, že ho roztočíme. Je to muž, budeme ho tedy točit zprava doleva, vždy o 90°. Rotací vytvoříme ZEMI: Tato Země ještě není tou, kterou bude pro tvé bytosti. Je to Země podstatně méně hmotnější, můžeme ji říkat PRAZEMĚ. Ale jak říká báje: Přitažlivost Země a Nebe je v tuto chvíli tak velká, že mezi ně musí vstoupit Bůh Šov a Země zahoří bílým světlem. Ale Nebe zrodilo Vodu, která padajíc z Nebes Oheň uhasí. Země začíná chladnout a tuhnout, působí Sutech. Dostředivost dosahuje vrcholu. Působí, dokud nevytlačí poslední zbytky Ohně do svého středu. V okamžiku silného sevření se uvězněný oheň přestane otáčet a tím své hodnosty zcela obrátí. To, co se dostředivým otáčením smršťovalo, se začne rozpínat, a naopak.

Tu přichází Isis. Porodí syny Hora, který v dospělosti ochrání otce Osirida tím, že ho skryje ve svém středu, v neprojeveném. Zároveň se rozhodne pomstít ho a začne na okolní dostředivou hmotu působit silou odstředivou. Změnou znamének získá původní otcovu podobu, ale začne se otáčet na druhou stranu.

Obr. 8

Jeho síla začne zahřívat matku – vnitřní Vodu – a oba společně působí na okolní hmotu,která se začíná rozpínat. Ze Země počnou tryskat horké prameny a žhavá láva. Vnějším chladem postupně opět tuhne a chladne a už zde máme Zemi, kterou budou tvé příští bytosti důvěrně znát. Z oceánu na jejích povrchu začínají vystupovat pevniny. Matka Isis, vnitřní Voda, se rozpínavým působením tepla dostává k povrchu Země. A podívej, co se děje. Tvořivé Vody se spojily a samy začínají vytvářet život – přírodu s rostlinami, zvířaty i člověkem.

Svůj nově vytřený život ještě chrání ve vlastní náruči. Ten ale dospívá a chce ven, na souš. Podívej, jak vody spěchají otočit se a jak vytvářejí sféru – Atmosféru, VZDUCH.

Obr. 9

Ale jejich dětem na souši je chladno a tam, kde mají daleko k oceánu, nemohou s Vodami komunikovat. Tak ještě jednou otočit – a vytvořily Nebe se Sluncem. To zahřívá na povrchu nejen jejich děti, ale i je, a umožňuje jim v odlehčeném stavu dosáhnout hranic Atmosféry. Tam již číhá potřebný CHLAD, který jim vrátí původní podobu, a ony padají zpět ke svým dětem, aby jim život na souši umožnily. A aby SLUNCE nezahřívalo Zemi příliš, putuje po Nebi také MĚSÍC. Ten svým chladem přírodu chrání před přílišným vysoušením. Tak, a nyní jsi vytvořil celý systém života. Když naskládáš díly první části na sebe, vznikne systém dostředivý, když díly druhé části, bude systém odstředivý. V jejich středech je ukryt Osiris v neprojeveném stavu.Toho lze spatřit a poznat pouze v okamžiku odpočinku nebo návratu k tobě.

A tak bude fungovat vše, co jsi stvořil. Plusem vytváříš minus a minusem plus.

Obr. 10

Dnes již víme, že každá z vytvořených sfér se začala pohybovat vlastním směrem, který je vždy opačný, než byl původní. Každá ze sfér je tvořivá, ale pro nás je viditelná pouze tvořivost Vody. Stvořila rostliny, zvířata, člověka. A ti všichni jsou součástí Isidina plánu, součástí řetězce, který Zemi uvede do rovnováhy, opět z ní vytvoří plus-minus, Zemi éterickou, a připraví ji tak na zpáteční cestu k Bohu. Co však znamená cesta zpátky? Je to otáčka v krajní vnější pozici a pokračování směrem do vlastního nitra – každou sféru lze opustit až po dosažení rovnováhy. Za zády ale musí vždy zůstat plus-minus, ať byla původní jakákoli.

Zůstaňme chvíli u Vody a poslechněme si, co říká Bohu sama o sobě a o těch, které s Bohem stvořila: „Jsem tvé Já, mnohokrát okopírované, tvé opravdové Tvořítko. Jsem nositelkou tvé informace. Budu tvořit na základě tvých pokynů, budeme tvořit spolu. Jsem tou, která za pomoci Osiridova, Horova i Sutechova tepla a chladu umožní všem tým bytostem cestu zpátky k tobě. Jsem DUŠÍ každého tvého systému.

Na první pohled čirá, obsahuji všechny barvy spektra. Když mě ochutnáš, zjistíš, že v různých místech Země chutnám jinak. Jednou jsem sladká, jindy hořká, slaná či kyselá, se všemi dalšími možnými variantami. Mé barvy a chutě se řídí tím, v jaké fázi cesty se nachází bytost, kterou si poslal ‚na výzvědy‘. Zprostředkovávám přenos informací mezi tebou a bytostí i jejími jednotlivými částmi. Zatím se ovšem systémem pohybuji dosti chaoticky. K tomu, abych svému úkolu mohla dostát co nejlépe, potřebuji vytvořit svůj vlastní systém. Centrum, cesty hlavní i vedlejší cesty, propojení, výměnné centrály a podobně. Nejprve vytvořím centrálu, která zabezpečí můj rychlejší oběh a zároveň bude informovat Osirida o stavu dění v celém systému. Zde bude umístěn TRŮN, na který jednou vystoupí sjednocen ve všech svých podobách. Do té doby se bude pohybovat systémem podle informací z mé centrály. A hle, vytvořila jsem SRDCE.

Obr. 11

Obrazová přílohy:

fotodokumentace s dílny - Výtvarné vyjadřovací prostředky (KVV PdF MU Brno), 2004

Literatura:

CROWLEY, A. Kniha Thothova : Krátký esej o tarotu Egypťanů. Brno : Horus, 1994. 315 s. ISBN 80-900228-8-X

CUNNINGHAM, S. Posvátný spánek : jak ho vyvolat a využít. Praha : Železný, 2000. 212 s. ISBN 80-240-1532-3

HAICH, E. Zasvěcení. Praha : Aquamarin, 1994. -- 422 s. : il.ISBN 80-901922-5-4

Hermetismus.Tajné nauky starého Egypta. Praha : Eminent, 2003. 327 s.ISBN 80-7281-109-6

CHLUP, R. Pojetí duše v náboženských tradicích světa. Praha : Dharma   Gaia, 2007. 340 s. ISBN 978-80-86685-82

LEXA, F. Egyptská Kniha mrtvých : 1. Kapitoly o vycházení z hmotného světa do bezbřehé záře. Praha : Eminent, 2001. 239 s. ISBN 80-7281-091-X

Obrázkový egyptsko-persko-chaldejský snář sestavený na základě starých pramenů dle A.Daldianose. Praze : Levné knihy KMa, 2000. 206 s. ISBN 80-86425-90-8

TOTH, M. Proroctví pyramid : tajemství posvátných kamenů odhaluje naši budoucnost. Praha : Pragma, 2000. 324 s. ISBN 80-7205-764-2

Státní galerie současného umění v Lefkosii

2008-09-24T07:12:00.000-07:00

Na základě projektu PdF MU 2008 - Programu 2b: Teaching Is Organic se skupina studentů doktorského studijního programu Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity vydala na stáž v Cyprus College of Art, 6 Eleftherias Street, LEMPA, 8260 Paphos, Cyprus (Kyperská republika).

Studijní pobyt skupiny spoluautorů projektu By the way na Cyprus College of Art umožnil zejména spolupráci se zahraničními kolegy a vzájemnou inspiraci v oboru výtvarné pedagogiky . Byla navázána trvalá spolupráce s 15 specializovanými pedagogy, studenty výtvarných škol, i známými kypreskými, britskými a holandskými výtvarníky (Stass, Michael a Margaret Paraskos, Johm Sims, Laura Williams, Alexandr Bobkin aj.), kteří přispějí do naší připravované publikace By the way a portálu By the way http://www.bytheway.org.uk/ , které letos současně vznikají s přispěním dalších fakultního grantu pro doktorské studenty.

Mimo aktivity v Summer Studio Cyprus College of Art jsme také mapovali kulturní a historický terén. Zorganizovali jsme několik poznávacích výjezdů do okolí (Paphosu, archeologické prehistorické vesničky v Lembě, národního cedrové parku aj.) také do hlavního města Kyperské republiky - Lefkosie.

Lefkosia je hlavním městem Kypru a jako taková se nachází přibližně uprostřed ostrova. Město je rozděleno na jižní a severní část. Severní část - Nicosie - patří tureckým okupantům, jižní část patří kyperským Řekům. Po pádu Berlínské zdi je Lefkosie jediným hlavním městem světa, které je rozděleno do dvou států. Dělící linie mezi Kyperskou republikou a severním sektorem je dlouhá 300 km. Severní sektor, který je okupován Tureckou republikou nebyl uznám společností národů.
Jediná univerzita Kyperské republiky funguje právě v Lefkosii. Byla založena roku 1989 a v roce 1992 přivítala své první studenty. Univerzita má čtyři fakulty, dvanáct oddělení a archeologické výzkumné středisko - http://www.ucy.ac.cy/
Ke jménu města je pojí mnoho výkladů. Řecké jméno Nicosia, “Lefkosia”, pravděpodobně pochází ze jména Lefkos - synaPtolemaiova syn (pocházejícího z Egypta), který přestavěl město v 3. století před Kr. Dalším možným výkladem názvu je, že jméno vzniklo z bílého topolu (lefki), který se bohatě vyskytoval na březích řeky Pedieos, která městem protéká. Město také nosilo jméno Lefkothea - bílá bohyně. Lefkosia se stala hlavním městem ostrova v 11. století a to díky neustálému nebezpečí, které hrozilo pobřežním městům (Paphosu, Limasolu), mnoho lidí bylo nuceno uprchnout do vnitrozemí. Ve starověku bylo město známo pod názvem Ledra nebo Ledrae se stala sídlem kyperských králů. Od roku 1192 se město salo majetkem Lusignanů. Po té se roku 1489 stalo majetkem benátským, který byl roku 1571 postoupen Osmanské říši. Ledra je nyní aktuální název nejpopulárnější komerční ulice. Jméno “Nicosia” se objevilo ke konci 12. století, kdy přešlo město do vlastnictví Templářů. V této době se město rozšiřovalo kulturně až do15. a 16. století. Rozkvět města byl zastaven osmanským obležení roku 1570, které zavinilo 20 tisíc obětí na životech. Historie se opakovala i v případě potlačení povstání obyvatel Turky roku 1821. Další rány na sebe nedaly dlouho čakat - roku 1835 do města dorazila cholera a roku 1857 zničil požár velkou část města. Britské impérium Kypr pohltilo roku 1878 a tak tomu zůstalo až do řeckého převratu a získání nezávislosti roku 1960. Dlouho se však kypřané z dosažení svobody neradovali. Roku 1974 byla narušena tureckou invazí do severního sektoru.

Srdce města je Eleftheria (svobodný) čtverec, s radnicí, poštovním úřadem a knihovnou. Přilehlá k němu Ledra - ulice vedoucí k nejživější části starého města s úzkými ulicemi, kde se nachází krom jiných památek i Agia Fanomereni - kostel vystavěný 1872 na pozůstatcích starého hradu s klášterem. Tady odpočívá Arcibiskup Bišop a jiní, kteří byli zabiti Turky během vzpoury roku 1821. V okolí nalezneme i palác arcibiskupa a pozdě gotickou Saint John katedrálu (1665) s malebnými freskami. Obdivuhodné je i opevnění kolem města, které vybudoval benátčan Francesco Barboaro podle návrhu inženýra Ascanio Savorgnana. Opevnění se skládalo ze zdí a jedenácti ochranných věží. V jižním sektoru stále stojí pět z věží – Tripoli, D´Avila, Constanza, Podocataro a Caraffa. Bašta Flatro je v současnosti okupována tureckou, řeckou a britskou armádou současně. Bašta Loredano, Barbaro, Quirini, Mula a Roccas patří k území severní Nicosie. Bašty a opevnění se zachovali ve velmi dobrém stavu, většina z nich je v současnosti používána jako parkoviště, pro venkovní koncerty a pro odpočinek. Opevnění má tři brány: Famagustská brána na východě, Kyrenia brána na severu a Paphos brána na západě. Brána Paphos byla Benátčany nazývána Porta Domenica. Brána Famagusta je nejvíce zachována ze všech tří vstupních bran. Má krásně zdobené dřevěné dveře. V roce 1981 byl opravena a v současnosti slouží jako koncertní nebo výstavní sál.
Nicosia je také známá jako centrum mnoha muzeí. Pokusím se vyjmenovat ty, které jsme navštivili či o nich získali informace. Palác arcibiskupa obsahuje Byzantské muzeum, kde můžeme obdivovat největší sbírku náboženských ikon na ostrově. Sbírka obsahuje asi 220 kusů ikon z období od 5. do 19. století. Nejznámější pochází ze 12. století a zobrazuje Ježíše a Pannu Marii. Ikona byla převezena z kostela Panny Marie z Arakasu v Lagoudeře. Další známou ikonou je „zmrtvýchvstání“ pocházející ze 13. století. Ta byla nalezena v klášteře Lambadistis v Kalopanayiotis. Kyperské etnologické muzeum (dům Dragoman Hadjigeorgakis Kornesios), Šperkařské muzeum, ' Levention ' - městské muzeum získalo roku 1991 za nápaditém představení historie titul "evropské muzeum roku” - je to jediné historické muzeum v Nicosii, které oživuje staré způsoby života od dávných dob až do našich dnů. Kyperské muzeum, ve kterém je umístěna sbírka historických předmětů a informace o archeologických nalezištích na Kypru. Sbírka obsahuje například dva kamenné lvy a tři sfingy, které byli nalezeny v Tamassos Necropolis v oblasti Mesaoria nebo figurky z terakoty, nalezené v Agia Irini, severně od Morfou. Národní umělecké muzeum – Folk art Muzeum (muzeum lidového umění) sídlí v budově pocházející z 15. století. Ve sbírce muzea objevíte národní oblečení, keramiku, výrobky z kovu, národní kresby, výrobky z kůže a ze dřeva. Národní bojové muzeum (National struggle muzeum), vystavěné nedaleko odtud, obsahuje sbírku dokumentů, fotografií a ostatních vzpomínkových předmětů na období 1955 – 1959, kdy probíhal národní boj proti britské okupaci. Lefkosia Municipal Arts Centre je malé umělecké muzeum. Najdete zde kromě sbírky uměleckých obrazů i sbírku moderního oblečení, nábytku, fotoaparátů a aut. Kostel Panagia Hrysaliniotissa je zasvěcen Panně Marii. Předpokládá se, že tento kostel je nejstarším byzantským kostelem v Lefkosii. Byl postaven královnou Helenou Paleologos v roce 1450. Staré originální ikony zdobící kostel byly renovovány. Výstavní komplex Makarios Cultural Foundation na Plateia Arhiespikopou Kypriaou se skládá ze tří hlavních výstavních částí. Evropská galerie prezentuje 120 olejomaleb vytvořených v období od 16. až do 19. století. Do sbírky patří díla od Rubense, Van Dycka, Tintoretta, Lorraina a Delacroixe. Galerie Greek Independence War obsahuje mapy a malby osob.
V roce 2006 bylo naplánováno Manifesta Biennale, jedna z hlavních evropských uměleckých událostí, která se mělo konat v Nikósii po dobu tří měsíců. Projekt byl zrušen před jeho inauguračním datem kvůli NFA (Nicosia pro umění), nicméně se zahraniční a místní organizátoři navzájemobviňují za jeho kolaps. Spolu s politikou se Bienále stalo osudnou i špatná organizace ze strany kyperských organizátorů a tím se velmi zpomalil vývoj v oblasti současného výtvarného umění. Nevím zda s touto situací souvisí i stav budovy a rozsah sbírky Státní galerie současného umění na Gonia Leoforou Stasinou & Kritis. Ve své sbírce má galerie 124 maleb a skulptur od 73 kyperských umělců z let 1930 -1989, což není příliš velké množství, vzhledem k tomu, že je jedinou galerií soudobého umění na Kypru. Galerie je otevřena od pondělí do pátku od 10. 00 do 16.45 hodin a v sobotu od 10.00 . 12.45. Vstupné je volné. Na rozdíl od jiných muzeí jsou vystavované exponáty prakticky nevystopovatelné v literatuře či jakémkoli studijním materiálu. Proto zde uvádím malou galerii.

Transcendence a tělesný logos

2008-09-01T10:56:00.000-07:00

Resumé:

Existuje mnoho důkazů, že koncept duchovního a duševního probuzení k tvořivému vnímání a spoluúčasti na vytváření umění a kulturního světa obecně, není jenom fenoménem jakési konceptuální myslivé činnosti člověka (pokud možno člověka v oboru dostatečně cvičeném), ale je také výsledkem tělesného logu – v těle/médiu koncentrované kolektivní zkušenosti, která má být probuzena. Jedná se o proces, který je znám v téměř všech kulturních okruzích a civilizačních epochách, jelikož se je to proces řízený živou morfologií (morfickou rezonancí) obsahovanou v mytologické látce. Jedna z cest jak zvědomit tyto skryté obsahy je jejich znovu prožití při tvůrčím procesu (aktu znovuzakládání), ve kterém je zapojen člověk jako vícevrstevná bytost. Touto cestou je výtvarná reaktualizační dílna čerpající z mytologie.

Summary: Exists a lot of proofs, that conception of spiritual awakening to creativ perception and participation on creating art and cultural world generaly is not only a phenomenus of some conceptual mindwork of human being ( trained enough in branch if possible), but is also determinated by physical existence of each mediator of colectiv experience, which shall be awoken. This process is known in all cultures and epochs of civilizations because it is controled by living morfology (morfick resonance) contained in essence of each mythology. One of the ways how to make those hidden contents conscious is reexperience them during creative process (act of refounding), in which human represents multilevel being. This can be achieved by creative workshop sourcing from mythology.

Existuje mnoho důkazů, že koncept duchovního a duševního probuzení k tvořivému vnímání a spoluúčasti na vytváření umění a kulturního světa obecně, není jenom fenoménem jakési konceptuální myslivé činnosti člověka (pokud možno člověka v oboru dostatečně cvičeném), ale je také výsledkem tělesného logu – v těle/médiu koncentrované zkušenosti, která má být probuzena. Jedná se o proces, který je znám v různých kulturách, kde se lidé zabývají mystickými nebo okultními praktikami. Takové praktiky jim umožňují spojit se s energií, světlem a změněnými stavy vědomí, aby dosáhli toho, co lze obecně definovat jako energie transformace. Odkazy na takové zkušenosti lze najít v mystických esoterických naukách a praktikách mnoha kultur: asyrské, egyptské, keltské, řecké, taoistické, tibetské, židovské, kultury amerických indiánů, aljašské, australské, havajské, africké i latinskoamerické.

Morfická pole či morfická rezonance je sporná teorie Ruperta Sheldrekea, který tvrdí, že všechno v našem světě, ať už je to věc, rostlina nebo zvíře, obklopené a prostoupené morfickými poli, obsahujícími kompletní informaci o charakteru a aktivitě daného objektu. Mezi morfickými poli stejného druhu (a mezi objekty/jevy a morfickými poli) existuje rezonance, která je tím silnější, čím víc jsou si podobné. Morfogenetické pole dle Sheldrakeovy definice je morfické pole živých organismů, které kromě charakteru a tvaru odráží též jejich chování a vztahy mezi jinými organismy. Pole moderní fyziky hrají mnohé z týchž úloh, jaké mají duše v animistických, předmechanistických filozofií přírody. Matematické zákony existují pouze v našich myslích. (Sheldrake, 1990). Problém je, že si přenos zvyků nikdo dobře neumí představit. Kvantový fyzici zatím mlčí, ale sám autor teorie si dokáže představit jakési, které je specifické pro každý druh hmoty. Sheldrakova teorie, přestože není podle gusta scienteticky orientovaných vědců, má nesporné přednosti při ve světě skutečných živých bytostí, dává prostor spontaneitě. Navíc je rodnou sestrou mé nevědecky se tvářící teze, kterou jsem stanovila ve své disertační práci. Teze o živé morfologii, symbolicky obsažené v mytologické látce, prakticky snadno reaktualizovatelné v tvořivém procesu, kdykoli a kýmkoli v morfickém poli planety Země (Gaie).

Ale vyprávějme příběh od začátku. Podobně jako mnoho lidí se i já zabývám šamanskými obřady, včetně těch, které používají tzv. psychedelické rostliny. Šamanismus je název pro praktiky s extatickými vizionářskými zážitky, které jsou prováděné u mnoha domorodých národů po celém světě. Kořeny šamanismu jsou archaické a někteří antropologové si myslí, že pocházejí až od samého začátku lidského vědomí. Mytologie šamanských národů, jejich symbolismus a léčivé techniky, jsou založeny na extatických prožitcích. Jejich společná témata jsou „sestup do Říše Smrti, boj s démonickými silami, rozdělení se, zkouška ohněm, obcování se světem duchů a zvířat, přijímání elementárních sil, výstup vzhůru po Stromu Světa nebo pomocí Kosmického Ptáka, uvědomění si identity se Sluncem a návrat do Středového světa, světa lidského.“

Šamanismus vrhl hodně světla na židovsko-křesťanské tradice. Především osvětluje postavu Ježíše, včetně jeho smrti na Dřevě, jeho sestup, jeho vzkříšení a nanebevstoupení. Umožňuje nám také vidět archaické kořeny vizionářských zjevení, vnuknutých proroctví, zasvěcení se Bohu křtem a zázračných léčivých sil. Instituce věštce z nomádských období Židů se změnila po dobytí Palestiny, která pak byla ovlivňována nabim, extatickými proroky Kenaanského náboženství, jakým byli Baalovi proroci. V prvotní církvi se charismatické dary Ducha Svatého, včetně moci uzdravovat, mluvení cizími jazyky a prorokování. Tyto dary byly rozvíjeny v různých sektách a při dnešním charismatickém oživení se na ně hodně odvolávají proudy křesťanství, včetně metodistické, anglikánské a římskokatolické. Vizionářská zkušenost, někdy vyvolávány takovými postupy jako je např. hladovění, spánková deprivace, vykuřování kadidlem, rytmická sluchová i pohybová stimulace při přednesu modliteb (manter), aj., je opakujícím se rysem křesťanského mysticismu a podobně jako hebrejská prorocká tradice, má mnoho předchůdců v extatických vizích šamanů.

Této tématice se mezi jinými věnuje i práce antropoložek F. Goodmanové a B. Goreové (Extatické pozice těla – praktická cvičení ke vstupu do jiné reality, Praha: Votobia, 2003), které na základě archeologických nálezů sošek v určitých pravidelně se opakujících pozicích, rekonstruovaly velmi pravděpodobně celý algoritmus transritualních extatických pozic, zprostředkovávající téměř neomezené napojení na kolektivní vědomí – či morfogenetické pole Gaie. Mytologická látka je spíše podobná hologramu, ve kterém jsou uskladněny veškeré informace a možnosti. Toto napojení bylo přirozeně ovlivněno bezprostředností tělesného logu, způsobem života (lovci-sběrači), animistickou vírou a úctou ke všemu živému v kontextu původních mytologií. Toto vše bylo vývojem opuštěno, abychom to mohli v tomto století znovu najít. Jako příklad může dost dobře posloužit fakt, že opět vyrostly např. v Americe exotické, psychedelické formy křesťanství,nichž v jsou dnes obřadně, jako forma křesťanského přijímaní, užívány psychoaktivní rostliny, původně známé v šamanských praktikách domorodých obyvatel (Jihozápad Spojených států používají peyot, v Amazonii je to ayahuasca, datura či jiné rostlinné směsy. Společnou patronkou těchto církví je Požehnaná Panna Maria. jako Královna pralesa je zjevně ztotožňována s Gaiou – živou duší planety, nositelkou veškerého života. Představa Gaii je úzce spjata s působností morfogenetického pole. Podle hypotézy formativní příčinnosti jsou morfologická pole nějakým nových druhem pole, dosud fyzice neznámým, se svou evoluční podstatou, což bylo ve své podstatě známo již animistickým kulturám. Morfogenetická pole obsahují jakýsi druh kolektivní paměti, na kterou se každý člen druhu obrací a do které naopak přispívá. Formativní aktivita je vázána na již nabyté formy toho kterého druhu. Čím častěji je pak vzor opakován, tím je pravděpodobnější, že bude opětovně následován. Pole jsou prostředky, kterými se zvyklosti druhu vytvářejí, udržují a dědí“ (Sheldrake, 1990).

Členové jakékoli společnosti jsou zapojeni do sociálního pole skupiny (kmene, rodiny, národa aj.) a polí jeho kulturních vzorů. Tato pole mají svůj význam vlastní život a dávají skupině jeho zavedené organizační vzory udržované sebe-rezonancí. Tato pole u primitivních kmenů zahrnují nejen žijící členy, ale rovněž jeho minulé členy. Po celém světě je v životě tradičních sociálních skupin bezprostředně rozpoznatelná neviditelná přítomnost jejich předků.

Řídí-li se veškeré životní (podle některých teorií i anorganické) procesy návyky vytvořenými opakováním, a šíří-li se morfickou rezonancí (viz. Jungovo kolektivní nevědomý), pak je zřejmé, že sklony ritualizovat si veškeré činnosti, je úzce spjatá nejen s pochopením svého bytí v kontextu ostatních bytí, ale také zpětně pomáhá udržovat tento ucelený systém v harmonickém rozložení veškerých sil. Protože účastí na obřadech se minulost stává přítomností. Dnešní člověk je propojen se všemi, kteří mu předcházeli, ale také s tvůrčím momentem, jakousi „alternativní realitou“, když vše je jedno. Rituál neopakuje jen rituál, který předcházel (samotné opakování archetypu), ale je sním spojen a je jeho pokračováním, ať je to v pravidelných intervalech nebo ne. (Eiade, 1958). Mimo jiné tyto rituály vytvářejí i paradoxně pocit, kdy nejen že, žijeme v době cyklických návratů, ale také v době dějinné – obsahuje i historický proces růstu a zrání, kdy ke kolektivní paměti (vyvolané morfickými rezonancemi) přibude i paměť individuální – člověk se pak může naladit na minulé zážitky jiných lidí na tomto místě. Proto zážitky, vyvolané ritualizovanou činností, která je typickým společenským rysem, obsahují takové prvky: …, jako jsou převažující pocit míru a pohody, pocit existence mimo tělo, vznášení se nebo pohyb temnou prázdnotou, vědomí zářivého bílého nebo zlatého světla a setkávání se nebo rozhovor s „přítomností“ nebo „živoucím světlem“. V této chvíli je osud obecně určen, člověk vidí panoramatickou přehlídku svého života a vstupuje do světa nebeské krásy, rozeznává drahé zesnulé a povídá si s nimi. Projevuje se celá řada dalších transcendentních prvků. Tento jev má obyčejně mocný dopad na lidi, kteří jej prožili. Na předním místě se významně sníží strach ze smrti. (Grey 1985). Např. rituální zasvěcení v podobě pokřtění úplným ponořením do Jordánu, prováděné sv. Janem Křtitelem, byla jednoznačně účinná a ne „jen symbolická“. Mnozí, co byli takto pokřtěni, zažili dozajista pocit smrti a nového zrození. Je to jev, který je podstatou všech zasvěcovacích rituálů na celém světě. K podobnému procesu dochází spontánně ve stavech blízkých smrti. Jestliže tedy Jan Křtitel držel lidi pod vodou dostatečně dlouho či silně, mohl u nich vyvolat zážitek podobný smrti a nového zrození proměňující jejich život. Podobné techniky jsou zaznamenány ve všech kulturních okruzích a civilizačních epochách. Nasvědčují tomu techniky obsažené prakticky v každém rituálu – jedná se o zakončení jedné životní fáze a započetí druhé – tzv. iniciační rituály. Ve většině křesťanských církví byla původní zasvěcovací hodnota křtu ztracena, protože se křest praktikuje pouze pokropí, ale např. Baptisté kladou velký výraz na znovuzrození – zážitek konverze. Nemohu si odpustit analogie se starými mytologiemi, ve kterých byla jako vědomě jako nositelka těchto životních cyklů mnohostranná Velká Matka., Byla původním zdrojem vesmíru a jeho zákonů, vládkyně přírody, osudu, času, nekonečnosti, pravdy, moudrosti, spravedlnosti, lásky, zrození a smrti. Byla to Matka Země, Gaia, a také bohyně nebes, matka Slunce, Měsíce a všech nebeských těles – jako Nut, egyptská bohyně nebe; nebo Aštarté, bohyně nebes, královna hvězd. Byla to Natura, bohyně přírody. Byla světovou duší Platonovy kosmologie; a měla mnoho dalších jmen a spodobnění jako matka a forma udržující síla všech věcí. (Sheldrake 1974). Celý hodnotový systém je prostoupen maternal – mateřskými metaforami. Nemůžeme nemyslet v metaforách, analogiích a obrazech; jsou skryty v našich jazycích a přímo ve struktuře našeho myšlení. Mýtické a animistické myšlení závisí na organických metaforách ze životních dějů. Mechanistické myšlení závisí na metaforách vzatých ze strojů vytvořených člověkem, ale i tyto jsou nakonec inspirovány životní morfologií. Vždyť z chaosu se jako první vynořila nejdříve Matka Země, jak praví řecké mýty o stvoření (ve stejném duchu mluví i první kapitola knihy Genesis). Významný Gaiin svatostánek a věštírna byly v Delfách – „v centru tehdejšího vesmíru“. Když přišlo v knize Genesis na stvoření dle teologické terminologie, nebylo toto přímé, ale „zprostředkované“. Bylo vyvoláno slovem Božím, ale zrozeno Matkou Zemí. Na princip trojnosti (sv. Trojice) lze velmi dobře odezřít a porozumět evoluční tvořivosti, a to na základě interakce mezi dvojicí principů jako jsou např. energie a pole, kdy nevyhnutelně obsahují i třetí princip, jehož projevem jsou první dva. Tato jednota je skryta v metafoře o pohlaví. Tvořivá síla otce a matky závisí na jejich spojení a jejich potomci sjednocují vlastnosti obou rodičů – přímočařeji se tomuto věnují mnohé mytologie (Šakti a Šiva, jin a jang, křesťanská koncepce Boha, coby Otce, Syna a Ducha Svatého aj.). V křesťanském kontextu mohou být pole (morfická či morfogenetická) považována za aspekt Slova a energie za aspekt Ducha. Jestliže Boží Slovo a Duch jsou vnitřně obsaženy v říši přírody a imanentních tvořivých procesů, pak se Bůh musí vyvíjet souběžně s přírodou. Současně Bůh nějak dává tomuto procesu jeho hlavní cíl …bod Omega, stav jednoty, ke kterému se všechno vyvíjí. (Sheldrake, 1990). Princip trojnosti je obsažen ve veškerém tvořivém procesu. Jestliže v sobě tato tvořivost (a to především i tvořivost evoluční), projevující se objevením nových prototypů organizace, obsahuje i vznik nových druhů morfických polí, odkud tedy tato pole pocházejí? Tady se dostáváme k tajemství tvořivosti a jak to často bývá, objevily se pro ni tři druhy teorií. Podle první teorie se veškerá tvořivost vynořuje z mateřského principu: je vlastní přírodě a vynořuje se ze slepých, nezáměrných procesů jako výsledek působení náhody. Pramení v materiálních procesech. Nové vzory organizace, nová morfická pole začínají svoji existenci spontánně. Druhá teorie navrhuje, že veškerá tvořivost pochází z otcovského principu. Sestupu do fyzikálního světa prostoru a času z nějaké vyšší, transcendentnímu rozumu podobné úrovně. Podle platonské tradice je tato věcná Inteligence zdrojem a příbytkem Ideí odrážejících se v přírodním světě. Pro křesťanské platonisty to není nic jiného než Boží mysl. Pro Pythagorejce je toto transcendentní, rozumu podobné království, matematickou říší. Vesmír má původ v matematických principech a podle nich se vyvíjí. Za třetí existuje teorie, že všechna tvořivost pochází ze součinnosti mezi mateřským a otcovským principem, nebo více abstraktně, zespodu a shora. Závisí na náhodě, konfliktu a nutnosti, která je matkou invence. Tradiční teorie lidské tvořivosti jí přisuzují inspiraci z vyššího zdroje a nechávají ji projevovat se prostřednictvím tvořivého jednotlivce, který působí jako tunel. Což mimo jiné potvrzuje většina výtvarných umělců, se kterými jsme měla čest vést rozhovory na toto téma (anamnéza spirituální zkušenosti), které jsem publikovala na webu. Ale je nasnadě, že i samotné sluneční světlo, molekuly, stromy i hvězdy, vše se projevuje v duchu spojení dvojího a tím jeho povýšení - vše má projev jak pole (otec), tak projev energie (matka). viz.

http://zulejka-misa.blogspot.com/

zdroje a literatura:

ARRIENOVÁ, A. Archetypy šamanské tradice. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-

476-1

BENTOV, J. Kosmická kniha: o vzniku života. Praha: Pragma, 2004. ISBN 80-7205-

142-3

BRZOBOHATÁ, J., ČERVENÝ, A. Člověk jako víceúrovňová bytost. Brno: Avale, 2003.

ISBN 80-239-1837-0

BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha: TRITON, 2003. ISBN 80-

7254-321-0

BUDIL, I. T., ULRYCHOVÁ, M. Antropologické symposium II. Dobrá Voda: Aleš Čeněk,

2002. ISBN 80-86473-29-5

CAMPBELL, J. Mýty. Praha: Pragma, 1998. ISBN 80-7205-491-0

ELIADE, M. Mýty, sny a mystéria. Praha: OIKOYMENH, 1998. ISBN 80-86005-63-1

Frazer, J. G. Zlatá ratolest: Druhá žeň. Praha: Garamond, 2000. 294 s. ISBN 80-

86379-18-3

GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4.
CHLUP, R. Pojetí duše v náboženských tradicích světa. Praha:DharmaGaia, 2007.

JUNG, C. G. Výbor z díla V. Brno:Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998. ISBN 80-

85880-19-9

KAUFMANNOVÁ-HUBEROVÁ, G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-

7178-203-3

Kerényi, K., Jung C. G., Věda o mytologii. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka,

1995. 230 s- 16.s. ISBN 80-85880-06-7

Larsen, S. Dveře šamanů: Otevření představivosti pro sílu a mýtus. Praha:

Volvox Globator, 1999. 182 s – 17.s. ISBN 80-7207-267-6

  Murény, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Slon, 1999. 267 s.

isbn 80-85850-53-2

NEUBAUER, Z., ŠKRDLANT T. Skrytá pravda Země. Praha: Mladá Fronta, 2005. ISBN

80-204-1181-X

SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-

7178-328-5

STEINER, R. Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy. Praha: Baltazar, 1993. ISBN

80-900307-9-3

informační materiály kyperského Archeologické muzeum v Nicosii.

obrazová příloha:
fotodokumentace ze stáže - Cyprus College of Art, Lempa 8260, Paphos, Cyprus

letmý dotek transcendence na zdi ubytovacího areálu Cyprus College of Art, Lempa

Šalamounova modlitebna v Paphosu, přivazování modlitby za rodinu v podobě šátku v podzemní kapli

nápis na zdi v turecké části Nicosie

víra v krajině (pohled od chrámu řecké pravoslavné ortodoxní církve)

areál Cyprus College of Art, Lempa

K. Gojná - záznam myšlenek z pokusu o transirutuální trans u pramene v Lempě.

Duhový poutník aneb Skutečná cesta čaro/časo/prostorem - výtvarná reaktulaizační dílna

2008-07-12T06:14:00.000-07:00

Autoři projektu: výtvarná dílna -Josefa Procházková, Michaela Mach, pohybová dílna:Jarmila Procházková, Nela Svěráková

Druhý ročník výtvarné reaktualizační dílny Domu dětí a mládeže v Jindřichově Hradci.
9.7.-14. 7. 2007
Část programu a základní myšlenky již byly prezentovány v příspěvku pro publikaci Univerzity Palackého v Olomouci - Muzejní pedagogika dnes (2008).

Výtvarná reaktualizační dílna byla putováním napříč časem a prostorem - civilizačními epochami a kulturními okruhy. Procházeje jednotlivými portály smyslů a příslušejících barev - (portálem zraku, sluchu, dechu, chuti a v neposlední řadě také portálem "pátého elementu a šestého smyslu") - jsme putovali za cílem osvobodit paní Perchtu, protože na ni byla uvalena klatba za to, že ač netvořeje, zmocnila se jistých artefaktů, nemaje na ně práva.

Poznej své tělo

Ty sám jsi vesmír, ty sám máš v sobě vlastní mikrokosmos. Jen se podívej na své tělo, má v sobě život, o němž toho jen málo tušíš.

Tvoje srdce... bije, ať spíš, či bdíš, třicet milionů úderů ročně, tvoje krev protéká osmdesáti tisíci kilometry tepen a žil a ústí do cév života.

Tvoje oči... tisíc nepatrných čidel ti ukazuje smích starého člověka, východ slunce a nebe poseté nekonečnem hvězd. Tvoje uši... dvacet tisíc jemných částí, díky nimž slyšíš ptačí zpěv a bušení srdce tvé milé.

Tvoje plíce... pět set milionů pilných sklípků pro tebe

ze vzduchu filtruje kyslík, dech života.

Tvůj mozek... deset miliard nervových buněk pracuje

na tom, abys mohl myslet, vědět a cítit.

Tvoje nohy... tři sta svalů tě nosí tam, kde je tvá nejmilejší.

Tvoje ústa... jimiž se můžeš smát a zpívat, říkat přátelům, jak je máš rád.

Tvoje ruce... jimiž můžeš hrát na hudební nástroj, psát básně a malovat obrazy, které vyjadřují tvoje pocity a popisují tvůj svět.

Být člověkem je zázrak.

A díky tobě, milá sestro, vypadáme nejen jako lidé,

ale taky jako lidé cítíme, myslíme a jednáme.

Dáváš nám jako matka Země život, a půda, na níž žijeme, je naší domovinou. Ženy, muži vás potřebují, a vy potřebujete nás. Proto se všichni máme mít rádi.

Amerika
portál - zraku.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): *skupinu dětí se pohybuje po budově Domu dětí, kde se ukrývají části klíče - puzzle, úkolem je je najít a vykoupat v rituální lázni (tuši), následkem čehož se objeví dříves krytá kresba. Pak se zjeví Bílá paní a vede skupinu do divadelního sálu, kde prochází červeným portálem a mají složit dva obrazce a hádat, co na nich vidí. Jsou to obrazce z planiny Nazca (pes a opice);*vyslechnou legendu a úděl Bílé paní a dále legendy týkající se kulturního okruhu mezoamerikého kontinentu, přesouvají se do ateliérů.

Pes -Šestý stupeň

Až se vrátíme zpět do země, stanou se naše těla semenem, z kterého vyroste nový život, v němž bude naše energie dále žít. Procházíme devíti různými stupni plnými překážek, které musíme překonat, abychom dosáhli posledního stupně, kde na nás čeká osvícení a světlo a odkud začne nový koloběh.

Na sedmém stupni je překážkou velké jezero plné krokodýlů, které umí překonat jen jedno zvíře, a to náš bratr pes, protože je velmi věrný, a tím nepolapitelný.

Byl jednou jeden muž a ten měl nádherného psa. Pes byl čistotný, hodný a oddaný, ale zároveň svéhlavý, což je do určité míry každý, ale jeho pán to nedokázal pochopit. Muž si přál otroka, který bude tančit tak, jak on bude pískat, a příčilo se mu respektovat osobnost zvířete. Ustřihl mu ocas, aby vypadal lépe. Ustřihl mu uši, protože nebyl dostatečně poslušný. Psa to velmi bolelo, ale muži to bylo jedno.

Opice - Tři bláhová zvířata

Moudrý králík seděl pod stromem a přemýšlel o životě. Říkal si: "Život přináší tolik trampot a nebezpečí. Nejdřív jsou tu přírodní katastrofy jako zemětřesení, sesuvy půdy nebo bouře. Potom tu pořád máme nebezpečí hladomoru, nedostatku jídla a vody. A do třetice je tu nebezpečí zlodějů a lupičů." Pak si vzpomněl na důležitou schůzku a odešel.

Nevědělo tom, že ho slyšela tři zvířata, jmenovitě čejka, žížala a opice. Byla to notně pošetilá zvířata a králíkova slova je pořádně vyděsila. Čejka myslela hlavně na přírodní katastrofy a plačtivě pronesla: "Co kdyby na mě ve spánku spadla obloha? Kdyby padala a já byla vzhůru, tak stačím uletět, ale kdyby spadla, zatímco já bych spala, rozmačkala by mě na kaši."

Žížala myslela zvlášť na nebezpečí hladomoru a se slzami v očích prohlásila: "Co kdyby nastal nedostatek hlíny, která mi slouží za potravu? To já bych umřela."

Opice myslela nejvíc na zloděje a celá uslzená povídala: "Země je můj nejcennější majetek, ale v noci ho opouštím

a spím v koruně stromu. Co kdyby přišli zloději a lupiči, a zatím co bych spala, ukradli by zemi?"

Od té doby spí čejka na zádech s nožkami ve vzduchu, kdyby snad padala obloha, aby ji nožkami za.chytila. Žížala vyzvrací hlínu, kterou snědla, pro případ, že by nastal její nedostatek. A opice slézá třikrát za noc ze stromu a sahá si na zem, aby se ujistila, že ji nikdo neukradl.

*dopolední ateliéry: *vlněné obrázky; *keramika - malba šlikou na škvartnu; *engobování nádob a proškrabování.

Stát Inků

Hlavou říše byl Inka, syn Slunce, bůh, jenž se stal 'člověkem, Odznakem panovnické moci bylo liantu, jakýsi pestrobarevný cop, který se pětkrát nebo šestkrát obtáčel kolem hlavy a přidržoval na čele vlněné třásně, prostrčené zlatými trubičkami. Nad nimi se tyčil chochol tvořený třemi péry vzácných ptáků. Na uších měl vládce zavěšeny dva velké zlaté disky, další mu spočíval na hrudi. Na rukou měl navlečeny masivní náramky a v ruce třímal krátkou zlatou hůl podobnou halapartně. Jedním ze symbolů panovníka byla bílá lama.

*
polední pohybová dílna: pod vedením lektorů Jarmily Procházkové a Nely Svěrákové.
*
polední ateliéry: * psaní Cestovních deníků; * výroba náramků, náušnic a náhrdelníků z přírodnin a korálků;* tkaní gobelínů; * šňůrky do vlasů; * papírové korálky.

V Male Shootingway probíhá významný léčebný rituál, jehož kořeny nalézáme v starých tradicích indiánského kmene Navaho v Arizoně a Novém Mexiku. Šaman a příbuzní, kteří se přidali k pacientovi, začnou kreslit do písku postavy Otce Oblohy a Matky Země. Celkový obraz tak vlastně znázorňuje jakýsi obraz Znovustvoření světa, určený k tomu, aby vrátil pacientovi harmonii duše a těla.Tradiční chýše tohoto kmene, hogan, je nejdříve zaplněna domácími předměty. Rituál probíhá uvnitř. Písek je vysvěcen a poté začíná vlastní kreslení. Semena, pyl a dřevěné uhlí se využívají jako doplňkové pomůcky. Obrazy samy o sobě představují stvořitele, předměty i událostiz počátku věků. Místo, kde žije člověk, je zastoupeno miskou vody zahrabanou v písku Matky Země. Když je kresba dokončena, přes postavy se nasype slabá čára z kukuřičných semen. představuje zasvěcenou stezku, po které, jak se věří, se může člověk dostat do celkové harmonie se všemi nadpřirozenými bytostmi.

*
odpolední ateliéry: * smaltování přívěšků; * výroba indiánských lapačů snů.

Staří lidé nám vyprávěli, že když je tma a Lidé Země jsou unavení a usínají, probouzejí se duchovní energie a jejich všelijací tvorové a netvorové. Někteří z nich se promění ve sny. A podobně jako jsou dobré a špatné duchovní energie, jsou dobré i špatné sny.

Špatné sny přinášejí nemoci, nebo jsou známkou zlých kouzel

Staří lidé vyprávěli, jak se to dělá, aby nás zlé sny nemohly dostihnout.

Mezi našimi předky byla jednou velmi nešťastná žena, která měla dítě, a to každou noc spolu s kojoty plakalo kvůli tomu, že mu ve spaní vyprávěli zlé příběhy. A protože už nevěděla, co dělat, poprosila o radu přadlenu. Přadlena byla o mnoho let starší než žena a byla velmi moudrá.. Ze dřeva stromů rostoucích u vody vyrobila kruh, který nebyl větší než dětská hlavička. Potom se proměnila v pavouka a vnitřek kruhu křížem krážem propletla vláknem. Když byla se sítí hotova, vpletla do ní věci s velkou magickou mocí: kůži chřestýše, kořen kouzelné rostliny, barevný kámen, medvědí a buvolí chlup a ještě mnoho dalších věcí. "Vezmi si to a zavěs nad kolíbku. Zlé sny už nad dítětem nebudou mít moc. Kruh zabrání tomu, aby nějaká špatná energie zachytila a posbírala všechny zlé síly a vloudila se do vašeho týpí a spolu s nocí potom zmizela. Ukaž síť svým bratrům a sestrám, upleťte si je, ať zlé sny ztratí moc nad tvými bratry a sestrami." Žena se vrátila do vesnice a udělala, co jí přadlena poradila.

A to, co se naše předkyně od přadleny naučila, děláme až dodnes. Větev ulomenou ze stromu rostoucího u vody ohneme do tvaru kruhu a do sítě vytvořené z tenkých střívek vpleteme věci obsahující magickou sílu. Jsou to perly, chlup z pumy, medvědí tesák, mušle a kameny. Tento lapač snů zavěsíme nad místo, kde spáváme, nebo ho nosíme na těle. My Aztékové do sítě zaplétáme i péra, protože péra mají obzvlášť velkou magickou moc. V naší řeči se lapači snů řekne titlahtin, což znamená To, co mě uklidňuje.

Afrika
portál - sluchu.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): divadelní sál s minimálním osvětlením, děti jsou rozděleny do skupin po dvojici a jsou jim zavázány oči - dvojce jde "poslepu" za zvukem, který jí byl přidělen (orfův instrumentář), úkolem je projít portálem sluchu; vyslechnutí mýtu týkající se africké kultury, přesun do ateliérů.

Sfinga – strážkyně hádanek

V jedné vesnici žil muž. Byl sochař zasvěcený do tajů a záhad, které mu svěřili bohové, vyráběl posvátné masky. Jeho žena byla hrnčířka. Porodila muži jedinou dceru. Muž byl pánem kasty velkých zasvěcenců a toužil po mužském nástupci. Proto začali jejich dceru oblékat jako chlapce. Tak to šlo řadu let. Jednoho dne si ale otec uvědomil, že jeho pobyt na tomto světě se chýlí ke konci a musí předat veškerou magickou moc a tajemnou sílu svému jedinému dítěti. Tradice ovšem žádala, aby odkázal výjimečnost nejstaršímu synovi…

A čas plynul, až přišel tolik očekávaný tanec bohů. Konal se vždy z příležitosti zatmění slunce a velcí duchové, kouzelníci, čarodějové a strašidla konali posvátné procesí. Sochař také předstoupil a představil dceru oblečenou za chlapce jako svého mystického dědice. Mistr zvolal: „ Vejděte do kruhu, vyvolené děti, neboť se blíží zatmění slunce, okamžik, který vás zve do země snů a věčnosti. Staňte se vládci světa!“ V předlouhém průvodu vítali mezi sebou písní a tancem bytosti smrtelné i nesmrtelné – lidi, i bohy, duchy i mrtvé. Uprostřed jasného dne nastávala noc a v té posvátné chvíli, kdy se zkříží a propletou těla slunce a měsíce, se také propojili duchové temnot se silami života. V tento svatební obřad slunce a měsíce měli všichni předstoupit nazí… a tak duchové odhalili, že sochařův nástupce je dívka. V tu chvíli jakoby se všichni pomátli, vřískali a protestovali proti porušení tradice…

V tom se ozval hlas přicházející z neznáma: „Pojď milá dívko, jsi to ty, koho jsem si vybral za strážce věčných hádanek!“ A byl to sám duch snů…Tak se vůlí vyšších mocností dívka proměnila v podivnou sfingu. Otec zahrnul boha nekonečnými díky a na zemi opět zavládl pokoj.

*
polední ateliéry: * blátěná batika - vytvoření podkladu šlikou pro odpolední stříkání textilní barvou; * masky duchů - skulptura (hloubení) hlíny ve formách, odlévání do sádry.

Motýli

Nastal žhavý úsvit. Vesnice skryté v rozsáhlé savaně za skalnatými horami jako by zešedivěly pod nánosy písečného prachu období sucha. Zsinalou oblohou se rozléhal zpěv ptáků.

Toho dne se lesní duch rozhodl, že nechá zmizet z povrchu zemského všechny motýly, protože on sám byl ohavný a oni krásní.

Blížilo se poledne a rovněž dvě malé děti, bratr a sestra, vyběhly do polí za motýly. Když se vracely domů, narazily na podivné stvoření, které hltavě polykalo všechny motýly. Děti chtěly protestovat, ale ošklivost oné zvláštní bytosti je vyděsila.

Lesní duch jim řekl, že se nemusí bát, když je zpozoroval. Proto se rozhořčeně zeptaly, proč jí ty ubohé motýly.

„Příroda mi dala zlé věno. Poskytla mi vše kromě krásy, ale spolykaní motýli nezemřou,“ odpověděl lesní duch. „Jestliže je to pravda, tak ti můžeme pomoci – věnujeme ti překrásnou masku, ale musíš osvobodit všechny motýly, které jsi nechal zmizet.“

Lesního ducha chlapcova řeč dojala a otevřel své břicho. Bylo barevné, jako by je vymaloval všemi barvami duhy, široké jako obzor a třpytivé jako rostliny. Motýli se radostně rozptýlili ve vánku. Srdce dětí se naplnila štěstím! Začaly trhat nejkrásnější květy a z nich udělaly tu nejkrásnější masku na světě, plnou nejopojnějších vůní. Lesní duch byl konečně se svým zjevem spokojen, a ještě cosi se v jeho srdci pohnutém nádhernou lidskou láskou událo. A motýli to poznali. Vždy, když si nasadil masku, v zástupech se k němu slétali a usedali na jeho novou tvář, aby ještě víc zušlechtili její krásu.

*
pohybová dílna:
*
polední ateliéry: * psaní Cestovních deníků; * výroba náramků, naušnic a náhrdelníků z přírodnin a korálků;* tkaní gobelínů; * šnůrky do vlasů; * papírové korálky.

O chlapci, který přinesl měsíc

Jistý muž kmene Batonga měl chlapce, o kterém se říkalo, že je blázen, kam ho postavil, tam ho našel. Jednoho dne otcova trpělivost přetekla a poslal chlapce, aby přinesl měsíc. Chlapec uřízl před domem hůl a vydal se na dlouhou pouť. Cestou procházel kolem jiné vesnice, kde se o této podivné pouti dozvěděl samotný mambo – král. Slíbil chlapci, že jestli úkol splní, může se stát mambem v jeho vesnici. Jednoho dne, kdy z chlapcovi hole zbyl jen malý kousek, došel k velkému jezeru a měsíc následoval do jeho vod. Hladina se nad ním zavřela, chlapec však pokračoval dál až došel do vesnice mondorů. Uprostřed stál velký strom. Opět byl chlapec předveden před místního krále. Ten, když se dozvěděl, že jim chlapec přišel odnést měsíc, nabízel mnoho všelikých darů – překrásně batikovaných rouch a šperků, aby se tak nestalo. Chlapec byl však neoblomný a tak mu pověsili měsíc na šíji a vysadili ho na černého býka. Býk vynesl chlapce zpět na svět lidí, uháněl s ním jako vítr. Až dojeli k vesnici, kde se mu před časem vysmáli. Tam se všichni chlapci s měsícem na šíji klaněli až k zemi a opravdu ho učinili mambem – králem.

*
odpolední ateliéry: * dokončování blátěné batiky - prostírání, závěsy, sříkání textilní barnou, zažehlování, vypírání hliněné rezervy; dokončování předchozích aktivit; * smaltování náušnic; *"Pupek světa" - skupinová plastika motivována mýtickým příběhem.

MEGALITICKÉ PUPKY SVĚTA

Mnoho megalitických staveb je konstrukčně odvozeno od mužské a ženské anatomie. Ze stejných zdrojů se odvozuje i jejich výzdoba. V chodbě Gavrinisovy hrobky na malém ostrůvku v zálivu Morbihan v Bretani tvoří chodbu 23 kamenných desek, zcela pokrytých abstraktními motivy. Každý nákres je soustavou rozsáhlých oblouků vycházejících ze středového tvaru. Někteří vědci vykládají tyto vzory jako břicho s omfalem. Ten vyčnívá na povrch a může představovat duchovní pokus propojit mrtvého s vlastním středem světa. Kuželovitá mohyla Silbury Hill ve Wi1tshiru (str. 106 až 107) připomíná břicho bohyně, vlastní kulovitý vrcholek je pak pupkem světa.

Východní Asie (Čína, Japonsko)
portál - dechu, čichu
*
ranní rituál (dramatizace/animace): * divadelní sál - osvětlení, hudba, tradiční oděv, vonné tyčky - čajový rituál: v kruhu jsou rozestaveny očíslované šálky s různými druhy čajů - ovocné, černé, zelené, bylinné...úkolem je rozeznat je podle vůně a zaznamenat, po vyhodnocení jsou čaje ochutnávány pro porovnání s původním typováním na základě čichu; projití portálem dechu/čichu, vyslechnutí mytologie týkající se okruhu východní Asie.

Královna nebes, stará čínská zkaska.

Královna nebes, zvaná též Svatá Matka, pokud žila na zemi, byla pannou z Fu-ťienu a jmenovala se Lin. Byla to čistá a zbožná duše a umřela jako panna ve věku sedmnácti jar. Od té doby projevuje svou božskou moc na moři, proto se těší obzvláštní vážnosti u námořníků. Přepadne-li je nenadálá bouře, prosí Královnu nebes o pomoc a ona je vyslyší.

Ve Fu-ťienu je spousta lodníků a neuplyne rok, aby si moře z jejich řad nevyžádalo nějakou oběť. Už za svého pozemského života měla Královna nebes k svým krajanům vřelé vztahy, a právě proto, že vždycky chtěla tonoucím pomáhat, nejčastěji se zjevovala na moři.

Na lodích brázdících moře bývá v kajutách obraz Královny nebes a rovněž mívají na lodích tři talismany z papíru: na jednom je Královna nebes s korunou na hlavě a s královským žezlem v ruce, na druhém pak panna v prostých šatech, na třetím stojí bosá s rozpuštěnými vlasy a s mečem v ruce. Octne-li se loď v nebezpečí, spálí námořníci první talisman, aby přivolali pomoc. Když to nepomůže, spálí druhý talisman a po něm i třetí. Nepřijde-li pomoc ani potom, pak už se nedá nic dělat.

Vypukne-li bouře a obloha se zahalí temnými mračny a námořníci ztratí směr, vzývají Královnu nebes. Tu zaplane na hladině červené světlo kahánku. Následují-li námořníci plamének kahánku, určitě vyváznou z nebezpečí. Stává se, že někdy spatří mezi mraky samu Královnu nebes, jak svým mečem rozhání větry. Větry se pak rozptýlí k severu a k jihu, hladina se utiší.

Před obrazem světice obvykle stojí hůl opřená o stěnu. Často se stává, že si na hladině moře hrají obrovské dračí ryby, chrlí vodu proti sobě, že se až slunce zatmí a na moře se snese černá tma.

V té temnotě se někdy v dáli kmitne jediný záblesk světla. Zamíří-li loď přímo k němu, pak se zachrání a bouře se náhle utiší. Jestliže se lodníci ohlédnou, ještě vidí, jak ty obrovité ryby chrlí vodu. V tu chvíli proklouzne loď pod jejich tlamou. Kde se ty ryby objeví, tam vždycky vypukne bouře. Aby dračí ryby nestáhly loď do hlubin mořských, lodníci pálí papír nebo vlnu, anebo podkuřují v kajutě obraz Královny nebes kadidlem, potom "mistr hole" uchopí hůl opřenou o stěnu, zakrouží jí nad vodou, dračí ryby se zaleknou a zmizí.

*
dopolední ateliéry: * tušová štětcová kresba na papírové vějíře - čínské znaky; * benzínové (olejové) papíry - vytvoření podkladů pro odpolední ateliéry.

Vějíř – šan-c´

Kulaté vějíře a vějíře z palmových listů byly dobře známé

již v prvním tisíciletí př. Kr. Skládací vějíř byl však

pravděpodobně vynalezen v Koreji

a do Číny se dostal až v 10. století. Původně ho prý používalo služebnictvo,

protože se dal snadno odložit. Kulaté vějíře se vyráběly z papíru, občas z hedvábí, v dřívějších dobách nejčastěji z ptačího peří. Skládací vějíře pro muže a ženy se lišily v počtu záhybů: mužský vějíř míval 16, 20 nebo také 24 skladů, u žen neměl nikdy méně než 30 skladů.

Vějíř byl jeden čas také odznakem úřední hodnosti (~ úředník). Čung-li Čchiian, jeden z osmi nesmrtelných, se dá vždy poznat podle vějíře, kterým oživuje mrtvé. Mnoho božstev vlastní vějíře, jimiž mohou zahánět zlo. Díky souzvučnosti (šan - vějíř; šan - dobrý) symbolizuje vějíř pojem "dobro". Vějíř bývá častý dárek na rozloučenou, protože zahání od cestujícího vedro. Umělecky malované vějíře jsou už odpradávna specialitou velkých čínských malířů.

Drak

Lung

Drak je jeden z nejpolysémantičtějších čínských symbolů. Spojuje v sobě

nejrůznější mytologické a kosmologické představy. Pojem drak- lung v sobě pojí naprosto odlišné bytosti. Na rozdíl od evropské mytologie je čínský drak dobromyslné zvíře - symbol mužské plodící přírodní síly (jang). Od dob dynastie Chan (206 př. Kr.-220 po Kr.) je zároveň symbolem císaře nebo syna nebes. Je první ze ,,360 šupinatých zvířata páté zvíře čínského zvěrokruhu. Jako jedno ze čtyř zvířat světových stran je drak spojován s východem, se stranou vycházejícího slunce, zrodu, jarního deště a deště vůbec. Zde se mu říká modrozelený drak (čching-lung) a jeho protějškem je bílý tygr (paj-chu), vládce západu a smrti.

Drak je zázračné zvíře, a proto se umí zmenšit na velikost housenky bource morušového, nebo zvětšit tak, že vyplní prostor mezi nebem a zemí. Po libosti se může učinit viditelným nebo neviditelným. V den, kdy vzlétá do nebe, ho není možné vidět, protože ho zakrývají dešťové mraky. On sám letí na oblacích. Na obrazech jsou často znázorněni dva draci, kteří si v oblacích hrají s míčem nebo perlou - což způsobuje déšť.

Kosmologická zkoumání rozlišovala již brzy čtyři kategorie: za prvé nebeské draky (tchien-lung), kteří symbolizují obrozující sílu nebes, za druhédraky - duchy (šen-lung), kteří nechávají padat déšť, za třetí zemské draky (ti-lung), vládce pramenů a vodních toků, a za čtVrté strážce pokladů (fucang-lung). Navíc existovali podle lidových představ čtyři dračí králové(lung-wang), z nichž každý střežil jedno ze čtyř moří, obklopujících zemi.

V lidové tradici hrají především "mořští draci" významnou úlohu. Král mořských draků vlastní skvostný palác plný drahocenností. Často ho pod mořem navštěvují děti štěstěny a někdy získají za ženu dračí dceru.

Drak a fénix ztělesňují mužskou a ženskou přirozenost a jsou symbolem manželů. Velmi rozšířená byla pověra, že žena může porodit jednoho či více draků. Drak se vyskytuje v mnoha místních jménech, jako "Dračí matka", "Dračí jezero" apod. Překlad jména města Kowloon (v mandarínštině, úřední čínštiněŤiou-Iung) je "Město devíti draků".

Drakům se s oblibou přiřazuje číslo devět, protože symbolizuje plodivou mužskou sílu (3 krát 3). Velmi rozšířený je žehnající výrok "i lung ťiou c', ke c' pie", "drak má devět synů, každý z nich je jiný" - je to přání týkající se dětí, které je určeno novomanželům.

Existuje nekonečně mnoho druhů draků; většinou se zobrazují s hadím tělem, mají však nohy a tlapy, jejich kůže je šupinatá, rohy jsou často podobné jelením parohům, uši spíše uším krávy.

"Dračí drápy": obřadní oděvy vyšších vrstev se odlišovaly počtem drápů zobrazeného draka. Císařské roucho smělo být zdobeno drakem s pěti drápy, roucho prince jen se čtyřmi, šaty ostatních úředníků pouze se třemi.

"Dračí slina" se říká ambře, velmi drahému parfému dováženému z Arábie. "Dračí oči" (lung-jen) jsou malé sladké plody, kterým se říká longan.

Známý je obraz císaře dynastie Tchang Tchaj-cunga ve žlutém rouchu, jak hraje šachy se svým ministrem Wej Čenem. Ten během hry usne. Je vidět, jak mu z úst vychází dech, a tento dech zabije v dálce draka - dračího krále, který se s Wej Čenem vsadil, že přestože mu to bůh poručí, nenechá spadnout déšť. Takto jsou podle románu "Zápisky o cestě na západ" (Si-jou-ťi) trestáni neposlušní draci.

Tibet a Indie
portál - chuti.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): * divadelní sál - osvětlení, hudba - cyklické procházení portálem (chuti): opakované pronášení typů chtových počitků (slanost, sladkost, hořkost, kyselost, trpkost, palčivost, ostrost...) a při průchodu portálem jsou dětem kladeny do úst pochutiny z jinou charakteristikou (na slanost dostanou rozinku...); * vyslechnutí mýtu, týkajícího se danného kulturního okruhu.

CHLAPEC, KTERÝ VYŠEL ZE SKÁLY

Král Tunjar Muthö ze Žangžungu vládl velmi dobrotivě, ale zůstal bezdětný. Jednoho dne mu přinesl jakýsi pastýř zprávu, že když pásl osly a došel s nimi až k hoře Tise, tak zaslechl, jako kdyby tam z jedné skály zněly hlasy. Král se tedy vydal na to místo, které mu pastýř popsal. a nechal skálu roztlouci. I ukázal se mu osmiletý chlapeček, jehož postavička byla spředena z duhového světla A král se toho zvláštního chlapce zeptal: "Kdo je ti otcem?"

"Můj otec se jmenuje Tong, to jest prázdnota," odpověděl chlapec. A kdo je tvou matkou?" ptal se dále král.

"Mou matkou je Salwa Ješe, a to je, co mi zůstane, když mi svitne po

znáni" odpovědělo dítě, a proto mé tělo hraje všemi duhovými barvami a skládá se ze světla (sal) a prázdnoty (tong). Počátek mé cesty se ztrácí

v dálce nezrozeni a ubírám se vpřed - tam, kde stále více jsi a stále méně máš."

*
dopodlední ateliéry: * batikování triček - vyvazováná batika, duha; * výroba gumových razítek s typickými znaky - rydla.

Tvorba mandaly se řídí přísnými pravidly:

První, nejvnějšnější, kruh představuje plameny pěti různých barev. Tato ohňová bariéra má zabránit v přístupu nezasvěcencům, ale také má spálit všechnu nečistotu, tzn. všechny mentální výtvory toho, kdo postupuje do středu mandaly.

Ve druhém kruhu se objevuje vadžra (tibetsky dordže), diamantový hromoklín, který učedníkovi dodá schopnost osvícení, jež mu umožní přístup k prázdnotě, až se sjednotí s božstvem ve středu mandaly.

Třetí kruh je zasvěcen hněvivým božstvům, představovaným zde osmi pohřebišti symbolizujícími osm forem vědomí (pět smyslů, mysl, individuální vědomí a všeobjímající vědomí). Meditující, který projde tímto kruhem, se vzdává všech vjemů i vědomí spojeného s jevovým světem.

Čtvrtý kruh znázorňuje lotosovou korunu, symbol harmonického rozvinutí sil umožňujících osvícení a naprosté čistoty vědomí, zbaveného jakéhokoli smyslu pro ego.

Jakmile meditující projde těmito čtyřmi bariérami, ocitne se v přítomnosti vlastní mandaly, která se vznáší uprostřed čistého prostoru,

Čtyřhranná konstrukce se čtyřmi branami střeženými každá jedním drakem představuje palác, v němž sídlí božstva, zatímco uprostřed, v srdci manda1y, se objeví učedníkovo ochranné božstvo, které mu k ochraně přidělil guru při obřadu wangkur.

*
pohybová dílna
*
polední ateliéry: psaní Cestovních deníků; * výroba náramků, naušnic a náhrdelníků z přírodnin a korálků;* tkaní gobelínů; * šnůrky do vlasů; * papírové korálky.
*
odpolední ateliéry: * kachlová mozaika na dva stoly: skupinová práce, ze střepů různobarevným keramických obkladů - duvilaxový podklad, lepení, spárování; * prostírání - akrylátová malba znaků a obrazců na bambusová prostírání.

Ozařuje ji velice jasné světlo.

Soustřeď se na každou část mantry: Přejasné světlo ozařuje ÓM, které mizí. Přejasné světlo ozařuje MANI, které mizí. Přejasné světlo ozařuje PÁME, které mizí. Přejasné světlo ozařuje HÚM, které mizí. Setrvej v prázdnotě co nejdéle."

Poutník
portál - pohybu.
*
ranní rituál: divadelní sál - nasvícení, hudba, děti projdou portálem pohybu, kde jsou jim zavázány oči, do prostoru za oponou, kde jsou opatrně uloženy na zem, ze čtyřech světových stran jsou překryty tenkou polyethylenouvou fólií (ve výšce 0,5 m nad těly), kterou je jemně pohybována, děti vnímají pouze van.

V kopcích severní Barmy žila dračí princezna. Protože byla velice krásná, zamiloval se do ní Sluneční bůh. A tak sestoupil z oblohy na zem a nějaký čas spolu žili. Potom se vrátil na oblohu.

Později porodila dračí princezna tři vejce, která pečlivě

opatrovala. Když byla těsně před vylíhnutím, zavolala vránu

a řekla jí, aby zaletěla za Slunečním bohem a pověděla mu, že se brzy vylíhnou jeho tři děti. V té době byla vrána sněhobílá. Vrána doletěla za Slunečním bohem a vyřídila mu vzkaz od princezny. Sluneční bůh přinesl ze své pokladnice rubín, který měl cenu celého království, a řekl vráně: "Pověz mé milované, že se nemohu přijít na děti podívat. Dej jí ale tenhle rubín a řekni jí, ať za něj koupí království, aby mu mohly mé děti vládnout." Potom zabalil rubín do kousku plátna a podal ho vráně, která s uzlíkem v zobáku odlétla ke kopcům severní Barmy.

Cestou spatřila karavanu pěti set kupců. Kupci právě snídali a kolem hopkala hejna ptáků, kteří hltavě polykali sousta, která jim kupci házeli. Vrána měla hlad, a tak se opodál snesla na zem. Uzlík schovala do křoví a přidala se k ostatním ptákům.

Jeden z kupců ji viděl, jak schovává uzlík, a nepozorovaně se odkradl ke křoví. V uzlíku našel rubín, a tak si ho vzal a na jeho místě nechal kousek suchého kravského trusu. Když se vrána najedla, sebrala uzlík, a protože nevěděla, že jí kupec ukradl rubín, pokračovala v letu za dračí princeznou. Princezna přijala s velikou radostí vzkaz i uzlík, ale když v uzlíku objevila uschlý kravský trus, její radost se záhy změnila ve smutek. Krátce na to zemřela žalem. Když se později o tom neštěstí dozvěděl Sluneční bůh, sežehnul vráně peří jako trest za to, že přišla o rubín. A od té doby má vrána černé peří.

Vejce ležela nějakou dobu zapomenuta, kde je princezna nechala, a nevylíhla se, protože tu nebyla matka, která by se o ně starala. Když nastaly deště, spláchly vejce do Iravadi, a ta plula dolů po proudu mohutné řeky. Když doplula do Moukoutu, jedno vejce narazilo na skalisko, rozbilo se a ze skořápky se vysypalo nesčíslně rubínů. Proto se v Moukoutu hojně vyskytují rubíny. Když zbývající dvě vejce doplula do Střední Barmy, jedno z nich narazilo na skálu a z rozbité skořápky vyskočil tygr. Poslední vejce doplulo do Dolní Barmy, kde narazilo na skalisko a vylezl z něj krokodýl. Takže dnešní tygři a krokodýli jsou potomci tygra a krokodýla, kteří byli dětmi dračí princezny

a Slunečního boha.

*
dopolední ateliéry: * dokončování trik - štětcová kresba textilní barvou - znaky a obrazce; * desky na Cestovní deníky: lepení vystřihovaných tvarů z elejových (benzínových) papírů; * mandala světa - skupinová kresba suchým pastelem na velkoformátový papír.

Tvorba mandaly se řídí přísnými pravidly:

*
nácvik zítřejší vernisáže; *pouť za osvobození Bílé paní - Perchty z Rožmberka: cesta na Jindřichohradecký zámek, kde účastníci výtvarné dílny obdrželi glejt s tímto textem:

Slovutným účastníkům dielny výtvarnej s hopkáním všelikým.

Již po staletí činila jsemť já toto, čehož i vy, zdatní poutníci časoprostorem.

I já opájela jsem se diely uměleckými všelikých kontinentů,

však nejsouc samo schopna díla tato tvořiti, touhu svou jsem neovládla a několik vzácných artefaktů jsemť zcizila. I krutě byla jsem ztrestána.

Po staletí jest mi na zámku jindřichohradeckém vařiti kaše, což zpočátku význam svůj mělo, neb chudé sytila. Nyní však, v dobách hojnosti, kdy krmí prostou všici pohrdají, toliko strázní mi jestiť. Pokud by vám se zdařilo předměty mnou zcezené na zámku nalézt a posléze za soumraku obřadem do zemí jich původu je navrátiti, pak duch můj znovu bude svoboden a marného kaše vaření zproštěn! Však pozor: přenésti mohou je pouze odborníci k tomu cvičení!

Díky Vám mé převeliké patří.

Paní Perchta z Rožmberku

Již samotný text v podstatě osvětluje princip této řetězové prohlídky. Artefakty, které byly vytvořeny v průběhu výtvarné dílny, byly umístěny mezi běžné zámecké a muzejní exponáty, postupnou prohlídkou gotického okruhu s výkladem byly postupně nalézány. Vzhledem k tomu, že během výtvarné dílny byly reaktualizovány kulturní oblasti a epochy jednotlivých světadílů, byl stanoven zástupce každého kontinentu, aby nalezené artefakty z té které civilizace nakonec "slavnostně" přenesl do Domu dětí.

večerní slavnostní rituálu byly artefaty navráceny "časoprostorem" zpátky tam, odkud byly Bílou paní zcizeny, tím byla paní Perchta zbavena svého prokletí. Samotný rituál zahrnoval snesení artefaktů nalezených na zámku na magické místo - velkou mandalu, kterou společně vytvořil celý kolektiv z přírodnin a barevného písku. Vyřčením společné mantry:...

Nechť mé oči vidí,

Nechť tvé uši slyší,

Nechť cesta je vůní a chutí protkána.

Nechť naše srdce bijí…hmatatelně....

za osvobození byla kletba sejmuta. Prostor sálu, ve kterém se obřad konal, byl jen spoře osvětlen barevnými reflektory. Atmosféra byla velice působivá a vykazovala prvky dramototerapie, artefiletiky a výtvarné animace; spaní v prostorách Domu dětí a mládeže.

Poutník II.

* 10.00 - zahájení vernisáže v sále Domu dětí a mládeže pro rodiče a přátele. Dramatická prezentace vytvořených artefaktů, oděvů, užitého umění inspirovaného výše zmíněnými kulturními okruhu - Ameriky, Afriky, Číny a Tibetu, zahájení, přípitek.

Obrazová příloha: fotodokumentace z dílny

fotodesign (fotokoláže): Michaela Mach

Literatura:

ARRIENOVÁ, A. Archetypy šamanské tradice. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-476-1

BARETT,D.B. Runy. Praha: Ikar, 1998. ISBN 80-7202-335-7

BUDIL, I. T. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha: TRITON, 2003. ISBN 80-7254-321-0

CALLOVÁ Mc, H. Mezopotámské mýty. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998.ISBN 80-7106-224-3

CAMPBELL, J. Mýty. Praha: Pragma, 1998. ISBN 80-7205-491-0

COTTERELL, A. Die Welt der Mythen und Legenden. München: Droemerschen Verlagsanstalt Th. Knaur Nachf, 1990. 286/09652 9

CUNNINGHAM, S., HARRINGTON, D. Výroba magických předmětů. Olomouc: Fontána,2003. ISBN 80-7336-123-X

DREW, D. Ztracené kroniky mayských králů. Praha: BB art, 2001. ISBN 80-7257-427-2

DUMÉZIL, G. Mýtus a epos I. Praha: OIKOYMENH, 2001. ISBN 80-7298-034-3

EBERHARD, W. Lexikon čínských symbolů. Praha: Volvo Globator, 2001. 292 s.ISBN 80-7207-401-6

GARBINI, G. Umění světa. Starověké kultury předního východu. Praha: Artia, 1971. 37-020-71 O9

GRUBE, E. J. Umění světa. Islámské umění. Praha: Artia, 1973. 37-007-73 09

GRUSCHKE, A. Tibetské mýty a legendy. Praha: Volvox Globátor, 2001. ISBN 80-7207-380-X

HULPACH, V. Návrat opeřeného hada. Praha: Albatros, 1974.

CHLUP, R. Pojetí duše v náboženských tradicích světa. Praha:DharmaGaia, 2007.

JOHNSON, K. Jaguáří moudrost.Praha: AURORA, 1999. ISBN 80-85974-63-0

KA-BE-MUB-BE - CAMUS, W. Vyprávění severoamerických indiánů. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-757-4

KAŠPAR, O. Neuvadnou mé květy, neumlknou mé písně, Liberec: Dauphin, 1996. ISBN 80-86019-00-4

KAŠPAR, O. Kojot a oposun/El coyote y el Tlacuache, Praha: Garamond, 2006. ISBN 80-86955-18-4

KATZT, F. Staré americké civilizace. Praha: Odeon, 1989.

KAUFMANNOVÁ-HUBEROVÁ, G. Děti potřebují rituály. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-203-3

KRÁL, O. I-ŤING Kniha proměn. Praha: MAXIMA, 1996. ISBN 80-901333-4-7

KUSS, D. RAGACHE, G. Mýty a legendy amerického kontinentu. Bratislava: Gemini,1992. ISBN 80-85265-43-5

LEWIS, B. Dějiny blízkého východu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-191-3

MAUN TCHIN AUN. Krokodýl Dešťový mrak - Barmské legendy a mýty. Praha: Argo,2003. ISBN 80-7203-530-4

NOVOTNÝ, S. Mýty a pohádky původních obyvatel Austrálie - Příběhy z doby snů.Praha: Volvox Globator, 2000. ISBN 80-7207-352-4

RAILOVÁ, R. Posvátná indiánská znamení. Praha: Metramedia, 2000. ISBN 80-238-5882-3

REED, A. W. Mýty a legendy Tichomoří. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-638-1

SHAH, T. Křídla nad džunglí. Praha: nakladatelství Jiří Buchal - BB/art, 2004. ISBN 80-7341-187-3

SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-328-5

SPILBURY, A., BRYNE, M. Mayské orákulum. Praha: Pragma, 1992. ISBN 80-7349-026-9

VALENTA, M. Dramatoterapie. Praha: Portál, 2001, ISBN 80-7178-586-5

VESENSKIJ, V. Po stopách latinskoamerických legend. Praha: Lidové nakladatelství,1986. 26-007-86

FRANZ Von, M. L. Psychologický výklad pohádek. Praha: Portál, 1998. 182 s. ISBN 80-7178-260-2

XOKONOSCHTLETL. Příběhy a moudrosti aztéckých Indiánů. Praha: Portál, 2000.ISBN 80-7178-362-5

ZAURAK, A. Mystérium dvanácti. Praha: Rabaka, 1998. 171. s. ISBN 80-902569-0-2

ZBAVITEL, D. Bohové s lotosovýma očima - hinduistická mytologie. Praha: Vyšehrad,1986. ISBN 33-735-86

Kalhoty času a Orbis Pictuc - letní výtvarná dílna

2008-07-07T05:30:00.000-07:00

autoři projektu: Jožka Procházková, Michaela Mach, Lukáš Fidler

V týdnu od 30.6 - 5.7.2008 proběhla v Domě dětí a mládeže v Jindřichově Hradci již 3. ročník výtvarné dílny (reaktualizace mýtu). Předcházející ročník je zpracován v publikaci Duhový poutník aneb Skutečná cesta čaro/časo/prostorem (vydala MU v Brně, 2007).

Tento ročník byl ve znamení kalhot času, které neznamenají nic jiného, než možnosti alternativního pohybu v "časoprostorovém kontinuu". Jedna nohavice značí naši skutečnost, realitu, to jak se rozprostírá a vyjevuje našim smyslů a druhá nohavice (tunel) je určena pro přístup ke světu naší imaginace(ať již nese jakýkoli název), do kterého se můžeme vždy utéct...vždy, když je v první nohavici poněkud úzko...
Existuje ten, který nás provází po světech ostatních a poskytuje části Izorezonového klíče, který nám pomůže pochopit souvztažnosti a také podstatu všech existujících světů. On se jmenuje Klíčník... Izorezony jsou myšlené čáry, které spojují stejné úrovně reality (potom můžeš přejít z jednoho vesmíru do druhého - z jedné nohavice do druhé).

Bibliotéka
planeta - knihovna...vypadá jako Benátky bez domů, všude je pouze voda a kámen. Lidé žijí ve stanech, po kanálech se dopravují, živí se z nich, pohřbívají do nich atd. Původní obyvatelstvo neexistuje, žijí zde jen obchodníci, dobrodruzi a vědci, kteří se snaží „ knihovnu přečíst“, tj. rozluštit písmena na obeliscích, kterých se všude vyskytují v hojném počtu. Obelisky jsou broušené kamenné sloupy, silné asi jako lidská ruka, vysoké asi metr a půl. V některých místech se nachází jen jeden, jinde jsou v jedné lokalitě po stovkách. Na každém obelisku jen jedno písmeno. Tato planeta je absolutně bez jakékoli techniky...
*
ranní rituál (dramatizace/animace): divadelní sál, barevné nasvícení, adepti musí prolézt nohavicí času - Černým tunelem, úvodní slovo, přemístění na pódium, kde je již stojí strom poznání, na zemi je napnutý velký formát papíru - seznamovací hra"izorezonový ňiťák" - rozsazení okolo papíru, házení klubka provázku a fixování,, poté utržení listu ze stromu poznání a přesun do výtvarných ateliérů (grafiky a keramiky)
*
dopolední ateliéry: *glazování engobou a proškrabovaní a keramický kachel - hledat ten svůj podle tvaru listu ze "stromu poznání", engobování odlévaného nádobí;* vytváření kolektivní hliněné plastiky - Pohoří hvězdného prachu - tělo jako zemský reliéf (obr);* hliněné plastiky želv, které podle mezoamerického a tichomořského mýtu nesou tento svět na svém krunýři;* točení na kruhu; *osobní erb - malba šlikou na škvartnu.
*
polední rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - nasvícení a hudba podkreslují atmosféru, v prostoru jsou sloupy knih a na každém je část klíče - jedno písmeno na keramické destičce, na zemi u vstupu je sololitové "stříbrné zrcadlo" poskládané ze "střepů". Úkolem je aby se obě družstva pohybovala po stříbrných střepech zrcadla od sloupů z částmi klíče (které musí sebrat, směrem k pódiu) pohyb je specifický tím, že poslední podává použitý střep směrem dopředu, skupina se nesmí dotknou země - kde je prostor zapomnění, pokud se tak stane, musí odříkat 5x za sebou heslo "locus standi" - místo bodu. Když se dostanou až k pódium, na kterém jsou taktéž rozmístěny sloupy, na kterých jsou místo knih dřevěné truhličky se stejnými keramickými destičkami, úkolem je najít truhličku se stejným písmen a tu si odnést, cesta zpět je ve stejné stylu, vrátit vypůjčená písmena na knihy a složit zpět zrcadlo. Po celou dobu je čas měřen badateli knihovny (v bílých pláštích brázdí knihovnou), čas vyprší, když poslední z nich zavře knihu. Truhlička bude po celou dobu dílny sloužit k ukládání získaných částí izorezonového klíče a vyrobených artefaktů.
*
polední terasa: *tesání itongových skulptur; *drhání náramků, výroba šperků z drátků, bavlnek, provázků, mušlí, korálků;* tkaní aj.
*
odpolední ateliéry: *výroba gumových razítek - rytí, vyřezávání svého osobního znaku a lepení na dřevěný špalík;*vytvoření návrhu pro tkaní gobelínu a jeho realizace;*enkaustika na křídové kartony a malba voskem na textil (na plotně); *glazování přežahlých engob.

Prérie 1
Je oranžová planeta, jejíž původní obyvatelé jsou podobní indiánům - chodí zásadně v zeleném a loví oranžové bizony. Pozemšťané si na tuto planetu jezdí hrát na "divoký západ" (pistole, stříbrné mince), organizují zde souboje na povolení, používají telefony i počítače. Stříbrné doly prošpikovávají celý povrch. Mimo jiné je tato planeta bohatá na archeologické nálezy.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - hudba + nasvícení; v sále stojí "kowboy", který hází laso a přitahuje jednotlivé adepty k sobě, v sále jsou rozmístěny artefakty spojené s popisem planety, adepti podle indícií hádají název...když se podaří ke skutečnému názvu přiblížit, je odhalen hození pilin na karton s názvem - napsaným klovatinou, tím se skutečný název odhalí.
*
dopolední ateliéry: *sgrafito - odlévání dvouvrstvé sádry, vyškrabování svého znaku či symbolického obrazce; *odlévání sádry do hliněné formy - otisky; *Algiz - prostorový objekt - kašírování sádrových obvazů na drátěnou konstrukci v životní velikosti;* dokončování předchozích tvůrčích aktivit.
*
polední rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - osvětlení + hudba, v každém rohu sálu jsou návěsti, na kterých jsou jména jednotlivých archeologických nalezišť, na pódiu sedí "odborná komise" v pláštích, která dohlíží na právoplatné a zasloužené získání vstupu na archeologická naleziště. Skupiny se musí dostat ke každému nalezišti organizovaným pohybem - variantou indiánské (mayské) hry tlachtli - kdy hráči družstva nesou na určité části těla chránič se suchým zipem a úkolem je házet míček ve stejné pořadí na hlavu, 2 ruce a 2 nohy, takovým způsobem, aby se k nalezištím přiblížili, pokud se míček nezachytí, musí se skupina vrátit zpět do středu sálu a začínat znovu. Poté, co se skupina úspěšně probojuje ke všem čtyřem nalezištím, obdrží od "odborné archeologické komise" osvědčení ke vstupu do nejbohatšího naleziště. To se nachází v suterénu pod pódiem, do temného naleziště se vstupuje přes zasíťovaný vstup, nalezištěm provází dvě tajemné osoby v kápích, které adepta dovedou až do temné komory, ve které se nalézají keramické destičky (některé jsou prázdné,, některé nesou částí izorezonového klíče - písmeno).
*
polední terasa: *tesání itongových skulptur; *drhání náramků, výroba šperků z drátků, bavlnek, provázků, mušlí, korálků;* tkaní aj.
*
odpolední ateliéry: *výzdoba dóz na pečetidla - fix na sklo;* smaltování náušnic a přívěsků;* vosk na plotně (textilní malba);* dokončování předchozích tvůrčích aktivit.

Bezzar
Je blankytná planeta - oceán modrého rosolu, na jejímž dně rostou stromy, které slouží jako stavební materiál pro stavby, vznikající na stěnách rozestoupeného rosolovitého oceánu. Žijí zde inteligentní améby, které se umí všelijak přetvarovávat, mají panožky, pomocí nichž se pohybují. Jejich specialitou je nahřívání mozku na potřebný výkon. Blankytné slunce osvětluje povrch planety, po kterém se améby pohybují rosolovitými dopravními prostředky - vzduchovými koulemi (dopravní kapky). Jejich řeč je Žbulbulanština.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - nasvícený s hudbou, adepti prolézají Černou nohavicí a nakonci vlezou do bílého trika, v zápětí se vynoří "velký améb" - bílá oblá postava, obklopená průhlednou drapérií, které se mlčky pohybuje prostorem, na její tělo je poseto modrými písmeny. Z nich adepti rozklíčují název planety.
*
dopolední ateliéry: *textilní tvorba: duhování triček;* blátěná batika na plátno - podklady pro výrobu polštářů, malba šlikou (podle předchozího návrhu) na plátno, po zaschnutí šliky malba štětcem a textilní barvou, sušení.
*
polední rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - nasvícený s hudbou, na pódium sedí velký améb - pán Modré slunce, kterému je nutné donést správný dar. Adeptům ve vstupu do prostor sálu zamezuje skupina améb, která stále opakuje "číslo modrá je dobrá". Adepti časem pochopí a jdou si do ateliéru vyrobit modré číslo na samolepicí fólii, při návratu do sálu na jsou instruováni amébou, aby se pohybovali prostorem rosolovité planety Bezzar odpovídajícím způsobem (viz hudba) směrem k amébovi Modrému slunci, na kterého nalepili modrou číslici a získali tak další keramickou destičku s písmenem - část izorezonového klíče. Kdo se nebude pohybovat odpovídajíc způsobem, bude mu po amébím - baterkou "nasvícen mozek". K Modrému slunci může předstoupit pouze pokud bude vyzván Žbul Žbul, ale je potřeba vědět, kdo byl vyzván - proto nastává dialog ve žbulbulštině: "Kdo žbul, já žbul? Já žbul nežbul, to číslo X žbul." Je nutné ho říci správně.
*
polední terasa: *tesání itongových skulptur; *drhání náramků, výroba šperků z drátků, bavlnek, provázků, mušlí, korálků;* tkaní aj.
*
odpolední ateliéry: *zažehlovaní blátěné batiky a vypírání šliky, sušení, domalba textilními konturami;* praní duhovaných triček, sušení a domalování textilními konturami;* savování černých, červených a zelených trik, sušení, dotvoření konturami.

Arank
Je futuristická, technicistní civilizace. Jejich architektura je prezentována především mrakodrapy a jinými výškovými budovami. Používají létací stroje, lasery, kamery, automaty na téměř veškerou výrobu. Je to svět rozumu, bez duše. Obyvatelé, oděni v pestrobarevných kombinézách, se chovají a vypadají jako lidé, ale nekladou si základní lidské otázky, taktéž budoucností se nezaobírají, krom představy totálního ovládnutí vesmíru. Jsou velmi pragmatičtí. Na hlavě nosí vlnový emitér, aby byli neustále ve spojení s počítačovou sítí.
*
ranní rituál (dramatizace/animace): divadelní sál - nasvícení + hudba. Prostor sálu je křižován sítí z průhledných pásů a provazů - "optických kabelů", uprostřed sedí u bílého stolu řada bílých robotů - kteří ve strojovém rytmu děrují do pásu papíru každý jedno písmeno, úkolem adeptů je poznat název planety a odhalit její povahu.
*
dopolední ateliéry: *výroba hudebních nástrojů z krácených papírových trubek - bubny, didgeridoo, deštné hole, ozvučná dřívka, chřestidla -podklad je malován akrylátovou barvou, zdobení balakrilových tečkováním či poléváním zaschnutí;* dotváření triček a polštářů;* glazování engobového přežahu
*
polední rituál (dramatizace/animace): tělocvična - slézání horostěny - výškových budov planety, prokázaní zdatnosti při získání dalšího písmene izorezonového klíče. Děj se přenáší zpět do divadelního sálu - nasvícení + hudba, v sále je stále napjatá sít z optických kabelů, které ústí do velké krabice uprostřed. Sálem se strojově pohybuje několik robotů, kteří různě rozmístěné krabice snášejí k centrální krabici, úkolem je místo, kde jsou ukryty části izorezonového klíče.
*
polední terasa: *tesání itongových skulptur; *drhání náramků, výroba šperků z drátků, bavlnek, provázků, mušlí, korálků;* tkaní aj.
*
odpolední ateliéry: * smaltování náhrdelníků a knoflíků;* polichromování sádrového objektu - plastiky Algiz;* dokončování předchozích tvůrčích aktivit.

Orbis Pictus
Je interaktivní výstavní projekt Petra Nikla v prostorách Baziliky v Českých Budějovicích. Na tuto "inspekční cestu" každý obdžel svůj záznamový bloček, do které měl během výstavy zaznamenat nápady, které by při tvoření svého světa mohl využít. Na závěr výstavy jsme zahráli společnou simfonii. Po návratu byly inspekční deníky vybrány pro výzkumné účely.
*
odpolední ateliéry: *napínání blány na bubínky;* šití a vycpávání polštářů; dokončení gobelínů;* kompletace smaltových šperků - přidávání závěsů, šroubení..;* natištění osobních pečetí na díla;
v divadelním sále: *vytvoření jednotlivých světů a planet (po dvojicích či trojicích) z vyrobených artefaktů a ostatního dostupného materiálu, vytvoření legendy o jejich světě - příprava na příchod "kolaudační komise".
*
závěrečná hra/rituál: kolaudační komise zhodnotila vzniklé světy, vyslechla jednotlivé legendy a udělila kolaudační listinu - stvrzující hodnověrnost světa a obsahující tabulku s římskými číslicemi, která slouží rozluštění celého izorezonového klíče. Všichni snesou dohromady všechny získané keramické destičky, na kterých je z druhé strany arabská číslice. Tyto jsou pak skládány na osvětlený panel: výsledný izorezonový klíč zní: "Visita Interiora Terrae, Rectificando, Invenies Occultum Lapidum". Český překlad významu je nutné rozluštit za pomoci slovníků, ale kde je najít? Správná odpověď zní v knihovně - Bibliotéce...Adepti se vydávají po budově hledat knihovnu, tu naleznou na balkoně nad sálem, slovníky jsou zahalené černé postavy, které žádají správně vyplnit do formuláře latinské slovo, pokud je špatně, musí se adept vrátit si slovo znova přečíst, zkouší to tak dlouho, dokud nezíská zpávná český překlad, pak se vrátí do sálu a razítky české slovo natiskne. Celé znění klíče v češtině zní: "Navštiv Nitro Země, Napravuje, Nalezneš Skrytý Kámen". Při společné vyslovení hesla se na pódiu rozsvítí srdce u společně vytvořené sochy Algize. Hlas (Algizův) přečte projev, která má význam klíče co nejvíce přiblížit adeptům - dětem. Poté děti jako upomínku obdrží kámen s runou Algiz, která znamená soucit, pomoc druhým a šlechetnost.

Já ALGIZ - nejvyšší ze všech klíčníků, znalý všech světů, které v čase i prostoru existují, aniž o sobě samy ví. Již týden sleduji vaše počínání a uděluji pokyny mým věrným poslům, aby byli nápomocni při vaší tvůrčí a badatelské činnosti. Mohli jste nahlédnout do několika z mnoha paralelních světů - jako byly Bibliotéka, Prérie 1., Bezzar, Arank a v neposlední řadě - Orbis Pictus. Abyste kdykoli mohli navštívit jakýkoli svět bez vašich klíčníků, bude vás již navždy provázet alchimystická formule: VISITA INTERIORA TERRAE, RECTIFICANDO, INVENIES OCCULTUM LAPIDUM: ve vaší řeči, jak už jste správně vyslovili, tato slova zní takto: NAVŠTIV NITRO ZEMĚ, NAPRAVUJE, NALEZNEŠ SKRYTÝ KÁMEN.

Proto věz: Tělo je naše vlastní zem,
srdce je úhelný kámen v něm,
když na cestě ptáš se kudy jít,
srdce tě nezradí, jen víru v něj mít.

V úhelném kameni s runou Algiz je skryt můj odkaz se silou uzdravovat, ochraňovat druhé a soucítit s nimi.
Nyní vám tento kámen podávám na dlani.

Orbis Pictus II.
ranní rituál (dramatizace/animace): nácvik na vernisáž pro rodiče a přátele.
Od 10.00 vernisáž v divadelním sále - úvodní řeč, hudební vystoupení na vyrobené hudební nástroje, prezentace světů, přípitek, raut, jednotlivé artefakty si děti odnesou s sebou.

obrazová příloha: fotodokumentace z dílny Kalhoty času a Orbis Pictus

literatura:
GAIMAN, N. Hvězdný prach
PRATCHETT, T. Úžasná Zeměplocha
LUKJANĚNKO, S. Spektrum
KOONZE, D. Koutkem oka
GOMBRICH, E. Příběh umění
OWUSU, H. Symboly Inků, Mayů a Aztéků. Olomouc: Fontána, 2004. ISBN 80-7336-195-7
COTTERELL, M. Ztracený hrob boha Viracochy. Praha: BB/art, 2004. ISBN 80-7341-327-2
OSBORNE, H. South American Mythology. New Yourk: Peter Bedrick Books, 1986. ISBN 0-87226-043-7